Není to vlastně nic objevného: každá nová technologie totiž působí na první pohled dojmem báječné senzace, s příslibem zázračných výsledků. Teprve čas většinou ukáže, že to s jejím převedením do reálné praxe a s aplikací v užitkovém měřítku, nebude zase tak horké. Vděčným příkladem může být třeba fotovoltaika. S výrobou elektrické energie ze Slunce se také nezačalo hned v roce 1839, kdy Edmond Becquerel popsal mechanismus prvního prototypu solárního článku. Trvalo to bezmála 130 let, než se o užití této „novinky“ začalo vážně debatovat, a dalších 30, než se stala z outsidera skutečně zajímavou záležitostí.
S 3D tiskem celých domů se to jeví být podobné. Technologie je s námi od počátku 80. let minulého století, a nápad se stavebním „vytláčením“ celých obydlí se s počátky tiskáren překrýval od samého počátku. První neumělé vlaštovky o sobě daly vědět až na přelomu milénia, a teprve předloni byly k vidění realizace, které nepřipomínaly termitiště. Za čtyři dekády tedy nesledujeme žádný dramatický boom, nástup nové sci-fi stavební technologie do praxe, zvýšení její dostupnosti nebo snížení její ceny.
Kdy 3D tisk není řešením
Mýtů a pohádek, které se tak o 3D tisku domů šíří světem, tak postupně přibývá. Třeba ta o tom, že se s nimi dá počítat jako nástrojem řešení bytové krize. Proč jím nejsou? Bytová krize – ve Státech, Evropě i v Česku – pramení z odlišných příčin. A zrovna v Česku není vyvolaná tím, že by ho co do počtu bylo kapacitně málo. Byty a domy jsou, jen vyblokované a nedostupné. To ale 3D tisk nevyřeší, chyba nedostatku má systémový charakter. Podobné je to i s bezdomovectvím. Tento smutný fenomén má mnoho příčin, sociálních i ekonomických. Jeho řešení se nedá omezit na „tak jim postavíme domy a bude hotovo“.
S celkovou přístupností bydlení pochopitelně souvisí i jeho pořizovací cena. Ani v té si ale 3D-tisk nevede dobře. Kalkulace se silně liší, ale průměrem průměrů zůstává, že o 15 % levněji – než kolik byste dali za celou klasickou novostavbu – dostanete holé vytlačené stěny. Které je ještě třeba vybavit střechou a dalšími náležitostmi, aby se z toho skutečně stal dům.
Zdroj: AdobeStock.com - artshake
Opravdu minimalistické 3D domy se směrem k veřejnosti propagují nízkou cenou, v jednotkách tisícovek dolarů. Ovšem představa, že si tuto „nízkou cenu“ budou moci dovolit obyvatelé odkudsi z tropických regionů, postižených tajfuny nebo zemětřeseními, je zcestná. Těch pro Američana dostupných a laciných 8000 dolarů je tu často celoroční mzdou.
Za čtyřiadvacet hodin dům nestojí
Mýtem je i ona proklamovaná rychlost stavby. Ono to – překladem tiskovky nebo komerční článkem ze zahraničního tisku – vypadá náramně lákavě a jednoduše. 3D-tištěný dům, v přepočtu za 100 000,- korun, hotový za 24 hodin. Jenže ničeho takového ani ty nejmodernější tiskárny schopné nejsou. Za danou sumu jsou schopny vyprodukovat nanejvýš jednu obytnou nečleněnou místnost o velmi skromných parametrech. A nestihnou to za čtyřiadvacet hodin, protože ani nemohou. Materiál musí po navrstvení prosychat a zrát, aby nedošlo sesutí.
Stávající ostře sledovaný rekord činí 28,5 hodiny. Ale jde jen o dobu vlastního tisku – v průběhu 3 po sobě jdoucích dnů. I v tomto případě ale byly vyhotoveny jen obvodové zdi, prakticky čtvrtina veškeré práce. Těch zbývajících 75 % dřiny s dostavbou se do výsledku nezapočítávalo.
Dům má mnoho dalších funkčních součástí - to elektrorozvody, instalatérství, izolace, střešní krytina, příprava základové desky před zahájením tisku – takže se opravdu nedá tvrdit, že to všechno zabere jediný den. Sama tiskárna také potřebuje nastavit a kalibrovat. Doba tisku není mžik. V lepším případě tak „tlačíte“ týden. Reálně ale 2-3 měsíce. Což je ve srovnání s jinými možnostmi stavební konstrukce (například u modulárních dřevostaveb) propastně dlouho.
Udržitelnost? Těžko ji najít
Zádrhelem je i ona často zmiňovaná udržitelnost, ekologičnost tisknutých domů. Ale v jakém aspektu jsou vlastně udržitelné? Ano, zcela nepochybně je tu minimalizováno množství stavebních odpadů. Ale stavební beton se rozhodně za nějaké super-udržitelné a ekologické stavivo považovat nedá. Beton je dobrý materiál, ale jeho uhlíková stopa moc dobrá není. 3D tisk se také nedá považovat za výhru tam, kde není dostatečné zásobení elektřinou, vodou, kde nefunguje dopravní infrastruktura.
Přírodní tvary z betonu vytiskla 3D tiskárna. Tramvajová zastávka ukazuje budoucnost stavebnictví
přečíst článek3D domy se dají považovat za ekologické pro svůj skromný formát, nízkou rozlohu zastavěné plochy. To je ale spíš relikt užité technologie, než její klad. Zjevnou výhodou 3D tištěných domů je jejich stálost, odolnost. Coby betonové kostky nebo kopule před sebou mají 50-60 let života, v případě dobré péče a správné údržby ale hravě překonají 100 let. Jenže je to spíš neduh, než výhoda: dlouhověkost dnes není u obytných staveb zrovna žádaným rysem, a většina dnes hotových rezidenčních nemovitostí v rozvinutém světě se do 20 let (po jedné generaci) potýká buď s komplexní rekonstrukcí, nebo demolicí.
Stavět na věčnost nemusí být tedy výhrou. A při demolici 3D domu - s níž je zatím pramálo reálných zkušeností – si dosyta vynahradíte prve ušetřený odpad a energeticky náročnou práci bourací techniky. Pro stavitele je komplikací, že zatím je nějakých oficiálních vyhlášek, specifikujících proces a normy obytných konstrukcí z 3D tiskáren jako šafránu. Nepochodíte ani s běžnými plány a rozkresy, dokumentací. Problematické je tedy sehnání jakéhokoliv povolení, oficiálního vyjádření, schválení. A nepotěšující zprávy pro vás nejspíš budou mít i pojišťovny, kterým se nevejdete do tabulek.
Hlemýždím tempem do cíle
Mýtem 3D-tisku domů je vlastně i ono popisování celé technologie, jako by už byla za dveřmi a pracovala ve standardním režimu na stavbách. Pravda je ale taková, že v posledních pěti letech došlo vlastně jen k minimu případů, kdy byly 3D-tiskárny nasazeny někde v terénu. Stavby tlačené tiskárnou například rostou v Dubaji, ale nestaví je tu. Dováží je z továrny v čínském Su-čou, kde je tisknou do formy stavebním dílců, které pak v emirátech lepí dohromady.
Francie zatím vyrobila jen několik testovacích exemplářů stavebních tiskáren pro země středního východu, Holandsko jich několik dodalo do Japonska a Dánsko k těmto prototypům dodává stavební směs. Několik exemplářů 3D-tiskáren jednotek funguje pro domácí trh v USA, ale počet reálně hotových a zabydlených domů, které za nimi stojí, je minimální.
Zkrátka a dobře, technologie 3D tisku při stavbě domů si zatím ještě nestojí tak dobře, aby se dala považovat za skutečné řešení čehokoliv. Je to technologie, která ke svému zdokonalení a aplikovatelnosti bude muset urazit ještě dlouhou cestu. Rozhodně má potenciál a budoucnost. Ale bude si muset ještě počkat, než jich dosáhne.
Sdílet / hodnotit tento článek