Firmu založil Albert Wenke s manželkou Annou v roce 1872 jako výrobu mušlového zboží a ozdobné kartonáže, jedinou svého druhu v Českém království. Své první předměty zdobené mušličkami tehdy ještě vyráběl v pronajatém bytě. Byly to například svícny, ořezávače doutníků, stojánky na doutníky, popelníky, teploměry, závěsy do oken s andělíčky a další drobné ozdobné předměty. Mušle dovážené převážně z jaderského moře nakupoval od dodavatelů v Hamburku. Zatímco Albert vyráběl, jeho žena Anna měla na starosti prodej. Ač by to mohlo vypadat překvapivě, ukázalo se, že o netradiční zboží je mezi kupci zájem. Úspěchy slavili také na různých výstavách.
Domovní prodej? Povoleno. Firma vzkvétá
Významným krokem pro rozvoj firmy pak bylo povolení domovního prodeje, které přineslo další zisky. Jelikož šlo zboží čím dál lépe na odbyt, bylo nutné rozšířit výrobu, přijmout další pracovníky a zajistit větší výrobní prostory. Ve firmě také od mládí pomáhal i mladý syn Josef.
Foto: Libor Fojtík, zdroj: Městské muzeum Jaroměř
Díky těmto obchodním úspěchům se rodina rozhodla koupit první dům a otevřít v něm první obchod. Pár let na to se ale opět stěhovali do většího domu na Husovu třídu, kde byly v té době nejlepší obchody ve městě. V roce 1893 se Josef stal spolumajitelem firmy s třetinovým podílem a dosavadní jméno se změnilo na „A. Wenke a syn – továrna a velkoobchod galanterní“. Mladý Josef s velkým obchodním duchem následně přišel s nápadem na rozšíření prodeje zboží pomocí zásilkového obchodu a tím proměnil malou firmu na velkoobchod. Prodávali výrobky nejen z vlastních dílen, ale i jiných podniků. Postupně se podařilo vytvořit síť stálých drobných odběratelů v celé rakousko-uherské monarchii. Když v roce v roce 1905 zakladatel firmy Albert Wenke zemřel, zdědil Josef firmu a dům čp. 91 s továrními budovami.
Josef Wenke začal přemýšlet o stavbě nové obchodní budovy v době, kdy se na začátku 20. století opět výrazně zvětšoval počet expedovaných objednávek a jeho firma potřebovala čím dál větší zázemí. Chtěl postavit reprezentativní prostor sloužící obchodu, který by zároveň poskytoval dostatečný pracovní prostor pro zaměstnance. Jak ostatně vzpomíná jeho nejstarší syn Karel v rodinné kronice: „Otec říkával, že nepotřebuje vilu za městem, ale pěkné prostředí, ve kterém on i personál po celý den žije, vila na spaní není zapotřebí.“
Foto: Libor Fojtík, zdroj: Městské muzeum Jaroměř
Moderní obchodní dům inspirovaný světovými trendy
Díky svému zaměstnání hodně cestoval a ze svých cest si přivážel cenné informace o současných trendech v obchodování a inspiraci pro svůj budoucí obchodní dům. Zajímal se také o nové proudy v architektuře. V té době se již začínaly objevovat první obchodní domy i v Čechách. V Praze již nějakou dobu fungoval dům s luxusním zbožím „U města Paříže“ a ve stejné době jako jaroměřský se stavěl i obchodní dům „U Merkuru“ v Pardubicích nebo v Českých Budějovicích, s jejichž majiteli byl Wenke v kontaktu a vyměňovali si mezi sebou zkušenosti nejen ze stavby.
V roce 1908 Josef Wenke požádal svoji sestru, aby mu prodala zděděný pozemek vedle budovy čp. 91, kde se nacházel stávající obchod a kanceláře. Jelikož měl v rodině dva stavitele – tchána a švagra, orientoval se dobře i ve stavitelství. Vedl si deník, kam si zapisoval různé představy a poznatky. Také si dělal skici, jak by měla budova vypadat a jaké požadavky by měla splňovat.
Foto: Libor Fojtík, zdroj: Městské muzeum Jaroměř
Pro stavbu chtěl využít železobetonovou konstrukci, která umožňovala vytvořit atraktivní prosvětlený obchodní prostor bez dělících příček. Také si přál elegantní vzdušnou vstupní halu s otevřenými galeriemi v patře, ze které by bylo vidět na celý obchod. Tématem rodinných diskuzí se stalo schodiště. Josef si přál tříramenné, jaké viděl v Pardubicích, nakonec ale poslechl radu tchána a dal přednost obchodnímu prostoru před schodištěm.
Projekt na stavbu domu zadal postupně dvěma jaroměřským stavitelům. Josef Hofman navrhl dům v duchu historismu s prvky secese, to však nenaplnilo Josefovu ideu. Poté tedy zadal projekt svému švagrovi Josefu Mášovi, který projekt přepracoval blíže jeho představě, ale pořád nebyl náročný stavebník úplně spokojen. Nelíbil se mu především vzhled uliční fasády a schodišťového prostoru uvnitř stavby.
Josef Gočár – sázka na jistotu
Wenke tedy na doporučení oslovil architekta Josefa Gočára. Ten částečně použil a upravil výkresy Máši, ale velkou pozornost věnoval vzhledu průčelí, schodiště a vnitřního vybavení. Pro fasádu vytvořil dva návrhy. Nejprve navrhl jednoduché průčelí členěné do tří pater se třemi kruhovými okny v nejvyšším patře, ten ale neuspěl. Druhý návrh již dle požadavků stavebníka upravil do finální podoby. O povolení ke stavbě stavebník zažádal až v březnu 1910. Stavbu zadal Wenke opět svému švagrovi. Na stavbě se podílelo i mnoho dalších specializovaných firem např. na vylití železobetonové konstrukce, zhotovení železného portálu, ocelových zábradlí a protipožární stěny. Přáním majitele bylo mít elektricky poháněný výtah, který byl v té době raritou. Projekt na vnitřní vybavení dostal na starost také Gočár. Autorem osvětlení podle jeho návrhu byl umělecký zámečník Josef Pleva z Prahy. Slavnostního otevření domu se konalo 16. května 1911 a zúčastnilo se ho přes 3 000 návštěvníků.
Válka skončila, začal boj o obchod
Otevřením největšího obchodního domu ve východních Čechách byla firma na vrcholu prosperity. Do chodu firmy se zapojili i Josefovi tři synové. Firma prosperovala i na začátku 1. světové války, kdy hračky ve výlohách zaplnily vojenské předměty. V tomto válečném období se stal Josef starostou města a přispěl tak ke stabilizaci hospodářských a sociálních poměrů. Po válce to však bylo horší. Rozpadem habsburské monarchie přišla firma o 85 % odbytišť. Firma tak musela hledat nové prodejní odvětví a zaměřit se na tuzemské odběratele. S prodejem pomáhali dva noví cestovní prodejci, kteří jezdili po republice. Firma se prezentovala i v rámci Pražských vzorkových veletrhů a také si pronajala výkladní skříň v Paláci Koruna na Václavském náměstí. Nakonec se zboží začalo vyvážet i do ciziny, např. Anglie, Severní Ameriky a na pobřeží Jaderského moře.
Obchodní dům byl v té době rozdělen na tři oddělení. V prvním se i nadále prodávalo mušlové zboží, ve druhém se prodávalo galanterní zboží, plechové předměty včetně kuchyňského nádobí a hraček. Ve třetím oddělení se samostatnou účtárnou se prodávala obuv. Od roku 1917 měla firma uzavřenou smlouvu s obuvnickou firmou Baťa. Když ale Baťa začal rozšiřovat síť svých vlastních prodejen, tuto smlouvu zrušil. Chvíli se tam prodávaly boty jiného výrobce, Baťa ale konkurenci pohrozil a tím byla výroba a prodej obuvi ukončen.
Hospodářská krize dolehla i do Jaroměře
Když Josef v roce 1929 zemřel, obchod převzali synové. Další historie už není růžová. Firma v té době stagnovala a následně se začal finanční stav zhoršovat kvůli hospodářské krizi vyvolané pádem akcií na New Yorské burze. V následujících letech se začala produkce zboží výrazně snižovat a začal boj o udržení firmy a jejího dobrého jména. Pokusem o oživení bylo založení několika nových filiálních obchodů, rozprodával se majetek. V roce 1938 byl i tento a vedlejší dům prodány v dražbě. K finálnímu vymazání firmy z obchodního rejstříku došlo v roce 1950. Karel a nejmladší Vladimír následně pracovali na dělnických pozicích, Oldřich bydlel v Praze a stal se soudním znalcem v oblasti motoristiky, která byla jeho velkou vášní, a které se věnuje i část expozice jaroměřského muzea, které zde sídlí od roku 1947.
Sdílet / hodnotit tento článek