Azbestová vlákna se začala používat dokonce již před více než 2 000 lety. Azbest byl v podezření ze zdravotních rizik a v průběhu let se to potvrdilo. Ve 2. polovině 20. století byl azbest postupně zakázán ve více než 70 zemích, dle odhadu však v dalších 140 zemích žádný zákaz nebo omezení pro jeho používání nemají. Rozsáhlé využití azbestu v minulosti bylo dáno jeho dobrými vlastnostmi, jako je odolnost vůči vysokým teplotám, vysoká pevnost v tahu, chemická a tepelná stabilita, vysoká flexibilita, nízká elektrická vodivost a nízká cena. V některých zemích byly důvody, proč nebyl až donedávna zakázán o dost děsivější: Byť se vědělo o prokázané škodlivosti azbestu, tamní průmysl byl na něj tak silně orientovaný, že se rizika tajila a zachovat výrobu a odbyt bylo politické rozhodnutí.
Zdroj: AdobeStock – Terry Davis1Wirestock
Druhy azbestů a jejich zdravotní rizika
Pod pojmem „azbest“ (česky „osinek“) se označuje soubor různých křemičitých vláknitých minerálů, spadajících do dvou skupin – amfibolů (amozit, krokydolit) a serpentinů (chryzolit). Azbesty z amfibolové skupiny tvoří hladká vlákna se špičatými konci. Ze zdravotního hlediska jsou proto mnohem nebezpečnější než vlákna chryzotilová, která jsou zvlněná, ohebná a mají tendenci tvořit shluky. V přírodě se azbest nachází ve shlucích nebo svazcích vláken dlouhých až několik centimetrů, které se při výrobě materiálů musí rozdružit a dále upravit. Při tomto procesu, stejně jako u opracování výrobků s obsahem azbestu nebo rozpadu zkorodovaných výrobků vznikají respirabilní vlákna, která jsou po lidi a zvířata právě tím zdravotním rizikem. Vlákna mikrometrických rozměrů obsažená ve vzduchu se při dýchání dostávají do plic, kde se zabodávají do plicních sklípků a postupem času může poškození plic přejít až ke vzniku nádorů. Onemocnění se většinou neobjeví hned, ale až za mnoho let po expozici azbestem. Z hlediska zdravotních rizik je nejméně rizikový chryzotil, jenž se používá v naprosté většině v současnosti dosud užívaných výrobků obsahujících azbest.
Legislativní předpisy vztahující se k nakládání s azbestovými výrobky
Spotřeba azbestu rostla nejvíce mezi lety 1950 a 1980. Následně začala klesat poté, co byly v 90. letech zavedeny prostřednictvím evropských směrnic zákazy jeho používání. Úplný zákaz používání výrobků i jejich samotné výroby a uvádění na trh u nás vstoupil v platnost v roce 2005. V ČR je zákaz práce s azbestem upraven zákonem č. 309/2006 Sb. (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). Máme tu ale mnohem více vyhlášek a zákonů týkajících se této problematiky. Pro všechny druhy azbestu platí jednotný přípustný expoziční limit 0,1 vlákna/cm3, stanovený nařízením vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanovují podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Vyhláška č. 6/2003 Sb. dále například stanovuje hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb.
Zákon č. 541/2020 Sb., § 85 pak uvádí pravidla nakládání s odpady obsahujícími azbest. Další požadavky jsou stanoveny i ve vyhlášce č. 273/2021 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady, kde § 42 uvádí, že vybourané stavební a demoliční odpady obsahující azbest musí být neprodleně po vzniku zabaleny do neprodyšných obalů nebo uloženy do utěsněných nádob či kontejnerů, označeny a předány do zařízení pro nakládání s odpady, které je určeno k jejich sběru nebo odstranění.
Zdroj: AdobeStock – Stop war in Ukraine!
Jak se zjišťuje přítomnost azbestu v materiálu a v ovzduší
Přítomnost azbestu v materiálu nelze jednoznačně určit pouhým okem. Materiál s podezřením na jeho obsah musí identifikovat odborník, který musí pro jeho potvrzení nebo vyloučení provést komplexní průzkum zahrnující následující činnosti:
- prostudování stavební a další související technické dokumentace
- podrobnou vizuální prohlídku celého objektu (porovnání technické dokumentace se skutečností)
- konzultaci s pracovníky správy objektu
- identifikaci podezřelých materiálů a výběr vhodných míst pro odběr vzorků
- odběry vzorků z podezřelých materiálů
- měření/monitoring – odběry vzorků „ze vzduchu“
Analýzy vzorků poté provádí akreditované laboratoře specializované na problematiku azbestu.
Použití azbestu
Azbest díky svým chemickým a fyzikálním vlastnostem a vláknitému charakteru našel uplatnění v mnoha výrobcích, zejména ve stavebnictví, ale také v automobilovém průmyslu, v protipožárních opatřeních a v dalších oborech. Ve stavebnictví byl největší objem azbestu zpracován při výrobě azbestocementových výrobků, které byly v různých formách a kombinacích využívány pro výrobu nových stavebních prvků.
Od 30. let minulého století se azbest začal používat na výrobu známé střešní krytiny Eternit. Více se ale začal používat až koncem 60. let. Jen pro představu, v letech 1975–1990 bylo dovezeno do tehdejší ČSSR až 50 tisíc tun vytěženého čistého azbestu ročně. Od 70. let, kdy se ve stavebnictví rozvíjela prefabrikace, nacházely stále větší uplatnění deskové výrobky. Používaly se na podhledy, příčky, do sendvičových prvků apod. Využívaly se i roury např. pro kanalizaci, vodovodní přípojky nebo klimatizaci. Jako další příklady použití můžeme jmenovat podlahové krytiny, textilie pro zakrytí míst s vysokou teplotou nebo nebezpečím vzniku požáru, azbestovou vatu pro tepelné izolace, desky v akumulačních kamnech, těsnění pro příruby (klingerit), desky do rozvodných krabic a další. Pro zvýšení protipožární odolnosti některých konstrukcí, zejména kovových, někdy i betonových, se používaly nástřikové hmoty s vysokým obsahem (až 90 %) azbestových vláken. Již od 80. let se ale začaly vyvíjet a vyrábět azbestocementové a protipožární výrobky s částečnou nebo úplnou náhradou azbestu celulózovými nebo organickými vlákny.
Zdroj: AdobeStock – Maciej
Které konkrétní výrobky byly z azbestu v Československu v minulosti vyráběny?
- Stříkaná omítka Pyrotherm
- Protipožární nástřik Limpet
- Eternit – střešní krytina – šablony
- Vlnitá střešní krytina typu A a B (podle velikosti „vlny“)
- Hřebenáče, tvarovky a střešní větrací prvky
- Izolační šňůra
- Netkané textilie NETAS
- Izolační deska ID a IDK
- Květinové truhlíky a zahradní doplňky
- Tlakové a kanalizační roury a tvarovky
- Interiérové protipožární desky (Dupronit A, B, C, Ezalit A, B, C)
- Desky exteriérové a podstřešní (Dekalit, Lignát, Cembalit, Cemboplat, Unicel)
- Desky Pyral
- Asfaltové pásy – např. Aralebit, Bitagit, Cufolbit, Arabit-S, plastbit
- Obvodové pláště – Bios, OD–011–A, CHANOS, BDP, Isodid
- Stross fasáda, SidalvarFeal VAR M3
- Konstrukční systémy – Omega, Inpako, MDU 85, Monti, Stamo, TL 40/70
Za zmínku určitě stojí také stavby opláštěné tzv. Boletickými panely z 60. a 70. let minulého století. Těchto staveb se odhaduje okolo 3 000 a jsou to převážně veřejné stavby jako školy, školky, tělocvičny, administrativní nebo správní objekty. Boletický panel je sendvičový prvek, který má kostru z ocelového rámu vyplněného pěnovým polystyrenem a minerální izolací. Exteriér je tvořen tvrzeným sklem v různých barvách, lakovaným nebo smaltovaným plechem nebo eloxovaným hliníkem. Z interiéru může být dřevotříska, azbestocementová deska nebo umakart. Vzhledem k velkému počtu budov z těchto panelů byl navržen postup jejich sanace bez nutnosti demontáže a nahrazení novým pláštěm, což přináší kromě snížení bezpečnostních rizik při demontáži a likvidaci odpadu i zhruba třetinové finanční úspory. V případě, že panely nejsou v havarijním stavu, tak se pouze odstraní vnější vrstvy pláště a desky s obsahem azbestu se zapouzdří nástřikem použitím technologie HVLP (vysoký objem při nízkém tlaku do 0,7 bar). Po zaschnutí nástřiku se doplní minerální izolace a provede opláštění deskami Cetris s větranou mezerou tl. 40 mm.
Nutnost okamžitého odstranění materiálu obsahujícího azbest v případě jeho nalezení ve stavbě není v našich právních předpisech nikde zakotvena. Při hodnocení naléhavosti odstranění těchto výrobků je nutno přihlédnout k tomu, zda nalezený materiál zabudovaný v konstrukci může ohrozit zdraví osob užívající tento objekt či nikoliv. U pevně zafixovaných azbestových vláken v materiálu není třeba podléhat panice, jak se to často děje. Vždy je třeba provést kvalifikované posouzení stavu materiálu s azbestem a určit stupeň naléhavosti jeho odstranění. Navržená sanace Boletických panelů je důkazem toho, že jsou po zapouzdření azbestocementu výrobky nadále bezpečné.
Stavby s azbestem a památková péče
V ČR je také řada historických staveb, u kterých byl při opravách v druhé polovině 20. století použit materiál obsahujících azbest. Příkladem může být Španělský sál Pražského hradu, kde se při průzkumných pracích našel tento materiál, který musel být následně odstraněn. V Janáčkově divadle v Brně našli stavbaři desky s azbestem v rozvodech a strojovnách vzduchotechniky a protipožárních klapkách, a také azbestocementové izolační panely. Zatímco však na Pražském hradě byly materiály s obsahem azbestu zjištěny již při stavebním průzkumu pro přípravu projektu, v Janáčkově divadle byl azbestocementový materiál zjištěn až při probíhající opravě. Z toho plyne ponaučení, že z pohledu možné přítomnosti azbestu je vhodné při diagnostice objektu zohlednit i dobu předešlých oprav, zejména pokud šlo o práce prováděné v 60. až 80. letech minulého století, kdy byly výrobky obsahující azbest hojně používány.
Sdílet / hodnotit tento článek