
Protože obydlí pro ně nebylo jen střechou nad hlavou a dalším popisným číslem na ulici, ale prostorem, o který se chtěli dělit s celou místní komunitou. Tedy v průběhu konání akcí, jinak zase tolik ne. A o jakých akcích je vlastně řeč? Ta nabídka je docela nekonečná. Představte si, že někdo klidně naplánuje a zorganizuje sousedskou slavnost, nebo koncert vážné hudby, ochutnávku sýrů, výstavku plodů krajových odrůd ovocnáčů, divadelní představení amatérského souboru, dětskou besídku či lekce jógy. Kde se pak ta akce nebo aktivita bude odehrávat?
Jistě by to šlo na nějakém veřejném prostranství, v kulturním domě nebo nějakém oblastním centru. Ale bylo by s tím moc zařizování a ne vždy úspěšného domlouvání. Nu, a právě ti majitelé rodinného domu ze švýcarského Hinwil pochopili, že v takový moment tu nejlepší pomocnou ruku mají hledat na konci své paže. Proto takové akce konají u sebe doma. Uvnitř pod vlastní střechou, na terase před domem, na zahradě a ve stodole.
Tomu společenskému životu a pořádání komunitních akcí přitom byli natolik oddaní, že když přišlo na rekonstrukci jejich bydlení, přímo ho pojali jako prostor proměnlivě víceúčelový. Soukromý i veřejný.
Proto se také v projektu hovoří o Domě, který je téměř pro všechno. V roce 2023 realizovaný projekt je tedy víc než věrným souputníkem svých obyvatel na jejich cestě bohatým společenským životem. Je to dům-parťák, který nezkazí žádnou zábavu. Pružně se přizpůsobuje vnějším vlivům, reaguje na proměny počasí nebo ročních období a podle situace se může měnit ze soukromé rezidence na platformu sousedského setkávání a komunitního dění.
Jak? To už je spíš otázka pro architekty ze studia Comte/Meuwly.
Foto: Ciro Miguel, Pierre Marmy
Střecha, co se hýbe
Protože při zpracování návrhu této netradiční si počínali neméně nekonvenčně. Poněkud zkratkovitě by se dalo říct, že přistoupili na „řešení střechou“. Protože dům, který se nachází na hranici mezi historickým centrem obce a ovocným sadem, přistupuje k přechodu mezi zónami tím, že svou střechu orientuje, stejně jako okolní střechy, směrem k vesnici - zatímco z odvrácené strany se střechou široce otevírá do krajiny.
Tomu popisu ale musíme sami hned oponovat a dodat k němu: „Jak kdy…“ Protože Dům, který je téměř pro všechno, je příkladem reaktivního obytného prostoru. Mění se, transformuje, přetvařuje podle potřeby. V těch vzácných a nepříliš častých okamžicích, kdy tu neprobíhá žádná akce ani grilování, je totiž docela „obyčejným“ domem. Intimním zázemím rodiny.
Jeho konstrukce zcela standardně svými vnějšími parametry odolává místním povětrnostním podmínkám, sezónním výkyvům. Aby se zase, až je třeba, proměnila na velkorysý prostor pro setkávání. Je to zajímavá ukázka adaptivní architektury, která se flexibilně přizpůsobuje a adaptuje na různá programová využití. Svůj prostor proto pojímá v rámci otevřeného plánu. Ten obydlí zbavuje zátěže strukturních omezení a dává šance k těm různorodým proměnám.
Odděleny od otevřeného prostoru jsou prakticky jen pokoje, ložnice a koupelna. Toalety už mají blíž k té otevřené části. A kuchyně pak stojí přibližně na předělu otevřeného a uzavřeného. Protože někdy slouží jen rodině, a jindy je kuchyní kolektivní, sdílenou. Třeba během gastronomických a kuchařských večerů, při lekcích vaření a během večírků.
Foto: Ciro Miguel, Pierre Marmy
Proto je také vnější součástí kuchyně barová deska, která trochu připomíná výdejní pult v jídelně. Ona totiž takhle někdy funguje. A jak je to s tou střechou, která je směrem do sadu v širokém rozprostření?
Její finta tkví v hydraulických ramenech. S nimi se dá sklon střechy regulovat. Pustit do interiéru léto, světlo, hvězdy a vůně květů ze sadu. Anebo naopak místnosti uzavřít, semknout. V mezifázi tohoto procesu může být střecha prodlouženou markýzou, střechou terasy s posezením.
Jisté je, že ta schopnost modifikovat prostorové charakteristiky na základě počasí nebo potřeb aktivity ukazuje sílu adaptivní architektury v praxi. Vzniknout a zastavět tu bylo možné méně, protože to málo toho díky modifikacím dovede víc.
Na stodolu se nezapomnělo
Od architektů ze studia Comte/Meuwly se pochopitelně očekávalo i „environmentálno“, strategie udržitelnosti. Fasáda je tvořena dřevěnými rámy, izolace z přírodních materiálů je zaměřena na účinnou regulaci úrovně vlhkosti v interiéru. Lehká membrána dále optimalizuje klimatizaci, snižuje spotřebu energie a zvyšuje tepelný komfort po celý rok.
Stranou hlavního plánu úprav, nikoliv však projektu jako takového, pak byl i objekt staré dřevěné stodoly. Typicky vesnické stavení bylo již určeno k demolici, ale architekti se ji rozhodli začlenit. Protože to umožnilo rozšířit možnosti toho vícefunkčního objektu. Stodola se po úpravě mohla stát novým workshopem, dílnou, galerií pod střechou. Aby byla zachována struktura stodoly a zároveň byla zvýšena její použitelnost, byla představena platforma ve druhém patře. Snížením této plošiny se horní úroveň stala přístupnou, čímž se efektivně zdvojnásobil dostupný prostor.
Tento strategický zásah demonstruje, jak adaptivní architektura může znovu využít stávající struktury, snížit množství odpadu a prodloužit životní cyklus materiálů a zároveň nabídnout větší prostorovou flexibilitu. Dům, který je téměř pro všechno, se i díky té zachráněné stodole stal „kompletní“. I proto, že stodola poskytla další střešní plochu, pro zapracování fotovoltaických panelů. Celá realizace tak pokrývá svůj energetický provoz z vlastních zdrojů. Ať už slouží jen jako rodinný dům, anebo tepající centrum tamního společenského života.
Foto: Ciro Miguel, Pierre Marmy
Údaje o projektu
Název projektu: | House for Almost Everything |
Typ projektu: | rodinný dům/adaptivní architektura |
Architektonické studio: | Comte/Meuwly |
Lokalizace: | Hinwil, Švýcarsko |
Vedoucí architekti: | Adrien Comte, Adrien Meuwly |
Spolupráce: | Alexander Schmid, Maya Kleiman |
Dodavatelé materiálu: | Neven Kostic |
Klient: | soukromá osoba |
Rok dokončení (finalizace): | 2023 |
Sdílet / hodnotit tento článek