REKLAMA
Hledat
Nový stavební zákon
estav.tvnový videoportál
Všechna témata
Open House Praha více o tématu

Rezidence primátora Prahy. Podívejte se dovnitř. Běžně se tam nedostanete, v říjnu máte šanci

Úchvatné prostory rezidence jsou veřejnosti běžně nepřístupné. Prohlédnout si je můžete při dnech otevřených dveří u příležitosti státního svátku 28. října nebo v rámci květnové akce Open House Praha. Pozor, vstup je zdarma, ale na říjnovou komentovanou prohlídku je třeba si rezervovat místo předem.
Foto: Martina Dokoupilová

Rezidence primátora hlavního města Prahy se nachází v budově Městské knihovny na Mariánském náměstí, kterou nechala postavit v letech 1925–1928 Pražská městská spořitelna jako jubilejní dar hlavnímu městu Praze při příležitosti 10. výročí Československé republiky. Budovu včetně interiérů navrhl český architekt František Roith. Ve své době šlo o moderní a špičkově vybavený víceúčelový objekt. Nacházely se v něm kromě samotné městské knihovny také knihovny pro mládež, slepce nebo komunální zaměstnance. Dále dva přednáškové sály, obrazárna Vlastenecké společnosti přátel umění, loutkové divadlo Říše loutek, místnosti pro zamýšlené Muzeum Antonína Sovy i kanceláře městského statistického úřadu. Stavbu prováděla tehdy velmi známá stavební firma Nekvasil a firma bratří Kavalírů. Spodní podlaží s velkorozponovými oblouky bylo provedeno jako železobetonová konstrukce, horní část budovy je již zděná.

Samotná budova postavená v neoklasicistním slohu má velmi elegantní jednoduchou fasádu obloženou travertinem, nijak nekonkurující okolním barokním domům na Mariánském náměstí. O to více možná překvapí interiér rezidence, který je velmi zdobný. Mísí se v něm styl pozdní secese se silným vlivem českého art deca, módního v 20. letech 20. století. Primátorská rezidence se nachází v prvním a druhém patře jižního křídla budovy a je přístupná samostatným vchodem. V prvním patře jsou umístěny reprezentační a přijímací místnosti, v druhém patře soukromý byt primátora, soukromá pracovna a tři oddělená apartmá pro ubytování hostů. Ve třetím patře se nacházely ještě servisní prostory – především kuchyně, odkud se přesouvaly připravené pokrmy dolů jídelním výtahem. Součástí rezidence byla i velká střešní terasa se zahradní úpravou orientovaná do dvora budovy, která měla sloužit relaxaci.

Dámský salon. Foto: Martina Dokoupilová

Trvale tuto rezidenci obýval se svou rodinou skutečně jen Karel Baxa, který byl primátorem v letech 1919-1937. Všichni další jí užívali spíše formálně k protokolárním a reprezentačním účelům. Význam těchto prostor ještě více vzrostl po zničení části Staroměstské radnice v květnu 1945 a stal se tak trvale dějištěm oficiálních a reprezentačních akcí konaných pražskými primátory.

Chodbou ve stylu Art deco se návštěvník dostane do tří hlavních reprezentačních prostor samotné rezidence, kterými jsou vstupní salon, velký recepční sál a jídelní salon. Z těchto místností se pak vstupuje do menších salonků – dámského, pánského, hudebního, citronového a hráčského. Interiér se od roku 1928 dochoval plně v původní podobě. Vše, co je zde vidět, bylo navrženo vždy přímo pro tu konkrétní místnost, ať jde například o koberce, závěsy nebo tapety. Nábytek a vybavení má převážně jednoduché geometrické tvary, zato si autor vyhrál s materiály a barvami. Vybavení v saloncích, jako například porcelán, sochy nebo knižní vazby jsou často dary od oficiálních návštěv. Najdeme zde i repliku staroměstského orloje, kterou dostal bývalý primátor Pavel Bém.

Hudební salon. Foto: Martina Dokoupilová

Na výzdobě a zařízení se podílelo kromě Františka Roitha i několik umělců, vyzdvihněme zde především Františka Kyselu, který je autorem stropní výmalby, koberců, tapiserií, potahových látek a textilních tapet.

Stěny velkého recepčního sálu jsou obloženy pravidelnými vertikálními pásy z italského mramoru Giallo venato členěné tenkými proužky z drobné modrozlaté mozaiky. Po jedné delší straně sálu jsou okna s výhledem na Mariánské náměstí, na druhé straně jsou dva krby s ozdobnými mřížemi s plaketami s figurálními reliéfy. Na nich je zpodobněn autor budovy, představitelé knihovny a samozřejmě Pražské městské pojišťovny, kteří stavbu financovali. Nad krby jsou umístěny velké reliéfy vytesané do opuky, a to znak Velké Prahy a znak Starého Města pražského. Kvůli svojí velikosti a hmotnosti museli být dělené a údajně do sálu stěhované okny. Výrazným dekoračním prvkem jsou také křišťálové lustry s Kamenického Šenova. Původní busta T. G. Masaryka v čele sálu byla v době protektorátu odstraněna. V 90. letech 20. století se však na původní místo vrátila nová od sochaře Antonína Lhotáka.

Hudební salon slouží jako takové předsálí mezi vstupním salonem a velkým sálem. Je úplně jinak barevně laděný než ostatní interiér. Tmavě modré stěny doplňuje strop celoplošně pokrytý plátkovým zlatem. Zlatá barva je ještě zvýrazněná důmyslným nasvícením světly skrytými na vršcích dřevěných polosloupů. Mezi sloupy jsou napjaty látkové stěny, které připomínají látkové tapety, ale z akustických důvodů je mezi nimi a zdí mezera. Je tu patrná i akustická ozvěna z toho důvodu, aby křídlový klavír umístěný v rohu místnosti rozezvučil celý prostor. Pro pohodlný poslech hudby je salon zařízen sedacím nábytkem.

Velký reprezentační sál. Foto: Martina Dokoupilová

Jídelnímu salonu dominují dřevěné obklady a masivní nábytek. Zajímavé je opět osvětlení lustry a přisazenými stropními svítidly. Speciálním prvkem zde je „akustické okno“ do hudební komory. To je zakryto akusticky průzvučnou látkou a dekorativní mříží. Hosté tak můžou poslouchat při jídle hudbu, ale hudebníci jsou skrytí. Hudba se odsud přenáší i do velkého recepčního sálu.

Protikladem reprezentačních salonů je zimní zahrada obložená bílým kamenem. Zde je kromě sochařské výzdoby také vodní kaskáda, z níž stéká voda po stěně dolů do květinového záhonu.

Po celé délce velkého recepčního sálu je navržena přístupová chodba, která spojuje vstupní salon a poslední jídelní salon. Zároveň jsou z ní vstupy do hudebního salonu, velkého recepčního sálu a na toalety. Chodba slouží především obsluhujícímu personálu, ale také tudy přicházel primátor mezi své hosty. Z chodby je vchod do místnosti příručního zázemí sálu, odkud vede interní schodiště spojující první a třetí servisní patro.

Osvětlení jídelního salonu. Foto: Martina Dokoupilová

Vlastní primátorský byt v druhém patře je s reprezentativními prostory prvního patra propojen vnitřním schodištěm a výtahem. V bytě se nachází hala, dámský salon, pánská pracovna, obytný prostor a jídelna s přípravnou. Ložnice jsou v samostatném bloku. Jsou tu i tři apartmány pro hosty. Plnohodnotné bydlení však vyžadovalo velký počet personálu, z tohoto důvodu zde, jak jsme již říkali, kromě prvního primátora Karla Baxy jiný primátor trvale nebydlel. Další primátoři využívali z bytu pro přijímání návštěv pouze obývací pokoj a jídelnu. Apartmány sloužící pro ubytování hostů byly oproti tomu dlouho využívány, v dnešní době se zde však opět z provozních důvodů hosté již neubytovávají.

Poslední rekonstrukce interiérů probíhala v letech 1994 až 1995, při níž byla restaurována veškerá umělecká výzdoba a došlo také k modernizaci všech sociálních zařízení.

Ing. arch. Martina Dokoupilová

Vystudovala obor Architektura a stavitelství na ČVUT, nyní se věnuje psaní a návrhům interiérů. Jejím koníčkem je cestování, při kterém ráda poznává cizí kulturu, architekturu a přírodu.

Sdílet / hodnotit tento článek

Další kapitoly tématu „Open House Praha

  1. Otevřená Praha 2024 - fotosoutěž ESTAV.cz a Open House Praha: Úplná pravidla soutěže
  2. Fotosoutěž Otevřená Praha - formulář pro zasílání fotografií
  3. Ohlédnutí za festivalem Open House Praha 2020
  4. Otevřeně o Praze: Zahušťování zástavby. Respektuje stávající území a obyvatele?
  5. Rezidence primátora Prahy. Podívejte se dovnitř. Běžně se tam nedostanete, v říjnu máte šanci
  6. Budova Elektrických podniků – funkcionalistická stavba byla rekonstruována od základů
  7. Budova Českého Rozhlasu v Karlíně má bohatou historii. Z původního obecního domu vysílal i Říšský vysílač, v pivnici založili KSČ
  8. Laichterův dům: nenápadná realizace Jana Kotěry. Sloužil jako nakladatelství, zabavili ho komunisté. Dnes je zpět v rodině
  9. Nákladové nádraží Žižkov se přemění ve čtvrť plnou bytů s industriální stopou
  10. Transformační stanici přestavují na centrum umění. Brzy se otevře veřejnosti. Navštívili jsme ji
  11. Dům plný paradoxů. Ateliér Jana Laudy vznikl kvůli jedné soše a měl být zbourán kvůli olympiádě v Praze
  12. Palác Ara: klenot československého funkcionalismu s prvky amerických mrakodrapů
  13. Hotel International v pražských Dejvicích ukázal své kvality
  14. Staré parní mlýny v Holešovicích ukrývají moderní kanceláře
  15. Kancelářská budova v Holešovicích má školku a běžeckou dráhu na střeše
  16. Ohlédnutí za architekturou první republiky v Praze: Dům zemědělské osvěty
  17. Redakční návštěva Open house Praha: Restaurace EXPO 58
  18. Budova plná zeleně na Národní třídě klame tělem. Její interiéry vás překvapí
  19. Open House Praha, Filadelfie a BB centrum: Podívejte se na redakční návštěvu již dnes!
  20. V pražské kanceláři jezdí na koloběžkách. Proti stresu mají boxovací pytel
  21. Projděte se s námi po Ďáblicích - čtvrti, která ožívá novou architekturou
  22. Jak se vytápí moderní kancelářská budova ukáže Open House Praha
  23. Moderní technologie budov ukáže při prohlídkách Open House Praha

Související témata

Přečtěte si více k tématu Open House Praha

Zdroj: Adobestock – Denniro

Aktualizace: Fotosoutěž Otevřená Praha 2024 zná své vítěze

Třetí ročník fotosoutěže Otevřená Praha zná své vítěze. Do soutěže dorazilo přes 290 snímků, ze kterých porota anonymně vybrala ty nejlepší. O konečném vítězi rozhodlo vaše hlasování. Hlasovat jste mohli do 2. 6. 2024 do 12:00. Níže vidíte počty hlasů jednotlivých snímků.

Vila Savoya v Poissy, asi nejznámější realizace Le Corbusiera. Zdroj: PhDr. Eliška Zlatohlávková, PhD.

Protiklady a paralely v tvorbě Adolfa Loose a Le Corbusiera - 1. díl

Asi jen těžko bychom hledali jiné dvě osobnosti, které doslova formovaly podobu moderní architektury, zatímco jejich přístup k samotné tvorbě byl současně tak odlišný, než byli Adolf Loos a Le Corbusier, vrcholní představitelé architektury 1. poloviny 20. století.

REKLAMA