• ESTAV.cz
• Architektura
• Bytový dům Libčice spojuje industriální minulost se současností

Prohlédnout fotogalerii29 fotografií

„Naše minulost utvářela naši současnost. A naše současnost nyní buduje naši budoucnost.“

Pohled východní. Foto: BoysPlayNice

Kritické myšlení neznamená kritiku

Naše povídání o architektuře je velmi rozličné a dotýká se snad všech oblastí lidského života. Počínaje velkými celky urbanistického řešení, až po detaily jednotlivých staveb vně i uvnitř. To vše v různém uchopení dobových reminiscencí, sepjetí s určitou etapou, dobou, událostí, které jsou provázeny odpovídajícím slohem či kontextem a rukopisem místa, doby i tehdejších architektů nebo těch, co tvořili v té které době architekturu. Ten výlet může být v desítkách let, ale i ve stoletích, a je jen na nás, jak posléze nazíráme daný počin.

Někdy se snadno identifikujeme s uchopením věci, nápadem, pestrostí invence, estetikou, která nám „mluví z duše“. Někdy se stane, že danou věc nedokážeme uchopit ani potěžkat, což však nutně nemusí značit, že je něco špatně, že se autorům řešení nezadařilo. Je málo počinů, které ve své době překročily rámec myslitelného a byly tudíž přijaty s despektem? Znáte přece nespočet takových příkladů, jež reprezentují kupříkladu Jørn Utzon a Opera v Sydney, Eiffelova věž, realizace od Hundertwassera, Antoni Gaudí a slavná Sagrada Família a další ikonická řešení, která ve své době nebyla přijata vůbec nebo se značnými rozpaky. A přece vše takto vymyšlené funguje ve své nadčasovosti, neskutečné přitažlivosti, díky vnitřnímu náboji, který návštěvníky elektrizuje a láká na nevšední a vzrušující estetický prožitek.

Pohled jihozápadní. Foto: BoysPlayNice

Subjektivní vidění věci není na závadu

Co tím sleduji? Jistou paralelu, že pokud dnes naleznete stavbu, která vám nekonvenuje nebo se vám strohostí nevtiskla do vašeho nazírání krásna, neznamená to nutně, že je někde chyba. Léty jsem se naučil neuzavírat svoji škatulku s názorem na to či ono. A pokud věc odložím jako „nezajímavé“, pomohu si často jistou subjektivitou nazírání, tedy něco je z „mého pohledu“ neakceptovatelné. Zároveň pragmaticky hledám proč. Je pravdou, že leccos se vám může líbit nebo nelíbit jen tak pocitově. Je to určitý způsob pohledu na věc, ale asi si s ním nevystačíme do nekonečna, i když často může být správný. Profesionál by měl nejenom tušit, ale ještě lépe vědět.

Nemyslím tím jenom nadčasové věci, který nebyly ve své době pochopeny nebo přijaty, protože překročily rámec tehdy uznávaného. Krásným příkladem jsou nekonečné architektonické soutěže, třeba brněnské nové hlavní nádraží, vstupní pasáž areálu brněnské ZOO nebo dostavba třeba Staroměstského náměstí v Praze. 100 roků žádná míra a vše je mimo otázky estetiky ještě vypodloženo stránkou finanční. To pak léta běží, vážení.

Pohled severní. Foto: BoysPlayNice

Možná neuškodí nějaký příklad

Není nic krásnějšího, než když sledujete názorovou pestrost při posouzení třeba blobu (Národní knihovny) od Jana Kaplického na Letné. Tam se potom tříbí charaktery, z věci se dělá nesmyslně otázka cti, synonymum národní hrdosti i politikum. Navzdory určitému dobrozdání nebo průvodního názoru profesionální komise (což je jakýsi profesní a profesionální pasport), která nápad vybere, se stane celý výsledek předmětem neskutečných pří, názorů chytrých i hloupých, až po oblíbené vidle do věci vhozených. Že hovoříme o vítězném návrhu? Koho to zajímá? To je osud disciplín, které stojí z části na nehmatatelné estetice. To je pole, kam se rádi všichni uchýlí – od poslední uklízečky, hospodského kecala, až po představitele vlády té či oné země. Moudra v tom většinově moc není, racionality v názoru na estetiku ještě méně. Dáte-li jim tužku a papír, ať alespoň naznačí jak, když ne takto, dopadne to fiaskem. Nebojte se, nic nového pod sluncem se však nekoná. Kupříkladu Eiffelova věž postavená 1889 byla ve své době nazírána „trýznivou noční můrou, železnou dámou, železným monstrem“.

Francouzi vůbec milují expresívní výrazivo, tudíž „vřed na tváři Paříže“ při stavbě Velké Archy (Grande Arche), při realizaci nové čtvrti La Defense ze začátku 70. let 20. století v tomto kontextu nepřekvapí. Tahle debata má jediný důvod, a tím je moje pobídka k jisté toleranci k věcem, které nejsou naším šálkem kávy nebo nevíme, jak celý názor uchopit. Naší architektuře (asi i architektuře a umění obecně) by totiž prospělo nezaujímat občas názor vůbec. Prostě věc nechat být, někdy i počkat a nevynášet unáhlené soudy. Sami pak sebe překvapíte, že doba si to celé přebere, jedním nebo druhým směrem. Pokud nám naše ješitnost dovolí a my většinově přijmeme, že profesionálové, kteří sedí v komisích, jsou zkušení a opravdu ví, pak se mimoděk osvobodíme od balastu, který je zatěžující a hlavně zbytečný.

Pohled severozápadní. Foto: BoysPlayNice

Čtyři nadzemní podlaží a obsahují deset bytových jednotek

Ne každá realizace se skví nadměrnou invencí, pestrostí provedení, užitým uměním jako součástí celého díla. A přesto je daný projekt hodnotný, zajímavý a více než potřebný. Jak jinak nazvat minimalistické řešení části Libčic, které je spojením industriálního ducha předešlých časů a současné zástavby. Od takového typu projektu žádáme elegantní řešení dispozic i vysoce funkční urbanistické začlenění do stávající infrastruktury, pohledné bydlení, příjemný domov.

Zde se nehraje o architektonický pomník, což se bohužel někdy také přihodí u projektů, které to nezbytně nevyžadují. Zde však vzniklo čisté řešení estetického spojení stávající architektury s historií čtvrti, to vše v jeden sourodý obytný celek. To je víc než dobrá zpráva.

Pohled severozápadní. Foto: BoysPlayNice

Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva

Bytový dům se nachází ve východní části Libčic nad Vltavou v ulici Letecká a představuje první realizaci obytného souboru Letka. Projekt reaguje na charakter města, jehož industriální minulost významně ovlivnila jeho podobu. Budova má čtyři nadzemní podlaží a obsahuje deset bytových jednotek, z nichž většina má dispozice 2+kk, což bylo zadáním ze strany investora. Investor pochází přímo z Libčic, což se odráží v jeho osobním vztahu ke stavbě a důrazu na kvalitu i detailní zpracování.

Hmota domu je navržena minimalisticky s ohledem na tvar pozemku a urbanistické možnosti dané lokality. Objekt respektuje uliční čáru i výšku okolní zástavby. Jeho cílem není být dominantou, ale citlivě doplnit lokalitu a podpořit její rozvoj moderní architekturou, která ladí s industriálním prostředím. Tento přístup se projevuje nejen v objemu a formě stavby, ale také ve střídmém výběru materiálů. Budova je lemována betonovým soklem a obložena cihlovými pásky, odkazuje na průmyslovou historii města a zároveň vytváří vizuální propojení s okolními stavbami, jako je například historický uhelný mlýn. Fasádu doplňují chic luxfery a kovová zábradlí předsazených betonových balkonů, které nepravidelně vystupují z hmoty objektu. Tímto záměrně narušují formální rastrové uspořádání a přidávají dynamiku, čímž zdůrazňují vztah mezi jednotlivými částmi stavby.

Společné prostory budovy jsou obohaceny o industriální prvky, jako je přiznané vrstvení betonu a ocelový výplet lineárního schodiště. Detaily podtrhují surový charakter použitých materiálů a vytvářejí autentickou atmosféru, která přirozeně propojuje interiér s exteriérem. Projekt ukazuje, že citlivý přístup k lokalitě a její historii může vytvořit kvalitní a estetické bydlení, které obohatí nejen své bezprostřední okolí, ale i celkový charakter města.

Podesty a schodiště s ocelovou sítí. Foto: BoysPlayNice

Doplňující informace

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – BoysPlayNice, info@boysplaynice.com, www.boysplaynice.com
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – Studio mar.s architects a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata