Zprávu o tom, že momentálně přibližně 56 procent světové populace, nějakých 4,4 miliard lidí, žije ve městech, jste už nejspíš zaznamenali. Stejně jako její doplnění, že v roce 2050 se už to bydlení ve městech bude velmi osobně týkat sedmi z deseti lidí na planetě Zemi. V posledních letech byl souběh těch dvou informací nejednou využit coby dláždění cesty k logickému závěru, že stávající podobu bydlení ve městech je třeba adaptovat.
Připravit je nějak na tu budoucnost přelidnění, extrémního zahuštění obyvatel na jednotku plochy. Zpravidla pak růstem budov do výšek, navýšením kapacity bydlení s pomocí mrakodrapů. Má to ale pořádný háček.
Ta druhá věta – o tom, že více než sedmdesát procent lidí z planety Země se v roce 2050 stane obyvateli měst – je totiž nekompletní. Chybí jí totiž dovětek. Který v oficiálním zdroji nechybí, ale bývá opomíjen, zatímco zbytek té informace je odtržen od kontextu. Jde o to, že těch sedm z deseti lidí bude patřit do měst „s velikostí nad 50 000 obyvatel“. Proč na tom dovětku tolik záleží?
Krize bydlení? Sídliště v Bernu řeší mnoho problémů. Je udržitelné, ekonomické, ekologické
přečíst článekProtože naše představy o budoucnosti přelidněných měst se kvůli té nedořečené informaci odvíjí od podoby řekněme Šanghaje, Tchaj-pej, Mexico City, Tokia, New Yorku nebo Sao Paula. Metropolí s osmiciferným počtem obyvatel žijících v obrovských aglomeracích. Ale tím skutečným jádrem budoucí reality života planetární populace ve městech budou sídla o velikosti Chomutova, Opavy, Děčína nebo Jihlavy.
Tedy sídla, s nimiž představa do nebe se tyčících mrakodrapů zrovna adresně nekoresponduje. A právě tahle – pro někoho možná nová – perspektiva, dává projektu od Alison Brooks Architects hlubší smysl.
Rubicon (Rubikon) by totiž nesehrál významnou roli na profilu mnohamilionové metropole, kde by se jevil bezúčelně, jako mrhání místem. Ale jeho koncept může být přelomový tam, kde se ty navyšující počty obyvatel v budoucnu počítat zatím jen v desetitisících. Třeba i v našich podmínkách.
Čtvrť, která se o sebe postará
Rubikon tedy nejde tou široce popularizovanou cestou věžáků a mrakodrapů. Jeho zástavba se přidržuje limity čtyř podlaží. Současně ale drží na uzdě touhu po zbytečném záboru území. Je bydlením s vysokou hustotou. Takže na ploše necelých 15 000 metrů čtverečních dává vyrůst „městu ve městě“, nové moderní čtvrti.
Která pak do sebe zabudovává prvky ze dvou (často konfliktních) oblastí. Udržitelnost a komunitu. Co si pod tím představit? Například mix plánování, ve kterém hraje podstatnou roli cyklistika, sdílené venkovní prostory, městské krajiny připomínající přírodu, podporu práce a zaměstnání z domácností. Je to koncept, v němž se počítá s vlastním přečišťováním odpadní vody celé čtvrti, zrovna tak jako s uceleným jímáním vody dešťové, která je opětovně využívána.
Architektura univerzitního kampusu ve Vídni. Moderní technologie, otevřená mysl i prostor
přečíst článekJednou z ústředních představ projektu je tu ta „komunita“. Což ale většinou bývá jen takový naivní všeobjímající výraz pro harmonii, kterou má zázračně vytvořit nucené propojení lidi s absolutně různými zájmy, potřebami, vzděláním a věkem. A to dost často v praxi naráží na strop reality. V Rubikonu je to ale jiné, už z principu. Obyvatelé této „nové čtvrti na okraji Eddingtonu“ totiž něco společného opravdu mají. Jsou totiž profesně provázaní s univerzitou v Cambridge, pro kterou v nejrůznějších profesích pracují a bádají. Naděje na vytvoření komunity těch, kteří jsou už uvyklí spolu vést dialog a spolupracovat, tedy nejsou úplně liché.
Ze 186 zatím hotových loftových bytů jich 35 procent zasídlili klíčoví pracovníci univerzity, takže komunita se už tvoří.
Rubikon není jen „trochu jiné“ sídliště. V úvahách architektů se počítalo s tím, že zastavěná oblast těsně navazuje na oblast mokřadů, a tak je tu snaha po napojení na přírodu a vytvoření prahové zóny jasně patrná. Ostatně, promítá se i do podoby obytných domů.
Vychází z typologie skladišť a průmyslových mlýnů, které se v 19. století tradičně nacházely na hranicích venkovského prostředí a vnější krajiny. Navozuje to prý pocit historické kontinuity se svým umístěním a jasně to vymezuje městský okraj.
Skulpturální linie střech, které se zvedají a klesají, jemně spojují jednotlivé formy a odráží ducha hrabství Cambridgeshire. Jejich osobitý architektonický jazyk s prosklenými cihlami, zaoblenými rohy a zvlněnými střechami vyjadřuje trvalost a univerzálnost.
Mezi jednotlivými budovami jsou nádvoří orientovaná do města a místa s výhledem do krajiny. Na západním okraji Rubikonu se pak nachází vnitroblok inspirovaný proslulými cambridgeskými kolejemi. Paleta materiálů z glazovaných cihel v zářivých odstínech, od klidné zelené a žluté po světle modrou, azurovou a stříbřitě šedou, dodává každé fasádě jedinečnou identitu. Jsou stejné, ale přitom osobité.
Šedivé sídliště proměnili v luxusní bydlení. Mají dřevěné fasády a zahrady na střechách
přečíst článekProstory tří typů
Praktičnost se cení a ji tady zdůrazňují například hluboce zapuštěné balkony, orientované na jih. Poskytují zástin před sluncem, ale dostatek světla pro interiér domácností, ze kterých je nerušený výhled do kraje. Přitom zachovávají soukromí svých obyvatel.
Celý plán Rubikonu je totiž o dělení na tři různé typy prostor. Ty ryze soukromé v loftových bytech. Na veřejné, obnášející ulice. A je tu ještě třetí typ polo-veřejných prostor na nádvořích. Na nich mají obyvatelé tendenci se přirozeně akumulovat, zastavovat se a komunikovat spolu. A taková společná zahrada vnitrobloku rozvíjí pouta mezi vzájemně si povědomými lidmi více, než kdyby byla přímo součástí ulice. Tato polo-veřejná foyer jsou tedy tím hlavním katalyzátorem silné komunity, ať už se to v ní hemží akademickými pracovníky, studenty anebo emeritními profesory v důchodu.
Rubikon si zaslouží pochvalu za to, že se jedná o budovy vystavěné s nulovými emisemi uhlíku. Podle britské normy Code for Sustainable Homes (CfSH) dosahuje páté, nejvyšší úrovně.
Kromě toho, že si celá „čtvrť“ obhospodařuje odpadní vody, stará se též i o vlastní provozní energie. Přičemž 82 procent spotřeby pokrývá z vlastních zdrojů a vyrábí je přímo v místě.
Budovy a jejich byty patří k ultra-izolovaným. Architekti tu razili přístup „fabric-first“, který klade důraz na nízké hodnoty U a propustnost vzduchu, přičemž vše je doplněné o systém dálkového vytápění s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny (CHP) a účinné systémy mechanického větrání s rekuperací tepla (MHVR), které minimalizují energetickou náročnost.
To hlavní ale je, že Rubikon nevytváří anonymní prostředí sídliště, a že kapacity k bydlení nenavyšuje dobýváním výškových horizontů. Je to vize nízkopodlažního bydlení s vysokou hustotou zástavby. Která lépe odpovídá britským měřítkům. A rovněž i faktu, že za pětadvacet let nebude těžiště městské populace ležet v mnohamilionových metropolích, ale městech daleko skromnějšího formátu. Pro nějž je Rubikon mnohem lepší inspirací, než futuristické mrakodrapy.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Rubicon Sustainable Living |
| Typ projektu: | výstavba bytů, udržitelná čtvrť |
| Architektonické studio: | Alison Brooks Architects |
| Lokalizace: | Eddington, Cambridgeshire, Velká Británie |
| Vedoucí architekt: | Alison Brooks |
| Projektový tým: | Michael Mueller, Ceri Edmunds, Chen Man, Katie Albertucci, Rowan Melville, Emily Beavan, Natalie Bagnoud, Julio Poleo, Monica Garcia, Felix Cruz, Jan Cieslewicz |
| Plánování, konzultace: | AECOM |
| Hlavní dodavatel stavby: | The Hill Group |
| Inženýring stavby: | Walker Associates, Gravity Consulting |
| Stavební práce: | GTA Civils |
| Krajinářský návrh: | Townshend, ACD |
| Stavební dozor: | 3C Building Control |
| Klient: | The Hill Group |
| Zastavěná plocha: | 14 246 m2 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2025 |
Sdílet / hodnotit tento článek