Pro úplnost je třeba v krátkosti zmínit, o co ve směrnici o energetické náročnosti budov (EPBD) vlastně jde. Vznikla na základě dohody členů Evropského parlamentu, vlády členských států a Evropská komise s tím, že každý členský stát si ji může uzpůsobit specifickým podmínkám, přičemž cílem zůstává dosažení uhlíkové neutrality celého fondu budov do roku 2050. Podle odsouhlaseného znění mají být všechny nově postavené budovy od roku 2030 budovami s nulovými emisemi a rekonstrukce mají probíhat tak, aby dosáhly výrazného snížení spotřeby energie. Směrnice se v průběhu let několikrát proměnila, aktuálně se řešily dle informací zástupců České rady pro šetrné budovy (CGBC) například minimální standardy energetické náročnosti (MEPS), nové nastavení průkazů energetické náročnosti, definice budov s nulovými emisemi (Zero Emission Buildings) či hodnocení uhlíkové stopy budov (Whole Life Carbon). „Jednání jsou to bezesporu velmi složitá, nicméně k určitému posunu zcela určitě došlo,“ uvedla Simona Kalvoda, výkonná ředitelka CGBC s odkazem na aktuální souhrnnou prezentaci World GBC k tomuto tématu (zde).
Vývoj směrnice EPBD4 o energetické náročnosti budov
To, jak se směrnice v průběhu let mění, lze sledovat (mimo jiné) na internetových stránkách Evropské komise (Energy Performance of Buildings Directive), hojně též v komentářích a článcích na TZB-info (např. Dopady evropské směrnice EPBD IV o energetické náročnosti budov na řešení systémů vytápění a chlazení budov). Minulý rok přinesl další jednání (trialog) zástupců Evropského parlamentu, Rady Evropské unie a Evropské komise s cílem dosáhnout prozatímní dohody o legislativním návrhu přijatelném pro Parlament i Radu, tedy pro takzvané spolunormotvůrce. Tuto prozatímní dohodu musí následně schválit každý z těchto orgánů formálními postupy. Úlohou Komise je být mediátorem mezi stranami. Zástupci CGBC shrnuli výsledky aktuálního jednání do několika bodů a konstatovali, že „požadavky na minimální standardy budov (MEPS) již nebudou dle posledních zpráv vázány na jednotlivé budovy a jejich vlastníky, ale na průměrný stav celého fondu budov státu s tím, že do roku 2030 a 2035 bude nutné dosáhnout určitého procentuálního cíle průměrných úspor primární energie. O jeho hodnotě má být rozhodnuto v dalším třístranném jednání. Dále bude potřeba prokázat, že minimálně 55 % renovací probíhá na budovách s nejvyšší energetickou náročností…“
Mezi dalšími spornými body i nadále zůstává dle těchto závěrů definice budov s nulovými emisemi. Standard ZEB (Zero Emission Buildings) má být nyní definován na národní úrovni podle nákladového optima, minimálně však alespoň o 10 % lepší, než dosavadní NZEB (budova s téměř nulovou spotřebou energie). Stranou pozornosti nezůstávají ani průkazy energetické náročnosti (PENB). Zde podle informací CGBC neproběhne žádná mezinárodní harmonizace tříd energetické náročnosti. Zatřídění bude tedy v České republice i nadále v rozmezí písmen A až G. Členské státy budou mít možnost zavést třídu A+ pro budovy nad standardem ZEB. Problémy i nadále působí nastavení hodnocení životního cyklu budov (Whole Life Carbon WLC), kde byl stanoven následující časový plán: do roku 2025 vznikne delegovaný akt pro harmonizovaný přístup k reportování o WLC a do roku 2027 mají členské státy vypracovat plán s maximálními hodnotami WLC stanovenými na vnitrostátní úrovni. Povinnosti nastanou v roce 2028, kdy bude povinné hlášení o WLC v případě nových veřejných budov a v roce 2030 totéž pro všechny nové budovy. Dále do roku 2030 mají členské státy zavést maximální hodnoty WLC pro všechny nové budovy.
Jak účinně renovovat architektonicky cenné budovy radí nová metodika
Ministerstvo životního prostředí (MŽP ČR) letos představilo s ohledem na EPBD 4 novou metodickou příručku, která ukazuje, jak lze renovovat architektonicky a historicky cenné budovy, aby byly energeticky úsporné a přitom si zachovaly kulturní a architektonickou hodnotu. Přináší praktické návody na vhodné technické zásahy, jako je například výměna oken, zateplení či volba zdrojů vytápění, a zároveň nabízí konkrétní příklady řešení i přehled legislativních požadavků.
„Historicky či architektonicky cenné budovy patří do segmentu budov s vysokou energetickou náročností. Jejich provoz je nákladný, což při rostoucích cenách energie představuje výrazný tlak na jejich vlastníky – ať už jde o obce, církve, spolky, firmy nebo jednotlivce. Při plánování renovací je klíčové najít rovnováhu mezi zachováním historické hodnoty a snížením energetické spotřeby. Proto hledáme opatření, která zvýší kvalitu užívání těchto budov, sníží jejich energetickou náročnost a současně pomohou zachovat to, co je na budovách skutečně hodnotné. Chceme, aby historicky a architektonicky cenné stavby sloužily i nadále svému účelu – aby v nich lidé mohli bydlet, mít kanceláře nebo je využívat ke kulturním či společenským účelům,“ uvedl ministr životního prostředí Petr Hladík a připomněl i různé typy dotací, které lze k financování renovací využít, například z programu Nová zelená úsporám nebo z Modernizačního fondu.
Na zpracování metodické příručky MŽP ČR se podíleli také zástupci Centra pasivního domu (CPD), kteří mají s renovacemi budov praktické zkušenosti. Podrobně zde popsali přijatelnou formou (i pro laiky) své zkušenosti. „Nechtěli jsme definovat, která opatření jsou tabu, nebo říkat, co přesně se má dělat. Prezentujeme celou šíři možností a přístupů. Zaměřili jsme se především na souvislosti, jak se jednotlivá opatření vzájemně ovlivňují. Cílem bylo, aby se investor rychle zorientoval a mohl se odpovědně rozhodnout, kterou cestou se vydá. Klíčem k úspěchu je sestavení energetického konceptu a cesta ke smysluplné diskusi o společném hledání vyváženého a citlivého řešení pro všechny zúčastněné – investora, architekta, projektanta, energetického specialistu, odborníky i pracovníky památkové péče. I přes všechna možná omezení lze u architektonicky a historicky cenných budov dosáhnout na úspory v rozpětí 20 až 60 % a díky promyšlenému návrhu splnit i energetickou třídu B, tedy velmi úspornou,“ vysvětlil Michal Čejka, technický expert CPD a dále dodal, že vydávaná publikace nepředjímá podmínky rozhodnutí nebo závazných stanovisek orgánů státní památkové péče. Zejména při obnově kulturních památek musí dojít k individuálnímu posouzení návrhu a stejně tak při změně stavby jinak památkově chráněných budov. Doporučil proto předem obrátit se na odborná pracoviště Národního památkového ústavu (NPÚ).
Sdílet / hodnotit tento článek