Budova zde stojí od roku 1935. Architektonickou soutěž na její podobu vyhráli mladí architekti Adolf Benš a Josef Kříž. Svým odvážným přístupem vytvořili kvalitní funkcionalistickou architekturu, která má současně významné urbanistické hodnoty a byla vybavena na svou dobu velmi moderními technologiemi. S celkovou výměrou téměř 35 tisíc m2 byla ve svém čase největší administrativní budovu v Praze. Zlatým hřebem pro budovu se stalo ozdobení hlavního vchodu dvěma monumentálními bronzovými sochami Elektřiny a Dopravy v roce 1938, ty ale byly o rok později zabaveny okupanty.
Transformační stanici přestavují na centrum umění. Brzy se otevře veřejnosti. Navštívili jsme ji
přečíst článekVznik jedné centrální budovy si vyžádaly čím dál větší požadavky na hromadnou dopravu, která se začala v dnešním slova smyslu rozvíjet zhruba v 60. letech 19. století, poté co po průmyslové revoluci bylo postaveno mnoho továren v okrajových částech města a pracovníci museli začít do práce dojíždět. Následně se podniky začaly věnovat i výrobě a prodeji elektřiny pro firmy i domácnosti, která se využívala stále více, a díky tomu rostl i počet zaměstnanců. Do vzniku centrální budovy se podnikové kanceláře nacházely roztroušené v různých částech města.
Funkcionalismus v čisté formě: Objem pod světlem
V souladu s funkcionalistickým stylem je budova výrazně členěná horizontálními okny v kombinaci s obložením krémově bílým keramickým obkladem. Konstrukčně se jedná o železobetonovou skeletovou konstrukci. Veškeré střechy jsou ploché a jsou využívané jako sluneční pobytové terasy. Uprostřed hlavní budovy je centrální dvorana s ochozy. Naproti vchodu se nachází monumentální tříramenné žulové schodiště, které zajišťovalo přehlednou komunikaci. Velká pozornost byla věnována přístupu přirozeného osvětlení a odvětrání, což je zajištěno sklobetonovými stropy nad atrii nebo velkoformátovými a pásovými okenními otvory.
Dům Autoklubu ČR stál dříve na okraji Prahy. Navrhl jej slavný architekt Pavel Janák. Prvky interiéru jsou moderní i dnes
přečíst článekPřístup denního světla na schodiště zajišťuje zeď ze skleněných tvarovek, které jsou schválně průsvitné, nikoliv průhledné – architekti tak prý chtěli zakrýt pohled na blízký kostel sv. Antonína, který byl postavený v nedávné době v historizujícím pseudogotickém slohu, což se mladým architektům nelíbilo.
Elektrické podniky s plně elektrickou klimatizací, první v ČSR
Aby úředníky nerušil hluk z blízkých rušných ulic, byly prostory odvětrávány složitou vzduchotechnikou americké značky Carrier, která v zimě dokázala vytápět a v létě chladit, a stala se tak první plně klimatizovanou stavbou v Československu. Pro dopravu zaměstnanců sloužily dva výtahy typu páter noster. Byl zde i nákladní výtah s nosností 15 tun, který spouštěl nákladní automobily do skladů a strojoven v suterénu. Dnes se zde nachází parkoviště pro osobní automobily.
Právnická fakulta: Poslední návrh Jana Kotěry ukrývá nadčasové foyer, původní mobiliář i páternoster
přečíst článekElektrické podniky byly předchůdcem několika pozdějších městských podniků, například dnešního Dopravního podniku hl. m. Prahy, Elektropodniku hl. m. Prahy, Správy veřejného osvětlení nebo Pražské energetiky. Severní křídlo s tzv. drážní dvoranou sloužilo dopravní divizi Elektrických podniků. Jižní křídlo, tzv. elektrárenské, sloužilo energetické divizi, západní trakt jako zdravotní středisko pro zaměstnance. Kromě kanceláří po stranách ochozů byl v budově také předprodej jízdenek, archiv, cejchovna, opravna elektroměrů a prodejna. V suterénu budovy se nacházeli výstavní plochy sloužící k propagaci elektřiny a tři společenské sály, dva menší a jeden velký dvoupodlažní. V prvním patře byly veliké souvislé sály, rozdělené nízkými příčkami, které sloužily jako účtárny. Byla zde též telefonní ústředna, elektrotechnické dílny a úřadovny magistrátu.
V nejvyšších patrech byla jídelna a odpočinkové místnosti pro zaměstnance. Na komfort pro zaměstnance byl kladen veliký důraz, dal by se srovnat s dnešním přístupem a trendy, nejen kvůli rozsáhlým relaxačním zónám. V kuchyni bylo v té době nevídané vybavení, jako elektrická myčka nádobí, stroj na zmrzlinu, kávovar či elektricky vytápěný výdejový stůl. Celá budova se mohla chlubit nejmodernějším osvětlením, z části tvořené svítidly z dlouhých wolframových trubic, které dotvořovalo elegantní moderní architekturu.
V projektu se počítalo i s možným navýšením budovy o dvě podlaží, k tomu však nikdy nedošlo.
V západním traktu budovy se samostatným vchodem od kostela se před znárodněním nacházelo zdravotní a lázeňské středisko pro zaměstnance. Po zřízení Ústavu národního zdraví zde sídlil Obvodní ústav národního zdraví Prahy 7, v suterénu oddělení rehabilitace. Po zrušení ÚNZ zde zůstala poliklinika v majetku Městské části Prahy 7, péče v suterénu však byla zrušena z důvodu zchátralosti prostor.
Rekonstrukce od základů
Prvními rekonstrukcemi prošla budova v 80. a 90. letech, ty ale byly provedeny necitlivě a narušily částečně jak původní architektonický výraz, tak změnily i vnitřní uspořádání. Poslední rekonstrukce začala na podzim 2018 podle projektu kanceláře TaK Architects v čele s architektem Markem Tichým. Investorem byla společnosti CPI Group. Jako první bylo třeba mikropilotáží sanovat základy budovy z hlinitanového betonu. Tento typ betonu použitý v době hospodářské krize sice rychle tuhne, ale také rychle ztrácí svou pevnost. Dále bylo nutné kvůli havarijnímu stavu pláště odstrojit budovu až na skelet. Plášť budovy byl nově zateplen.
Původní keramický obklad značky RAKO musel být z větší části nahrazen kopií, protože za druhé světové války byla budova ze strategických důvodů natřena černou barvou, aby unikla pozornosti při náletech, a pří následném smývání barvy pomocí louhu byl obklad nenávratně poškozen. Přesto mohly být některé dlaždice navráceny na původní místo, návštěvníci je mohou poznat podle trochu odlišné barvy. Vyměněná okna se naopak dočkala navrácení původní modré barvy.
Při rekonstrukci došlo i k částečné změně interiérových dispozic, aby vyhovovaly dnešním požadavkům. Z mnoha restaurátorských zásahů byla náležitá pozornost věnovaná například renovaci mosazí obložených výkladců v přízemních obchodních prostorech. V atriu je nově zavěšena umělecká instalace z 797 ručně foukaných skleněných koulí od české firmy Preciosa Lighting.
Z původního zařízení se dochovala přizemní hala s přepážkami a kójemi – pokladnami Dopravního podniku. Dalším unikátem je původní vzduchotechnika vč. strojovny s chladícím zařízením a kotelnou. V celém objektu je pak možné obdivovat řadu původních umělecko-řemeslných prvků, z materiálů jsou zde často použity mosaz, chrom, dřevěný obklad, keramická dlažba, sklo.
Náklady na rekonstrukci se vyšplhaly na 1,3 miliardy korun, ale spokojenost odborníků i veřejnosti je opravdu velká, což dokazuje i získání jednoho z titulů Stavba roku 2021 či ceny veřejnosti Památky děkují v rámci ocenění Patrimonium pro futuro, kterou vyhlašuje Národní památkový ústav. V současnosti je největším nájemcem v Bubenské 1 komunikační skupina WPP, v budově pracuje více než tisícovka specialistů na reklamu, data, média a PR.
Sdílet / hodnotit tento článek