Dílo Adolfa Loose i Le Corbusiera je nadále zdrojem inspirace a zaslouženého obdivu, a ačkoliv se jejich přístupy k tvorbě zdají být takřka protichůdné, jsou protkány zajímavými paralelami, které pomáhají formovat obraz moderní architektury i dnes. Seznamte se s protiklady i podobnostmi v tvorbě těchto dvou velikánů.
Adolf Loos
Adolf Loos narozený v roce 1870 byl synem brněnského kameníka. Možná i proto později ve své tvorbě pracoval s ušlechtilým kamenem jako dominantním interiérovým prvkem. Zkušenosti pro svůj profesní život sbíral během nedokončeného studia architektury, ale také během pobytu v Americe v letech 1893–1896, kde se živil porůznu, např. umýváním nádobí či na stavbě.
Winternitzova vila v Praze. Zdroj: PhDr. Eliška Zlatohlávková, PhD.
Po svém návratu ze zámoří působil ve Vídni, kde si založil vlastní architektonický ateliér a stal se součástí tamní umělecké scény.
Adolf Loos je pověstný publikováním břitkých textů odmítajících staré formy či kritizující historický dekorativismus. Jedním z nejznámějších děl kritizujících zdobné prvky v architektuře a užitném umění je esej Ornament a zločin. Právě Loos zastával nekompromisní názor, že architektura není a nemůže být uměním, neboť architektura je účelná, což je v rozporu s uměleckou funkcí. Jak sám říkal, pouze dva architektonické prvky si mohou dovolit být uměním, a to náhrobek a pomník.
Tvorbu Adolfa Loose lze pomyslně rozdělit do několika etap, přičemž první význačná díla začala vznikat již v roce 1899 ve Vídni. Vrcholným dílem vídeňského období je obchodní dům Goldman & Salatsch (1910) situovaný přímo naproti honosnému paláci Hofburg.
V Čechách jsou patrně nejznámějšími díly Müllerova vila (1930) a Winternitzova vila (1932), kde Loos uplatnil tzv. raumplan, typický koncept struktury místností dodržující pevné schéma formované v prostoru, ve kterém na sebe místnosti plynule navazují a porušují klasické schéma podlaží, neboť každá z místností má dle svého účelu odlišné proporce a výšku.
Další etapou byl Loosův pobyt v Plzni, kde mezi lety 1907–1910 a 1927–1932 realizoval přestavby několika interiérů. V Plzni se také seznámil se svou třetí a poslední manželkou, Claire Beckovou-Loosovou, dcerou jednoho z klientů.
Ani toto již třetí manželství však nevydrželo a Loos zemřel osamělý v roce 1933 v sanatoriu v Kalksburgu u Vídně.
Byt Krausových v Plzni od Adolfa Loose. Zdroj: PhDr. Eliška Zlatohlávková, PhD.
Le Corbusier
Le Corbusier, vlastním jménem Charles-Édouard Jeanneret, se narodil roku 1887 ve Švýcarsku a stal se duchovním otcem architektonického purismu a později brutalismu.
Ačkoliv postrádal architektonické vzdělání, na svých cestách po Evropě v letech 1907–1914 bedlivě studoval a skicoval. Na základě svých skic poté získal angažmá v několika architektonických ateliérech, přičemž jeden z nich byl také ateliér Petra Behrense, díky kterému měl možnost se seznámit i s takovými velikány jako Walter Gropius či Ludwig Mies van der Rohe.
Ti také přizvali Le Corbusiera v roce 1927 k tvorbě projektu experimentální kolonie Weissenhof u Stuttgartu, kde Le Corbusier realizoval dvě stavby.
Le Corbusier mezi lety 1915–1926 pracoval s dvěma hlavními koncepty. Koncept dom-ino představuje typické smýšlení Le Corbusiera o tvorbě prostoru, dle kterého se stavba skládá z podlahových ploch bez orámování vynesených subtilními sloupy po jejich obvodu. Tento koncept poté umožňuje svobodnou práci s volným prostorem uvnitř, ale také univerzální umístění stavby stojící na pilířích kamkoliv v krajině. Tento takzvaný volný plán je typický prvek mnoha Le Corbusierových staveb.
Le Corbusier se v mnohém inspiroval průmyslovými stroji i industriálními budovami, z čehož pramení jeho velmi známé označení domu jako stroje na bydlení. Současně však ve své práci akcentoval význam přírody a jejího propojení s interiérem.
Druhým konceptem je tzv. citrohan, unifikovaná obytná jednotka ze železobetonových prefabrikátů, opět univerzálně přemístitelná, kterou skutečně koncipoval jako stroj. Prostor tak rozděloval na obytné (kabinu) a obslužné (motor).
Jedním z výstupů tvorby Le Corbusiera byla formulace tzv. pěti bodů nové architektury, které publikoval v roce 1926 a které shrnovaly 5 hlavních prvků jeho tvorby. Jsou jimi volný půdorys, sloupová konstrukce, volné průčelí, pásové okno a střešní zahrada.
Koncept domino Le Corbusiera. Zdroj: PhDr. Eliška Zlatohlávková, PhD.
Vrcholným dílem Le Corbusiera je bezesporu vila Savoye v Poissy u Paříže (1927) a vila Baizeau v Kartágu (1929), kde naplno uplatnil všech pět svých bodů nové architektury. Kritiku naopak sklidil mimo jiné za své představy o unifikovaných stavbách a „chladných“ modernistických městech z betonu.
Le Corbusier zemřel ve Francii v roce 1965, 8 let po smrti své manželky.
Po tomto krátkém životopisu obou architektů se v příštím díle podíváme na rozdílné přístupy v jejich tvorbě a co je naopak spojovalo. Nenechte si ujít nic z obsahu ESTAV.cz a aktivujte si týdenní zpravodaj zdarma. Přehled článků vám zašleme do mailu každé pondělí.
Informace z přednášky PhDr. Elišky Zlatohlávkové, Ph.D., dlouhodobé členky týmu Winternitzovy vily
Sdílet / hodnotit tento článek