Velká jména české architektury netřeba hledat v pradávné minulosti. Například Karla Filsaka si můžeme spojit s obdobou české brutalistní architektury, kterou bychom u nás za hojně zastoupenou zrovna nepovažovali. Jenže právě zmíněný mistr se dokázal prosadit proti na sílu tlačenému socialistickému realismu, a do Československa přinesl čerstvější závan skutečně světové architektury. Na jeho realizace se dá dívat i dnes.
Jediný háček je v tom, že jeho díla z 60. a 70. let minulého století se dnes, byť je jejich výrazová hodnota stále velmi silná, nepatří mezi zrovna vrchol kvalit po stránce obývání. Viděno tedy současnými měřítky a nároky. A přesně těmi ne úplně vyhovujícími kvalitami trpěl i byt, který se nacházel/nachází v domě z pražských Holešovic. Pokud se v těch končinách kolem Tusarovy ulice vyskytnete, tenhle objekt nejspíš nepřehlédnete. A dost možná si přitom sami položíte otázku, jak se asi za tou řadou pásových oken musí žít.
S odpovědí, že zase tak slavně ne, se dostáváme k projektu rekonstrukce, se kterou tu v roce 2020 začaly architekty ze studia Plus One Architects, jmenovitě Petra Ciencialová a Kateřina Průchová. V podmínkách poněkud stísněných se tu pustily do hodně komplexní proměny, která v rámci daných parametrů bytu o výměře 73 metrů čtverečních zasáhla i vlastní dispozice, a převrátila interiér doslova naruby.
Vítr přináší změny
Potěšující je, že provedená série zásahů příjemně dokreslila onu vnější tuhou skořápku brutalistní architektury, a dala vzniknout bydlení s nevšední atmosférou. Je to světlé, vzdušné a přitom s výraznými texturami „hrubých“ materiálů. Napomáhá tomu odhalený beton, pronikající ven z původní nosná konstrukce, obohacený o další formy betonu – na umyvadle, kuchyňské desce, kde jej doprovází kámen - i ostrůvku.
Kromě těchto syrových materiálů, podtrhujících přírodní i industriální vyznění, tu narazíme ještě na velmi netradiční plech v knihovně, plus vsazené formy nábytku z tmavé dubové dýhy. Byť se tu tmavé barevné tóny těmito prvky hodně připomínají, byt rozhodně potemnělý není.
Linie oken vinoucí se přes celé čelo bytu propouští dovnitř dostatek světla. To byla také jedna z mála věcí, která tu zůstala v neproměněné podobě. Rekonstrukce totiž byla opravdu důkladná.
Investor si také přál, aby byt disponoval trochu solidnější koupelnou. „Takže jsme ji rozšířily na úkor technické místnosti, šatny,“ popisují architektky. V obývacím pokoji a koupelně došlo na obnažení betonových sloupů, tvořící nosnou část konstrukce domu.
Byl to poměrně extrémní zásah, ale toto tnutí do živého vneslo do interiéru silný náboj. Celý dům teď jakoby prorůstal vně, a tento rekonstruovaný byt se stal řídící centrálou. Jako kdybyste seděli v mozku a před sebou na dotek měli ústřední nerv.
Světlo a tmavá místa
Úbytek prostoru, který si vyžádalo rozšíření koupelny, bylo zapotřebí kompenzovat jinou cestou. Úložné prostory proto byly nahrazeny sadou vestavných skříní v chodbě. Bylo to povšechně chytré řešení, protože se tím alespoň zužitkoval až zbytečně široký prostor průchodu. Byt sice svou výměrou nepatří zrovna k největším, ale jeho plán je poměrně komplikovaný a v zadních partiích byl původně šerý.
Část toho neoptimálního uspořádání rekonstrukce řešila. Dnes se tedy byt se dělí na obytnou část, kde je kladen důraz na otevřenost a vzdušnost. A část řekněme provozní. Průchod denního světla a vzduchu zajišťuje vstup podél fasády mezi ložnicí a obývacím pokojem. A také vložené skleněné světlíky. „Použily jsme je nad všemi dveřmi a umístily je také do koupelny a na toaletu,“ popisují architektky. Světlo tak dosáhlo dál.
Obě části byly propojeny dubovou podlahou a betonovou stěrkou, která ujednotila prostor. Dřevěná podlaha je rovněž použita v ložnici a obývacím pokoji. Dřevo ve stěrku přechází pod kuchyňským ostrůvkem – pomyslně se tak odděluje obývací část bytu od technického a komunikačního zázemí.
Kuchyň skutečně „razí“ formát celého bytu. Je nejvýraznějším prvkem v obytné místnosti, v prostoru kotví jádro celého bytu. Linka je navržena v dubové dýze, kterou doplňuje betonová deska s vloženými, zalitými kameny v tmavších, hnědých odstínech. A ve stejně výrazném provedení je i doplňující kuchyňský ostrůvek.
Industriální plech
Tmavé barvy tu lehce korespondují s tím, na co narazíme v hygienickém zázemí. I to je navrženo v temnějších barvách. Ráz nevšední intimity tu podporují tlumená světla a tmavou barvou saturovaná sanita. Hodně výrazným prvkem, tedy po stránce zvoleného materiálu, je plech. S tím se skutečně v interiéru běžně nesetkáváme. Sem ale, do interiéru brutalistního celku, tak nějak patří.
Narazíme na něj v každé místnosti, ať už v podobě knihovny, barových židlí, nebo podstavců pro noční stolky. Neutrální barvy interiéru pak dávají vyniknout uměleckým dílům, která visí na stěnách, a celý prostor barevně doplňují. Jinak je byt nepřekvapivě vybaven nábytkem na míru. Do specifického uspořádání kompletně rekonstruovaného bydlení to jinak nešlo.
Někde je nenápadně bílý, jinde spíš dominuje ona tmavá dubová dýha. Dává o sobě vědět zejména na exponovaných místech. Podstatné je, že exteriér i interiér, byť je od sebe dělí půlstoletí času, tu funguje jako jeden celek. Dům, který v sedmdesátých letech uměl vyniknout, teď v sobě nese byt, který je svým pojetím nezapomenutelný.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Byt Tusarova |
| Typ projektu: | rekonstrukce bytu |
| Architektonické studio: | Plus One Architects |
| Lokalizace: | Tusarova 37, Praha 7 – Holešovice, Česko |
| Vedoucí architektky: | Petra Ciencialová, Kateřina Průchová |
| Design, materiály, nábytek: | Bulb, Master & Master, Burning Vibe, Duro Design |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zahájení projektové fáze: | 2020 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2021 |
| Náklady rekonstrukce: | 1,5 mil. Kč. |
| Rozloha užitné plochy: | 73 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek