
Nejprve trochu té negativity: nejen hodinové strojky, sýry a čokoláda. Švýcaři jsou i mistry double-thinku. Což názorně ilustruje tvrzení, že se Bern nepotýkal s krizí bydlení. Kdepak, volných bytů tu bylo vždycky dost. Jen tedy nebyly fakticky dostupné těm, kteří by si je mohli dovolit. Jen tomu prosím pěkně neříkejte bytová krize, když byty jsou. A z tohoto úsměvného průvodního rozporu s realitou vlastně vzešel i záměr, jež vyústil až k fantastickému dílu Huebergass.
Švýcarskému Bernu dal byty navíc. A to dokonce takové, které si už lidé mohli dovolit.
Projekt Huebergass, na němž se v různé míře podílela široká skupina architektů, designérů a kreativců, dnes sbírá ceny a chválu. Zpočátku ale tolik nadějí u městské radnice nevzbuzoval. Město zprvu jen nepříliš ochotně vydalo ze svého fondu několik pozemků zahrad a parků, aby je té plánované výstavbě dostupného bydlení zpřístupnilo. A kladlo si k tomu spoustu podmínek. Nový projekt ve čtvrti Holligen měl být udržitelný, a to jak sociálně, ekologicky i ekonomicky. Jak asi odtušíte, už podle zadání v tom velkém trojúhelníku nesedí jeho strany.
Aby požadavků nebylo málo: komunita, rozmanitost, vegetace, inkluze a hlavně levně
Předpokládalo se rovněž, že ta nová čtvrť bude rozmanitá, umožní různé životní styly a bude podporovat sousedské soužití, tvorbu komunity. Volná prostranství a architektura měly být od počátku rozvíjeny jako celek, a výsledek měl být jasně vztažen k urbanistickému rozvoji města. Čtvrť měla být, pokud jde o vegetaci, zelená – tak aby ta ztráta parkové plochy příliš nebolela. A povšechně inkluzivní, dostupná, efektivní, participační, přitom nepříliš nákladná.
Takže je překvapivé už jen to, že se do toho někdo vážně pustil.
V soutěži různých koncepčních návrhů s nelehkým zadáním nicméně nakonec zvítězil tým projektantů, zastoupených bernským studiem GWJ Architektur, curyšským ORT für Landschaftsarchitektur, reprezentujícím krajinářské standardy a studio Soziale Plastik Martina Beutlera, který se postaral o tu sociální sféru. A tento nesourodý tým pak úzce spolupracoval s družstvem „Wir sind Stadtgarten“, které dodávalo komunitní podklady pro plánování. Zkrátka divočina.
Foto: Damian Poffet, Susanne Goldschmid
Z džungle rajská zahrada
Snad právě pro tu spletitost a komplikovanost zadání, provázanost expertů na různé oblasti, ve výsledku dala vzniknout projektu neobvykle bohatému a všestrannému. Protože byl v důsledku překombinovaných požadavků a omezených zdrojů nucen nacházet nová a neotřelá řešení. Ta první lekce švýcarské školy by se tedy dala shrnout tak, že při hledání je třeba nacházet odpovědi, které řeší víc než jen jednu oblast. Protože právě díky tomu se Huebergass stal z outsidera inspirací.
Výsledkem plánovacího procesu je sídliště, sestávající se ze šesti bytových domů. Které jsou, urbanisticky, architektonicky i sociálně, navázány na okolní park a na mnoha úrovních se propojují s okolním prostředím. Které je stavbami ovlivňováno a recipročně ovlivňuje je. To sídliště tvoří tři prostupné liniové zástavby, které na severu konsolidují městskou strukturu a vytvářejí vazbu na stávající okolí. Tři zástavby na jihu se naopak otevírají směrem k parku. Všechny byty jsou dvoustranné, což má pozitivní vliv na vnitřní klima, osvětlení a pohodlí.
Cílem tu naštěstí nebylo vytvářet co největší zahuštění na jednotku plochy, a tak tím nejvýznamnějším nástrojem propojení se stala typologie uliček mezi budovami sídliště.
Tyto spojnice jsou páteří celého konceptu, přičemž hlavní ulice – osa mezi severem a jihem – je životem pulzující tepnou. K níž směřují všechny společenské i soukromé prostory projektu. V praxi to znamená, že všechny bytové jednotky mají rovnoměrný přístup ke společenským prostorám: kavárně, prádelně, obchodům, ateliérům. Nápadné verandy, které se řadí do výšky podél uličky, jsou vyrobeny ze dřeva a nacházejí se na nich kombinace schodišť a soukromých balkonů, což umožňuje otevřenou komunikaci mezi majiteli bytů.
Foto: Damian Poffet, Susanne Goldschmid
Různé typy prostor: soukromý, sdílený, veřejný…
Huebergass rozbíjí anonymitu velkých sídlišť tím, že štěpí prostor na soukromý, sousedský, sdílený, polo-veřejný, komunitní a veřejný. A k tomu všemu mu stačí jen pár metrů čtverečních, na nichž se nachází nejrůznější prahové zóny, přechodové plochy, polo-otevřené prvky mezi vnitřkem a vnějškem, rozvolněné prostupy mezi čtvrtěmi, zahradami a zelení.
Přesně tak, je tu místo i na zahrady. Protože část parkového areálu byla brownfieldem, a toto byla slibná a všestranně prospěšná forma rekultivace. Budoucí obyvatelé se zasadili o to, že do projektu byl zapracován požadavek na zachování co největšího počtu vzrostlých stromů. Určitým způsobem jsou odstupňovány i ty části městské zeleně: je tu prostor s parkovou úpravou, trávníky. Ty ale následují polo-divoké louky a krajina zahradnickou estetikou neovlivňovaná. Na sídliště volně navazují svejly a velkorysé retenční prostory. A všechny ty části jsou volně přístupné, takže „děti ze sídliště“ mohou trávit víc času v přírodě, než mnozí jejich vrstevníci z vesnice.
Hlavní je pochopitelně to, jak se s tak košatým pojetím architekti vlezli do dost striktně nastavených rozpočtových měřítek. Odpovědí na to je hned několik.
Úspory? Ulice bez aut
Náklady jistě umenšily jednoduché, jasně definované struktury a kompaktní objemy budov. To, že tu bylo možné sáhnout k jednoduchému výběru udržitelných materiálů, které se navíc v konstrukčních prvcích různě opakují a zaměňují. Jednotná jsou tu okna i dveře. Za úsporné (a chytré) řešení se dá považovat osazení přístupových schodišť, které se nachází v předsazené rovině před vlastními budovami, jako součást balkonů. Jádrový prostor staveb tak skutečně zužitkovává dostupné místo, v němž není zbytných chodeb a koridorů. Kompaktnost těch šesti objektů pak hraje dohromady s nižší spotřebou energií na vytápění (jež je posílena dodatečnou izolací).
Úspornost Huebergass vychází i z toho, že je plánována jako čtvrť – ulice bez aut. A když si z plánů odmyslíte parkovací stání, garáže, rázem je tu na všechno o dost víc místa. Ne že by obyvatelé byli odřezání od osobní mobility. V ceně nájmu je zahrnuto kromě užívání společných prostor i služba carhsaringu, sdíleného používání aut.
A samozřejmě, klíčovou součástí úspornosti vedoucí k vyšší dostupnosti, je diverzifikované řešení dispozičních plánů. I když je většina ze zdejších 103 bytových jednotek koncipována jako byty se dvěma a třemi ložnicemi, najdou se zde i menší bytové jednotky, které se hodí jen pro někoho. Ostatně, v plánu figuruje i jede shlukový byt s šesti ložnicemi. Všechny místnosti jsou v rámci bytu stejně velké, takže jejich využití lze flexibilně přizpůsobit podle potřeb a životního stylu. Kromě toho jsou obyvatelům k dispozici také pokoje pro hosty, návštěvy.
Foto: Damian Poffet, Susanne Goldschmid
Byty menší ale dostatečné. Výsledkem je nižší nájem
Šetřilo se na metrech čtverečních. Ve Švýcarsku se počítá, že na jednu osobu v domácnosti by mělo připadat 45 metrů čtverečních. Není to norma, jen odvozená praxe. Architekti ji přehodnotili a nastavili si limitu pětadvaceti metrů čtverečních. Která funguje a nikdo si nestěžuje. Protože to snížení je víc než bohatě kompenzováno venkovním prostředím. A rovněž nájemným, které je nižší, než kolik si původně troufla odhadovat radnice.
Jak moc užitečný projekt Huebergass v Bernu je, to dost názorně dokládá skutečnost, že bytové jednotky byly téměř okamžitě rozebrány. Díru na trhu s dostupným bydlením tu tedy zalepit dokázali, a přitom naplnili i kritéria ekologická a sociální.
Foto: Damian Poffet, Susanne Goldschmid
Údaje o projektu
Název projektu: | Huebergass and District Park Bern Housing |
Typ projektu: | výstavba bydlení, sídliště |
Architektonické studio: | GWJ Architektur AG |
Projektová spolupráce: | Soziale Plastik |
Krajinářský návrh: | ORT AG für Landschaftsarchitektur |
Lokalizace: | Bern, Švýcarsko |
Projektový manažer: | Eva Herren, GWJ |
Hlavní dodavatel stavby: | Halter AG Gesamtleitungen |
Stavební společnost: | Läderach Weibel AG |
Strukturální inženýring: | Bill Weyermanm Partner AG |
Dodavatelé materiálu: | Louis Poulsen, Forbo Flooring, 3A Schreine, Küchenakzente AG |
Klient: | Nezisková organizace WBG „Wir sind Stadtgarten“, Bern |
Zahájení projektové fáze: | 2021 |
Rok dokončení (finalizace): | 2024 |
Užitná plocha: | 10 958 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek