Původní myšlenka týmu odborníků z MIT byla vlastně prostá. Navrhnout „něco víc“ než jen obyčejnou trojrozměrnou tiskárnu. A proto přišli s pokrokovým nápadem mobilní robotické paže, která je schopna nastřikovat pestré spektrum materiálů v kombinaci nebo současně, aby se zvýšila aplikovatelnost celé technologie. Co víc, jejich zařízení dokáže manipulovat s objemnými předměty, a díky druhé, kratší robotické ruce, také svářet a řezat podle zadání. Rovněž umí „číst“ terén, a na základě vložených algoritmů optimalizovat proces celé výstavby. To vše jsou veskrze dobré zprávy, které ale bohužel naráží na strop běžné reality.
Nápad, že by takové zařízení dokázalo v odlehlých končinách světa budovat v rekordním tempu domy, totiž není zrovna původní. Jistě, humanitární výstavba nebo budování nouzového bydlení v místech přírodních katastrof je sice v trendu, ale jen z charitativních úmyslů, které se dobře propagují v tisku, se žít nedá. Julian Leland a Levi Cai, členové týmu MIT Media Lab, začali zkoumat možnosti praktického využití technologie. A zjistili, že skutečný zájem o 3D tisk při stavbě domů je zatím velmi malý. „Po teoretické stránce koncept funguje. Jistě, dokážeme vytvořit základní obvodové zdivo do výšky 3,5 metrů v domě o profilu (průměru) kruhové základny 13 metrů za 14 hodin. Jenže nikdo v takovém domě bydlet nechce, když zrovna nemusí.“
Bydlení v domech vytlačených 3D tiskárnou uvítají ti, co nemají jinou možnost. Ale pokud mohou bydlet v konvenčních domech, dají prostě raději přednost jim. „Zásadním problémem totiž je, že všechny stavební materiály, stejně jako stavební doplňky, jsou navzájem provázané, a posledních pár staletí prakticky stejné.“ Půlkulaté cihly v běžných stavebninách nenakoupíte, a vodovodní potrubí nejsou stavěna tak, aby mohla být zasazena do stěny 3D domu. Starý dům, postavený podle konvenčních metod, neopravíte a nedoplníte s využitím 3D technologie. A těchto starých domů je na světě pochopitelně drtivá většina.
Steven Keating, který se na návrhu stavebního 3D zařízení podílel, k tomu dodává: „Věci se ve stavebnictví dělají pořád stejně, budovy jsou přímočaré, pravoúhlé, převážně z jednoho dominantního materiálu, podle standardizovaných plánů. Je tedy sice hezké mít technologii, která bude stavět domy na Marsu nebo v Antarktidě, ale kdo by chtěl v těchto destinacích bydlet. Kdo by v těchto domech chtěl bydlet uprostřed Evropy nebo USA?“ 3D technologie přichází jako novinka, a proto by si měla umět s tím, co tu už po staletí funguje, poradit. „Jenže zatím naše nová technologie selhává v kontaktu s typologií konvenční budovy. Okna, podlahy, zdi, ty nejsou se standardem kompatibilní.“
Řešení vidí v MIT v navázaném výzkumu. Je zapotřebí 3D tisk učinit skutečně lákavým. A to nejen po stránce rychlosti výstavby nebo ceny, ale funkčnosti. Zajímavé řešení nabízí systém 3D tisku například při aplikaci izolace. „Dokážeme přímo v terénu vyhodnotit parametry vznikající budovy tak, abychom byli schopni aplikovat silnější izolaci na severních stěnách. Tím se rapidně zlepšuje tepelná bilance stavby, a stává se efektivnější i v oblasti bydlení. Jenže k tomu, aby 3D technologie skutečně prorazila do stavebnictví, bude zapotřebí ještě mnohem více práce.“
Sdílet / hodnotit tento článek