REKLAMA
Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Neznámý velikán architektury. Ovlivnil podobu Prahy. Okolo jeho domů možná chodíte. Antonín Viktor Barvitius

Zaručeně dobrým tipem pro nadcházející podzim je výstava v pražském Národním technickém muzeu (NTM), která se věnuje tvorbě architekta Antonína Viktora Barvitiuse u příležitosti jeho 200. výročí narození. Velmi často se totiž zapomíná, jak významně ovlivnil podobu Prahy. Výstava potrvá až do dubna příštího roku.
Vila Grébovka, foto zdroj: Národní technické muzeum (NTM)

Možná okolo jeho staveb každodenně chodíte a nikdy vás nenapadlo, že tento muž se zvláštním jménem se narodil v Praze a je podepsán pod celou řadou významných budov, honosných vil i monumentálních hrobek na pražských Olšanech a Slavíně. Zasáhl dokonce i do oblasti designu a užitého umění prací pro Křesťanskou akademii. Výstava v NTM se nazývá Antonín Viktor Barvitius: moderní architekt za času historismu a nabízí ucelený pohled na jeho tvorbu. Paradoxem je, že se jedná o vůbec první výstavu po více než sto letech věnovanou tomuto velikánovi (nejenom české) architektury, umění a designu.

Důraz na geometrii a celostní charakter prvků

Antonín Viktor Barvitius se narodil 14. července 1823 v Praze, přičemž převážnou část svého života trávil ve Vídni a v Římě. Výstava pečlivě dokumentuje celý tvůrčí život tohoto génia; její jádro tvoří výkresy z Archivu architektury a stavitelství NTM, doplněné fotografiemi ukazujícími současný stav Barvitiových staveb, včetně zápůjček artefaktů provedených podle jeho návrhů. Zajímavostí je například model Lippmannovy vily v Bubenči, která byla postavena podle návrhu Antonína Barvitia a Ignáce Ullmanna v roce 1869 pro proslulého pražského bankéře Alexandra Lippmanna. Ta byla v šedesátých letech zbořena, aby pak na jejím místě vyrostla ještě honosnější stavba pro účely státní bezpečnosti (STB). Stojí dodnes a je ve vlastnictví Ministerstva vnitra ČR.

Foto: Národní technické muzeum (NTM)

Na příkladu Barvitiových návrhů staveb i postupů v tvorbě lze rozpoznat celostní přístup k architektuře a prostředí (byl činný též jako urbanista, archeolog a restaurátor), pečlivost v detailech i nadčasové uvažování. Profesor Pavel Kalina, který je autorem výstavy, jej popisuje jako architekta-umělce s velkým citem pro inovace a harmonii.

Výstava ukazuje Barvitia jako architekta, jehož dílo přesahuje škatulku historismu, a to nejen použitím moderních materiálů jako beton a konstrukční železo či ocel, ale také jako architekta, jenž kladl důraz na elementární geometrii a zároveň celostní charakter projektů. Německy mluvící Barvitius se cítil býti Čechem coby obyvatel Českého království a pracoval na vyloženě vlasteneckých zakázkách. Jeho obrovská dodnes dochovaná knihovna je zároveň svědectvím o intelektuální náročnosti a nesmírné poctivosti práce,“ uvádí autor výstavy.

Národní technické muzeum disponuje rozsáhlým fondem Barvitiových plánů, které přečkaly fatální povodeň v roce 2002. Jsme rádi, že tyto plány, které prošly náročným restaurováním, můžeme prezentovat veřejnosti. Jde o jedinečné nahlédnutí do dílny našeho předního architekta 19. století. Naše muzeum spolupracuje i na edici Barvitiových plánů pro Palazzo Venezia v Římě připravované nakladatelstvím Českého vysokého učení technického,“ dodal generální ředitel NTM Karel Ksandr u příležitosti otevírání výstavy a dále popsal její organizaci a některé exponáty.

Foto: Národní technické muzeum (NTM)

Stavby a návrhy v průběhu času

Celá výstava je systematicky organizována do několika bloků. V prvním bloku se mapují Barvitiova školní léta a začátky samostatné činnosti ve Vídni; druhý blok sleduje restaurování Palazzo Venezia v Římě (1856–1866); třetí stavby pro pražské velkopodnikatele za stavebního boomu v letech 1867–73; čtvrtý seznamuje s návrhem Jungmannova pomníku v Praze, pátý obsahuje sakrální design a konečně šestý blok sakrální architekturu, především pak kostel sv. Václava na Smíchově.

Z panelů se dozvídáme, že Barvitius nejprve studoval na pražské polytechnice (předchůdkyni dnešní ČVUT) a poté na vídeňské Akademii, kde byli jeho učiteli přední představitelé architektury období historismu, například August Sicard von Sicardsburg či Eduard van der Nüll. Jeho školní práce svědčí o kreslířské bravuře a vyzrálém architektonickém myšlení. Talentu si všimli i zástupci rakouské vlády a v roce 1856 ho pověřili restaurováním významné památky italské renesanční architektury – Palazzo Venezia v Římě. Rozsáhlý soubor výkresů, který Barvitius v rámci přípravy restaurování vytvořil, je jedinečný zdroj poznání dějin restaurování, stavebně-historických průzkumů i renesanční architektury paláce. Podle slov profesora Kaliny zůstal dosavadnímu bádání naprosto neznámý. Jeho věhlas, coby mistra architektury, rostl. Ještě před návratem z Říma do Prahy (1867) začal pracovat na projektu dvojité hrobky podnikatelských rodů Schebků a Lannů na Olšanském hřbitově. Po příchodu do Prahy pak projektuje vily pro další místní velkopodnikatele.

Vila Moritze Gröbe se dochovala dodnes, avšak vila, postavená pro bankéře Alexandra Lippmanna, byla přes památkovou ochranu zbořena na konci 60. let minulého století,“ dodává profesor Kalina a jako zcela excelentní demonstraci Barvitiova komplexního přístupu k architektuře označuje návrh Jungmannova pomníku (na současném Jungmannově náměstí v Praze), za monumentální završení pak stavbu a výzdobu kostela sv. Václava na Smíchově, navrženého na základě mimořádné znalosti italské architektury, jako novodobou verzi raně křesťanské baziliky.

V Národním technickém muzeu se dochovaly nejen desítky půdorysů a nárysů, jejichž prostřednictvím Barvitius hledal ideální podobu stavby, ale také kresby vyjadřující jeho představu o výzdobě kostela, jež byla přesně dle jeho intencí realizována. Zejména tato část výstavy by tedy měla Barvitia ukázat jako architekta-umělce, jenž dokáže architekturu uchopit jako dokonale prokomponovaný celek včetně výzdoby, která je její integrální součástí,“ uvedl profesor Kalina a dále připomněl činnost designérskou pro Křesťanskou akademii, pro níž vytvořil celou řadu návrhů liturgických nádob a náčiní a rovněž i několik menších kostelů. „Jeho design, podobně jako jeho architektura, vychází z odkazu minulosti, ale přitom je též historizující a abstrahující. Na výstavě tuto část Barvitiovy tvorby představuje soubor kalichů a monstrancí zapůjčených Královskou kanonií premonstrátů na Strahově a Arcibiskupstvím pražským, jež byly vrcholem jak Barvitiovy tvorby, tak evropského liturgického designu konce 19. století,“ dodává na závěr profesor Kalina, zve na výstavu a nabádá též k osobním návštěvám zmíněných staveb a kostelů. Výstava se koná v Malé galerii expozice Architektura, stavitelství a design Národně technického muzea v Praze (NTM) od 31. 5. 2023 do 28. 4. 2024.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

Zdroj: AdobeStock – Photo Vojo

Bazilika Svaté Ludmily na Náměstí Míru. Přežila bombardování i stavbu metra

Velkolepá novogotická bazilika svaté Ludmily na Náměstí Míru představující neodmyslitelnou dominantu Vinohrad se pyšní hned několika „nej“. Z kostelů v Praze 2 je nejmladší a zároveň největší. Je také jediná, která leží na území Vinohrad. Zajímavá je pohnutá historie, o které si povíme.