Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Rekonstrukce a dostavba nádraží. Moderní hala před historickou budovou? V Evropě běžný jev

Ve společnosti stále rezonuje debata nad výsledkem architektonické soutěže rekonstrukce Hlavního nádraží v Praze, kdy by měla být odstraněna část odbavovací haly ze 70. let a místo ní vzniknout nová. Zároveň by mělo dojít i k revitalizaci přilehlého parku v souvislosti se vznikem nové tramvajové zastávky a celkovému zlepšení přístupu pro pěší. Spojení moderní a historické architektury je ve společnosti vždy citlivé téma. Podívejme se na příklady z Evropy. Často ne nepodobné návrhu do Prahy.
Londýn, King´s Cross. Zdroj: Signum

Většina významných nádražních budov ve velkých evropských městech vznikla v podobné době jako ta pražská, tedy v době rozvoje železnice od druhé pol. 19. století až do začátku století dvacátého. Dalším společným jevem je potřeba rekonstrukce historických budov a zároveň navýšení kapacity nádraží v posledních desetiletích v souvislosti s modernizací železnice a zvyšováním počtu cestujících. Jak se s tím architekti v cizině vypořádali, se podíváme na několika příkladech v dnešním článku.

Štrasburk, budova za „skleněným poklopem“

Štrasburk, budova za „skleněným poklopem“. Zdroj: AdobeStock – Ifeelstock

Historická budova nádraží pochází z 19. století, tedy z doby, kdy vznikaly hlavní železniční trasy mezi Paříží a dalšími regionálními městy. Cestoval odsud i tehdejší prezident Louis Napoleon Bonaparte a na své dlouhé cesty se z něj vydával i Orient expres. Budovu hlavního nádraží postavili v roce 1881 Němci, poté co Štrasburk získali ve francouzsko-pruské válce. Už v roce 1884 měla budova jako první ve městě zavedený elektrický proud, což bylo na tu dobu velmi prestižní záležitostí. Důležitým dopravním bodem bylo štrasburské nádraží i v dobách obou světových válek.

Nádražní budova postavená v novorenesančním stylu s vysokými okny a malebnými vitrážemi prošla kvůli otevření vysokorychlostní vlakové linky TGV a s tím související potřebou zvýšení kapacity nádraží v letech 2006–2007 velkou rekonstrukcí. V rámci ní dostala skleněnou moderní přístavbu, pod kterou se skrývá velký komunikační prostor s moderním vybavením a vstupy do podzemní části. Díky tomu vypadá budova z čelního pohledu jako pod skleněným poklopem. Architekti vytvořili velmi světlý prostor, což si pochvalují i místní obyvatelé. Skleněná konstrukce má za úkol také původní budovu chránit. Myšleno bylo i na příjemné prostředí pro cestující. Přirozené provzdušňování zabraňuje vysokým teplotám v létě, v zimě je uvnitř příjemně i při nízkých venkovních teplotách.

Štrasburk, budova za „skleněným poklopem“. Zdroj: AdobeStock – Solarisys

120 m dlouhá a 25 m vysoká nová vstupní budova vytváří spojnici mezi vlakovými tratěmi, tramvajemi, autobusy, taxíky a metrem. Na ploše téměř 6 000 m2 byly poprvé použity za studena tvarované tabule LSG. Konstrukce je také speciální. Primární ocelový nosný rám se skládá z 16 oblouků a vodorovných podpěr zavěšených mezi nimi. Na tomto rámu jsou svislé ocelové T profily s hliníkovými podpěrami, na kterých jsou připevněné skleněné tabule.

Podle architektonického konceptu měla skleněná přístavba představovat kapku vody, která přetéká přes budovu až na část náměstí před ní. Zároveň měla být stará budova viditelná z každého bodu náměstí. Ve skutečnosti se pod slunečním světlem sklo stává zrcadlem odrážejícím oblohu, což vytváří často zajímavé vizuální efekty. Zde se však ukazuje delikátní vztah mezi starou a novou architekturou. Pro někoho to může být krásné, pro někoho škoda.

Londýn, King´s Cross

Londýn, King´s Cross. Zdroj: Signum

Nádraží King´s Cross se nachází v severním Londýně. Postaveno bylo v roce 1852. V 80. letech minulého století vyrostla před hlavním průčelím dočasná přístavba, která zde nakonec stála více než 40 let až do roku 2012. V tu dobu se po pětileté rekonstrukci původního viktoriánského nádraží pro cestující otevřena nová hala, jejíž ocelová vějířovitá konstrukce je přistavěna k západní stěně staré památkově chráněné budovy. Před původním průčelím tak po demolici staré přístavby vzniklo příjemné malé náměstí.

Nová přístavba s jednoduchou ocelovou prosklenou konstrukcí je dlouhá 150 m, ve střední části vysoká 20 m. Mřížová konstrukce propouštějící světlo do interiéru má údajně největší rozpětí oblouku v Evropě. Pod ní se nachází obchůdky, kavárny a další prostory, kde můžou cestující trávit čas před odjezdem vlaku, např. do Yorku, Newcastlu nebo Edinburghu. Zajímavostí projektu je česká stopa. Tuto unikátní ocelovou konstrukci totiž vyrobili a smontovali v dílně firmy Signum v Hustopečích. Někomu svým tvarem konstrukce možná připomíná strom, podle architektů má působit jako obrácený vodopád proudící nad hlavou cestujících. V Londýně se jí prý říká Mušle. Novou přístavbu navrhl architektonický atelier John McAslan + Partners, který za svůj neobvyklý přístup k celému objektu historické budovy získal prestižní ocenění New London Awards (NLA) za přínos londýnské architektuře. Rekonstrukce s přístavbou byla dokončená chvíli před začátkem Olympijských her v Londýně.

Londýn, King´s Cross. Zdroj: Signum

Nádraží King´s Cross je spojnicí také několika tratí londýnského metra a stanovišť dalších dopravních prostředků, jako jsou autobusy nebo taxíky. Nová hala je propojena s ostatními nástupišti pomocí podzemních i nadzemních komunikací, včetně lehkých mostních konstrukcí. Původní nádražní budova nesměla být zatížena přístavbou, proto nese celou váhu nové haly 16 nosných sloupů rozmístěných po obvodu stavby.

Název tohoto nádraží je známý především fanouškům Harryho Pottera. Podle knihy se zde totiž nachází nástupiště 9 ¾, ze kterého odjížděl vlak do Bradavic. Připomínkou na něj je vozík zapuštěný do zdi v nové hale, který je místní turistickou atrakcí.

V těsné blízkosti tohoto nádraží se nachází ještě druhé nádraží St. Pancras v novogotickém stylu. I toto nádraží prošlo rekonstrukcí, dokonce o dva roky dříve. Budova na rozdíl od vedlejší obsluhuje mezinárodní linky, je konečnou stanicí vlaků Eurostar z Paříže a Bruselu.

Lucemburk

Zdroj: AdobeStock – Matyas Rehak

Původní dřevěná budova nádraží z poloviny 19. století byla nahrazena stávající v roce 1913, v období hospodářského rozmachu. Budova se nachází asi 2 km od centra na konci Avenue de la Liberté, jedné z dopravních tepen města a její impozantní věž s hodinami je vidět už z dálky. Nádraží je centrem lucemburské vnitrostátní železniční sítě i mezinárodním železničním uzlem s vlaky do Belgie, Francie a Německa.

K jeho téměř 100. narozeninám byla dokončena šest let trvající rekonstrukce, při které byly vylepšeny prodejní prostory uvnitř hlavní haly a také došlo k rozšíření nástupišť, zřízení nových výtahů, plošinových eskalátorů a podchodu pro cestující. Architekti přepracovali také nádvoří. Dominantním prvkem rekonstrukce se však stala prosklená hala pro cestující.

Hledali jsme minimalistický architektonický výraz, protože nový krytý prostor měl vzniknout před stávající fasádou. Úkolem bylo propojení stávající haly jak s historickým nádražím, tak s autobusovým nádražím, které se nachází na druhém konci areálu. Nová přístavba probíhá po délce fasády a tvoří jakousi hlavní loď. Největší architektonickou výzvou bylo vytvořit funkční harmonii mezi novými prvky a stavbou inspirovanou moselským barokem z počátku 20. století,“ říkají architekti ze studia AREP. „Střecha přístavby je krytá ETFE folií na nosné kovové konstrukci. Hlavním prvkem projektu přístavby je jeho geometrie a spojujícím prvkem je síťová struktura, která odráží některé detaily stávající budovy. Tuto síť můžete vidět v různých formách a měřítcích na dlaždicích nebo na vitrážích. My jsme se tuto formu snažili replikovat v návrhu prosklené střechy. Hlavním cílem bylo také navrhnout konstrukčně nezávislou přístavbu k původní budově, která bude v souladu s formou stávajících objemů a zároveň ukáže svou odlišnost s ohledem na moderní materiály a stavební postup.“ Samotná konstrukce střechy přístavby využívá v maximální míře klenbového efektu k minimalizaci ohybových namáhání kolmo k ploše zasklení.

Další rekonstruovaná nádraží

Že existují i jiná řešení při nutnosti modernizace starých nádraží, než jsou nové přístavby, ukazuje nádraží v Antverpách. Veškeré změny se odehrávají totiž uvnitř budovy, která je právem řazená mezi nejkrásnější nádraží světa. Když bylo třeba v letech 1998 až 2007 rozšířit nádražní prostory pro vysokorychlostní vlaky, vznikla zde nová podzemní část. Dnes má tak nádraží Antwerpen-Centraal čtyři úrovně. Hlavní úrovní je původní historická budova s galeriemi, umožňujícími výhled do nižších úrovní. V přízemí se nachází prodejny jízdenek a komerční prostory. Ostatní dvě úrovně jsou již podzemní, jedno patro 7 m a druhé 18 m hluboko pod úrovní ulice. Zde jezdí vysokorychlostní vlaky a speciální meziměstská doprava. Veškerý dopravní ruch je možné pozorovat uprostřed velké haly kryté krásnou historickou prosklenou střechou s nosnou ocelovou konstrukcí, ze které vedou i hlavní komunikační přístupy na nástupiště.

Nádraží v Antverpách. Zdroj: Pexels – Skitterphoto

Na Madridském nádraží Atocha se zase stará nádražní hala z roku 1851 při rekonstrukci v roce 1992, po přesunutí provozu mimo budovu, proměnila v čekárnu a odbavovací halu, která vypadá jak skleník v botanické zahradě. Uprostřed haly zastřešené prosklenou kovovou konstrukcí, na místě bývalých kolejí, je totiž vysázeno přes 260 druhů tropických a subtropických rostlin, které doplňuje jezírko s rybami a želvami. Vedle staré budovy byla postavena nová hala, která obsluhuje vysokorychlostní vlaky, i regionální a místní linky. Část provozu je umístěna pod zem. Je zde přístup i do dvou stanic metra.

Nádraží Atocha, Madrid. Zdroj: Pexels – Sergio Scandroglio

Trend proměny nádraží na nákupní centra je vidět u většiny velkých měst. Příkladem je třeba největší evropské nádraží v Lipsku, které má dokonce údajně největší obchodní plochu na světě. V prostorách „Promenád lipského hlavního nádraží“ se nachází 142 obchodů na třech podlažích. Nádraží je tu zároveň turistickou atrakcí, lákající k trávení volného času na nákupech i zahraniční návštěvníky. Z moderních nádraží se stává tedy něco více, než jen místo příjezdu a odjezdu.

Ing. arch. Martina Dokoupilová

Vystudovala obor Architektura a stavitelství na ČVUT, nyní se věnuje psaní a návrhům interiérů. Jejím koníčkem je cestování, při kterém ráda poznává cizí kulturu, architekturu a přírodu.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

Brno, Ilustrační obrázek © fotolia.com

V Brně začala soutěž na autora hlavního nádraží

Kancelář architekta města Brna (KAM) zahájila mezinárodní urbanisticko-dopravně-architektonickou soutěž, ze které vzejde autor podoby nového hlavního nádraží v Brně. Vyzvalo do ní i autory hlavních nádraží ve Vídni, Berlíně a Amsterdamu. Další zájemci se mohou hlásit do 25. září. Vítěze porota vybere v červnu…