Ve Francii bychom napočítali přes 110 000 vinařů. Každý pátý z nich pak produkuje ve větších objemech i vína vlastních značek pro domácí či zahraniční trh. A kromě nich tu je ještě 27 000 vinařství, víno produkujících závodů. Legenda o tom, že Země galského kohouta je zasvěcená vínu, je tedy zjevně skutečná. Teď jen, jak ji vhodně prezentovat turistům.
Víno patří k místním tradicím, ale protože tu je jeho pěstování a produkce tak hojně a plošně rozšířená, je paradoxně velmi obtížné ji nějak v rámci cestovního ruchu poutavě prodat. Konkurence je tvrdá. A jak v ní chcete přesvědčit ty, kteří nechtějí trávit celou dovolenou jen alkoholicky, že za tím pobyt lehce zpestřujícím vínem mají vyrazit právě do vaší oblasti – a ne raději třeba do Bordeaux, Bourgogne, Champagne, Alsace, Languedoc-Roussillon či Provence?
Areál vinařství po revitalizaci odráží přírodní postupy a respekt ke krajině Pouzdřan
přečíst článekVíno se zážitkem
Odpověď je tušená už dlouho. Tím, že jim k tomu vašemu vínu, jako zpestření, dodáte nějaký hluboký zážitek navíc. Nějakou mimořádnost, kterou jinde nemají. Aby se vyplatilo zvolit právě vás, vaši vinařskou oblast, potažmo vinařství či produkt konkrétní vinice. Ve vesnici Tupin-et-Semons byli k těmto úvahám blízko, protože tu jsou nad konkurencí trochu ve výhodě.
Byla jim totiž do vínku dopřána mimořádně vzhledná krajina v okolí. Prakticky sousedí s regionálním přírodním parkem Pilat. Tu krásu pak příhodně rozvíjí tradice vinařství na prudkých terasách, jejichž charakter vystihují dvě prestižní vinařské tratě s Condrieu a Côte-Rôtie. Do hry tedy z Tupin-et-Semons nevstupovali s prázdnýma rukama, ale bylo třeba to hezky zaobalit tak, aby se krása krajiny a dramatické scenérie s vinicemi propojily v jedno velké lákadlo pro cestovní ruch.
To už byl úkol pro architekty, tým studia Collection Architectes. Ti se pod vedením Juliena Giammarchi rozhodli čerpat z toho potenciálu lokality, která je přirozenou bránou k přírodním krásám regionu. Rozhodli se, že úroveň místa pozvednou tím, že tu vytvoří vyhlídku.
Vyhlídka? Kdepak, skok do prázdna
Rozpaky jsou v tento moment na místě, protože „vyhlídka“ jako zrovna světoborný nebo originální nápad skutečně nepůsobí. Jenže tady na to šli opravdu jinak. Tak, že dílem krajinářsko-stavebním skutečně dokázali vytvořit dílo, na něž se budete chtít podívat – nebo „z něj se podívat“ – i když vám třeba víno vůbec nechutná. Je to ikonické a atraktivní zároveň, přitom to místu samotnému neubližuje.
Tahle vyhlídka tradice místa se současností to nepropojuje jen na papíře, ale i fyzicky. Integrace je tu klíčový pojem, protože tu ta nová stezka/vyhlídka/vyhlídková plošina – vzájemně se to naplňuje a prolíná – vytváří most mezi identitou vinařské vesnice, vinicí a místní kulturou. Je to cesta mezi stavebním a přírodním dědictvím regionu.
Jako kdybyste se zeptali toho staříčka na návsi Tupin-et-Semons, čím se tu mohou pochlubit světu. Asi by vám řekl, že tu mají starou faru, zvonici, kostelík, křížovou cestu. A moc hezký výhled na vinice. A architekti vzali tenhle výčet lokálních zajímavostí, a z toho pačvorku sešili celý projekt. Jejich Belvedere na svazích Condrieu má tohle všechno hezky pohromadě.
Zastavěnou plochou 750 metrů čtverečních je sice neskromný, ale navržen a veden jako linie a křivky v krajině, takže místa příliš nezabírá. Neosobuje si pro sebe prostor, nenarušuje původnost. Jen jemně zdůrazňuje siluetu obce, aniž by měnila její tvar. Belveder je začleněn do svahu, lehce podpořen stávající opěrnou zdí, od níž se v působivém oblouku vzpíná a vyráží nad svah.
Z širšího pole se odtud naskýtá výhled na Rhônu, na řetěz Alp od Mont Blancu až po Vercors. Ale nejsilněji tu působí „duch místa“, malé vesničky s příjemnou historickou zástavbou a onou kouzelnou vinicí. Projekt je promenáda napříč lokalitou, stuha, která se vine, inspirovaná měkkými křivkami kopců. Kromě výhledů pak nabízí tiché zázemí za kostelní zdí, ideální místo odpočinku.
To abyste rozdýchali ten vzdušný strukturální pohyb, jímž se Belveder odpoutává od svých základů a vytváří neuvěřitelný pocit „kroku do prázdna“. Návštěvníci lační výhledů se při něm ocitají zavěšeni mezi vesnicí a krajinou, vznášejí se nad vinicemi.
Jednoduché gesto má větší sílu
Současná architektonická síla tohoto výrazného projektu přitom nijak nesnižuje míru jeho začlenění do architektury regionu. Jak se to architektům povedlo? „Ten trik spočívá v jednoduchosti celého zásahu,“ vysvětluje Giammarchi. „Nevnesli jsme sem záplavu materiálů, prvků a podnětů, ale vyjádřili jsme svou myšlenku pomocí jediného gesta.“
A má pravdu, protože víc tu nebylo zapotřebí. Krása tu byla, a nebylo zapotřebí ji spoutávat novými konturami. Tím, že se tu objevil Belveder – sám přitom nic ze starého neproměnil – a vnesl do místa promenádu, vytvořil s ní i novou perspektivu na to již existující.
Před těmi, kteří tolik nefandí vínu (anebo kulturnímu dědictví francouzských regionů), ale zajímá je spíš technika provedení, architekti ze studia Collection Architectes nic neskrývají.
Konstrukční systém je kombinovaný. Jeho podstatnou část tvoří betonový rám, vyrobený ze železobetonové podpěry ukotvené přímo do skalního podloží.
S tím, že pro „estetičnost a jemnost“ jdou ty kotvící mikropiloty pro a proti proudu stezku. Tyto opěry pak poskytují oporu konstrukci ještě tím, že ji zarovnávají s profilem již existující opěrné zdi. Druhým prvkem je smíšený dřevo-kovový rám. Konzolová konstrukce, podepřená betonovými opěrami, je postavena s dřevěným rámem s napnutými kovovými podpěrami.
Konstrukce se skládá ze dvou zakřivených lepených nosníků o rozměrech 200 × 220 mm s trojúhelníkovými kozlíky umístěnými v pravidelné vzdálenosti 1,24 m podél osy konstrukce. Každý kozlík se skládá ze dvou diagonálních vzpěr, s horní lištou o rozměrech 120 × 240 mm, která spojuje dva nosníky. Vrcholové kolejnice jsou spojeny příčnými vzpěrami (kovové trubky).
Dřevěné kozlíky spočívají na kovovém trubkovém profilu Ø108,6 mm × 8,0 mm, napnutém kovovými tyčemi různých velikostí s nastavitelnými konci. Dohromady tvoří „torzní nosník“, který je schopen podepřít šestimetrovou konzolu a zachovat příčnou rovinnost mostovky. Konstrukce je zakončena deskou CTB-X o tloušťce 38 mm, která slouží k zajištění vodotěsnosti. Trapézové nosníky jsou zakřiveny nad dvěma hlavními nosníky.
Dřevěný rám je chráněn utěsněnou palubou. Jako ideální bylo zvoleno dřevo douglasky tisolistá (s odstraněným bělem). Takové je totiž přirozeně odolné a vyhovuje i svou barvou. Není přitom bez zajímavosti, že konstrukce stezky/vyhlídky umožňuje řádné odvodnění, průnikem mezi obnaženými dřevěnými a kovovými částmi, aniž by tím byla kompromitována životnost konstrukce.
A pro ty, kterým ani rozepsaná metoda konstrukce nesvědčí?
Takovým nezbývá než doporučit, aby se na Belveder zajeli podívat – a z něj podívat – sami. Je to věc, kterou v jiných vinařských oblastech Francie nemají a nabízí zážitek neméně opojný a povznášející, jako zdejší vína.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Belvedere Wine-Growing Hillsides of Condrieu |
| Typ projektu: | krajinná architektura, urbanismus |
| Architektonické studio: | Collection Architectes |
| Lokalizace: | Tupin-et-Semons, Rhône, Francie |
| Vedoucí architekt: | Julien Giammarchi |
| Projektový tým: | Anais Buckinx, Line Chamond, Martina Shileva, Bérengère Pasquier |
| Krajinářský návrh: | Lionel Douard |
| Strukturální inženýring: | Arborescence, Kaéna |
| Konzultace: | Unberverde, DPG & co, GC Ingénierie |
| Klient: | Vienne Condrieu Agglomération |
| Rok dokončení (finalizace): | 2024 |
| Výměra užitné plochy: | 750 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek