Ateliéry pro jednu sochu nebyly výjimkou
V dnešní době je to mírně nepředstavitelné. Dům byl postavený jako provizorní stavba, která měla sloužit jako zázemí pro vytvoření jediné sochy. Tento přístup nebyl v minulosti ojedinělý, podobný případ byl i Šalounův ateliér na Vinohradech, který vznikl kvůli pomníku Mistra Jana Husa, stojícího na Staroměstském náměstí, nebo tzv. Kafkárna, ateliér Bohumila Kafky stavěný pouze pro sochu Jana Žižky na Vítkově.
Laudův ateliér je situován v okrajové zástavbě Libeňského mostu na hranici zahrádkářské kolonie. Tvarově jde o kubickou zděnou stavbu s bílou fasádou a rovnými střechami, kolem vyšší střední části obíhá na jižní a východní straně terasa. V hlavním severním průčelí je široká prosklená stěna v železné konstrukci, která přechází do střechy jako ateliérové okno. V interiéru je hlavní místnost ateliéru, ke kterému je připojena dílna a předsíň. Drobné stavební úpravy oproti původnímu návrhu provedl již Lauda.
Foto: Ing. arch. Martina Dokoupilová
Laudův ateliér – dočasná stavba pro sochu Jana Amose Komenského
Sochu Jana Amose Komenského si objednala pro tento účel založená Českoholandská společnost ku zřízení pomníku J. A. Komenského v Amsterdamě u sochaře Jana Štursy. Ten ale spáchal sebevraždu dříve, než byla budova atelieru dostavena, a tak tuto zakázku získal Jan Lauda, který zde nakonec pracoval celý život. Dům byl postavený v roce 1930 ve funkcionalistickém stylu, uváděné autorství Otakara Novotného není písemně potvrzeno.
Transformační stanici přestavují na centrum umění. Brzy se otevře veřejnosti. Navštívili jsme ji
přečíst článekZajímavostí je, že základní kámen pomníku byl v Amsterdamu slavnostně odhalen již roku 1920 u příležitosti 250. výročí úmrtí J. A. Komenského. Přestože vzniklo mnoho pracovních modelů a desítky skic, s žádným nebyl Lauda dostatečně spokojen a žádný z nich nebyl nikdy realizován. Vtipným paradoxem je, že malé sádrové odlitky prodával do škol a školských úřadů, tedy v jisté době měl s nadsázkou každý inspektor na stole Laudova Komenského.
Foto: Ing. arch. Martina Dokoupilová
Lauda se věnoval stylu zvaném sociální civilismus, jeho náměty byly obyčejné věci. Nejslavnější sochou je zřejmě Myčka, žena s rýžákem v ruce klečící a myjící podlahu. Známá je také socha lachtana umístěného v jezírku v zahradě Kinských. Byl také dobrým portrétistou, portrétoval několik československých prezidentů. V ateliéru se nachází dodnes staré dřevěné americké otáčecí křeslo, na kterém seděl Zápotocký nebo Gotwald. Taktéž Ludvík Svoboda, ten však v době, kdy ještě nebyl prezident. Lauda byl také členem Spolku výtvarných umělců Mánes a významným pedagogem. V roce 1937 byl jmenován profesorem Uměleckoprůmyslové školy v Praze a od roku 1946 až do své smrti působil jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze.
Foto: Ing. arch. Martina Dokoupilová
Ateliér kupuje žák Němeček za nejistých okolností. Bude se bourat kvůli olympiádě?
V roce 1959 Lauda umírá a vdova po něm nabízí budovu ateliéru k odkoupení za 18 tisíc Kč jeho žáku Zdeňku Němečkovi. Protože tato částka nebyla pro mladého začínajícího umělce úplně malá, bylo to nelehké rozhodování, na které měli manželé Němečkovi jen jednu noc. Nakonec se rozhodli pro koupi, část peněz si vypůjčili a druhou polovinu spláceli po 100 korunách měsíčně dalších asi 20 let. Zároveň Němeček kupoval již s vědomím toho, že by měla být budova v rámci celé oblasti do dvou let stržena, pozemek vyčištěn a předán městu. Praha totiž podala kandidaturu na Olympijské hry v roce 1980 a na Rohanském ostrově měl být olympijský park. Olympijská vesnice se pak měla rozkládat od Bulhara až nahoru k Ohradě.
Foto: Ing. arch. Martina Dokoupilová
Zděněk Němeček byl vášnivým milovníkem sportu a vytvořil mnoho soch se sportovní tématikou. Jeho snem bylo, aby se jednou na olympiádu mohla vrátit zapomenutá odvětví jako tomu bylo na několika hrách v první polovině 20. století, a to umělecké obory jako sochařství, malířství, hudba, literatura nebo architektura. Němeček si představoval, že by jeho ateliér mohl být jakýmsi solitérem v rámci olympijského parku, který by tvořil zázemí a „líheň“ těchto staronových odvětví. To se ale nestalo a nekonaly se ani vytoužené Olympijské hry. Po událostech v roce 1968 Praha od tohoto záměru ustoupila a hry se nakonec konaly v Moskvě. Praze zůstal pouze „pomník“ v podobě dodnes funkčního hotelu Olympik. Demolice ateliéru se odkládala tak dlouho, až nebyla potřeba.
Foto: Ing. arch. Martina Dokoupilová
Dočasná ale neodstranitelná a chráněná stavba
S budovou se váže více paradoxů. I když byla postavena jako provizorní ateliér, který nemá z toho titulu ani číslo popisné a nebyla postavena ani z moc kvalitních materiálů, její střídmost a funkční čistota se staly právě unikátní charakteristikou drobného objektu.
V roce 1991 získal dům díky těmto architektonickým kvalitám památkovou ochranu, a budova se tak stala dočasnou a neodstranitelnou zároveň. Nedaleko je pro zajímavost budova se stejným osudem a tou je Kostel svatého Vojtěcha poblíž Libeňského zámečku.
Foto: Ing. arch. Martina Dokoupilová
Dřevěné schody a galerie jsou původní, přečkaly i velkou povodeň v roce 2002. Dříve byla na konci trámu umístěna plastika – dvě kola se zapíchnutou částí vrtule z německého střemhlavého bombardéru. Při rekonstrukci po velké vodě ale bylo zjištěno, že je trám uhnilý a část vrtule se přesunula do depozitáře. Ostatní dřevěné prvky musely být také vyměněny, dřevěná podlaha je nová ve stylu původní, dveře jsou repliky.
Na policích můžeme dodnes vidět modely některých Němečkových děl, jako například Sputnik, původně ze Stromovky, v současnosti umístěný na Babě. Dnes v těchto prostorách působí syn Jan Němeček se svým designérským studiem Olgoj Chorchoj. Ti se již nevěnují sochařině, ale široké škále designu od nábytku, užitného umění až po architekturu. Pražené jejich práci mohou znát také třeba v rámci nového městského mobiliáře, a to zastávek MHD.
Sdílet / hodnotit tento článek