Historie výzkumu vlivu azbestu na zdraví
První zprávy o negativních účincích azbestu na lidské zdraví pocházejí z konce devatenáctého a začátku dvacátého století. Popisovaly plicní obtíže, které se objevovaly u lidí pracujících při zpracování azbestu. Vzhledem k tomu, že se azbest u nás netěžil, nemáme zkušenosti s postižením lidí při jeho získávání. V první třetině dvacátého století se objevily zprávy o vyšším výskytu karcinomu plic u lidí pracujících s azbestem, jasný epidemiologický důkaz však přinesl až sir Richard Doll v padesátých letech. V šedesátých letech byla objevena souvislost mezi mezoteliomem, zhoubným novotvarem plic a expozicí azbestu.
První zmínky o zdravotních obtížích se vztahovaly k azbestóze, plicní progresivní fibróze, která postihuje pracovníky ve vysoké expozici azbestu. Trvalo relativně dlouho, než se prokázala přímá souvislost mezi azbestem a plicními nemocemi. Důvodem je relativně dlouhá latence mezi expozicí a vznikem onemocnění, často pracovník už v tu dobu nepracoval v riziku azbestu, ale onemocnění se přesto objevilo, neboť i po ukončení expozice onemocnění dále progreduje.
Problém u nádorových onemocnění plic, která můžeme dát do souvislosti s expozicí azbestu (karcinom plic, mezoteliom) je v tom, že nádory plic patří obecně k nejčastějším nádorům především u mužů. Mezoteliom se navíc objevuje po velmi dlouhé latenci 30 – 50 let od expozice.
Další problém při ověřování souvislosti mezi expozicí azbestu a vznikem zdravotních obtíží je fakt, že exponováni nemusí být jen pracovníci. Pokud není (nebyl) důsledně dodržován systém výměny pracovních oděvů, mohl pracovník přinášet azbestová vlákna domů a exponovat další rodinné příslušníky.
Ve starších budovách můžeme najít kanalizační potrubí či komínové vložky z azbestu. Pokud je zachováváme v původním stavu, je riziko ohrožení minimální, při manipulaci s nimi však musíme ve vlastním zájmu splnit přísné hygienické požadavky! © Fotolia.com - wittybear
Jaká onemocnění může azbest způsobit?
Nemoci, které se pojí s azbestem, jsou jednak nenádorová onemocnění plic (azbestóza, hyalinóza), hlavně však nádorová onemocnění (mezoteliom, karcinom plic).
Azbestóza vzniká po dlouhodobé expozici vysokým koncentracím azbestových vláken. Postupně vzniká progresivní fibróza plic, která vede k závažné dušnosti. Hyalinóza bývá spíše bezpříznakovým onemocněním, jen na rtg obraze se najdou pleurální pláty, které vznikají jako reakce na přítomnost azbestových vláken. Může být ovšem komplikována akutní pleiritidou, vyskytující se i opakovaně. Sama o sobě probíhá rovněž asymptomaticky, ale pokud se opakuje, může dojít k difúznímu ztluštění pleury.
Azbest na rozdíl od „klasických“ karcinogenů nezasahuje do genetické výbavy buňky, ovlivňuje však další chování a procesy v buňce, které mohou vyústit až ve vznik nádorového procesu - mezoteliomu. Hovoříme o epigenetickém působení, o epigenetickém karcinogenu.
Pro vznik bronchogenního karcinomu jsou podstatné i další rizikové faktory, především kouření. Azbest a cigaretový kouř se vzájemně potencují, takže kuřák exponovaný profesionálně azbestu má 50x až 90x větší šanci na vznik karcinomu plic.
Specifickým nádorem spojovaným prakticky výhradně s azbestem je mezoteliom (pleury nebo peritonea), nádor se špatnou prognózou a velmi dlouhou latencí. V tomto případě se kouření neuplatňuje jako další rizikový faktor. Ačkoliv zpracování a produkce výrobků z azbestu skončila v polovině 90. let, stále mírně přibývá nově diagnostikovaných mezoteliomů.
Typický příklad azbestu na českých stavbách: Eternitová střešní krytina. © Fotolia.com - krzys16
Prokázané karcinogenní působení
Dle hodnocení IARC (Agentura pro výzkum rakoviny) patří azbest do skupiny 1 – látky s prokázaným karcinogenním působením u lidí. Bohužel jako u všech karcinogenních látek nejsme schopni stanovit bezpečné množství azbestových vláken ve vzduchu. A stejně jako u ostatních karcinogenů by měl být dodržován princip co nejnižšího zatížení, optimálně by se neměl azbest v prostředí vyskytovat vůbec. Od roku 2005 se u nás azbest nesmí používat, ale stále v budovách postavených minimálně do poloviny 90. let, především však v budovách ze 70. a 80. let je azbest přítomen a je důležité si toto riziko uvědomit při všech rekonstrukcích a opravách v budovách.
V současné době mezi rizikové skupiny pracovníků patří právě ti, kdo takové rekonstrukce provádějí: rekonstrukce komínů, instalatérské práce, opravy (některých) střech – všechny tyto činnosti s sebou nesou alespoň přechodné riziko expozice azbestu.
Vzhledem k nákladnosti práce s azbestem se při takových opravách málokdy skutečně dodržují předpisy, jak s tak nebezpečným materiálem zacházet, a v takových případech může riziko kromě profesionálů zasáhnout i běžné obyvatele lokality, kde k opravám dochází.
Sdílet / hodnotit tento článek