• ESTAV.cz
• Architektura
• Konec provizoria. Radikální přestavba rodinného domu napravila staré chyby

Prohlédnout fotogalerii9 fotografií

Každý dům, každá stavba, má příběh. A House Z, stojící nedaleko francouzského Yerres, se nepočítá k těm, jejichž příběh by začínal právě pozitivně. Tou prvotní zápletkou je totiž způsob, jakým byl dům v 80. letech vystavěn. Bylo to sice podle tehdejších stavebních zásad, ale kvalitně nikoliv. Rodinný dům, který vznikal jako klasická místní stavba, s polo-suterénní garáží a kotelnou zasazenou do přízemí, a na mírně zvýšeném podlaží pak zakládal obytné patro – v podstatě nad úrovní terénu zahrádky se dvorem – nevypadal zprvu nějak zle.

Prostor k bydlení se totiž nabízel i v podkroví. Jenže byl poněkud „menší“, než by se obyvatelům do dalších let hodilo. A tak po dvaceti letech užívání kývli na první velké kolo přestaveb a úprav. Vestavět podkroví na ložnice a nechat přistavět směrem do zahrady přístavbu pro velký obývací pokoj nebyl v jádru špatný nápad. Špatné bylo provedení, respektive práce, kterou na díle odvedla stavební firma. Už záhy se na provedené konstrukci začaly objevovat výrazné známky zhoršení stavu. Přístavba totiž byla vystavěna technicky špatně.

Rekonstrukce panelákového bytu. Skok ze socialismu do 21. století – druhý díl

přečíst článek

Pojilo se tím strukturní narušení, vlhkost s nedostatečného odizolování základů. A ta strukturní narušení se přenášela dále do nitra původní stavby, která vzhledem ke svému původnímu plánu nebyla dobře „adaptována“ pro nové rekonstrukční mechanismy. Majitelé se tedy, ne vlastní vinou, dostali z nedostatečného do mnohem horšího stavu. Nepomohli si. Zkrátka, bylo to horší než z louže pod okap. To vše kvůli odfláknuté práci stavební firmy.

Přičemž další dějství jejich osobního dramatu pokračovalo dál. Táhlo se dalších deset let, strávených soudními spory, sháněním posudků znalců a života v provizoriu. Pochopitelně usilovali o odškodnění. Kterého také nakonec dosáhli. Ale bylo to vyčerpávající, náročné. Však také ke svému domu pozbyli osobnější vztah. Je snadné si představit, že když po dlouhá léta žijete v domě, který vám nevyhovuje – a k tomu nadsadíte ještě léta, kdy vám stavební chyby komplikují život soud – přejde vás chuť v něčem takovém bydlet.

Foto: Antoine Seguin

Začít znovu, nebo opravit staré?

Oni obyvatelé, manželský pár, přitom kdysi „měli dost důvodů“ bydlet v Yerres. Rodina, přátelé, školy dětí, hezké okolí i krásná zahrada. To vše si do jisté míry místo podrželo. Ale dům jim už radost nedělal. Chtěli celou tu kapitolu ukončit, takže když už se dočkali toho odškodnění, byli skoro rozhodnutí přestěhovat se jinam a začít stavět znovu. I když je to mrzelo. Do takového plánu promlouval už trochu i jejich věk. Ta pochopitelná neochota začínat někde zase od začátku. A zhruba v této fázi vnitřního nalomení, nejistého přešlapování před velkým krokem, „narazili“ na architekty Benoit Rotteleur Architecte.

Kteří jim radili, aby svému starému domu dali ještě šanci. Není prý třeba stavět hned celý dům znovu, jen nahradit ty poškozené části a pokud možno zachovat co nejvíc z původní konstrukce. S tím, že jejich dům by mohl po takové radikální přestavbě skutečně vypadat jako jiný, nový. Ale celkově by to bylo úspornější a efektivnější řešení. Na straně obyvatel už pochopitelně fungovala nedůvěra. K architektům a především ke stavebním firmám. I proto byl projekt celého House Z nejen o stavění, ale o budování důvěry.

Plány, vizualizace, diskuze a debaty, úpravy. To vše bylo součástí toho vytváření mostu mezi architekty a klienty, kteří měli víc než dost důvodů k opatrnosti. Ale šéfarchitekt Benoit Rotteleur dokázal velmi lidským přístupem zapůsobit. Pobudil naději svých klientů. Kteří nakonec opravdu svolili k plánu radikální proměny, která adresně zasahovala neduhy plynoucí z konstrukční nedostatečnosti původní stavby, i z těch fatálně nepovedených zakázek.

Zelený dům ve svahu dali architekti dohromady podle plánů uložených ve vzpomínkách

přečíst článek

Dům tak prošel kompletní proměnou. Nejprve byla zesílena celá obálka budovy, aby mohla pojmout vnější izolaci. To proto, že dům měl „myslet na budoucnost svých obyvatel“, kteří se nechystali trávit důchod tím, že budou vyplácet enormní částky za energie promrhané neúsporným bydlením. Patřila k tomu i kompletní přestavba střechy.

Jednak proto, že se už pomalu blížila k hranici své životnosti (byť ji ještě nepřesahovala), ale též proto, že zásah do střešní části korespondoval s dalšími úpravami plánu bydlení. Které nemělo nabízet jen stísněné a tmavé podkroví, ale celé prostorné a světlé podlaží. A celá ta vadná přístavba obývacího pokoje? Ta byla zbourána, s tím, že po zásahu do jejích základů bylo možné ji nahradit novou dřevěnou konstrukcí.

Vnitřní komunikace byla přepracována tak, aby jednotlivá podlaží plynule propojovala, a proměnila tuto vícepodlažní stavbu v soudržný tříúrovňový obytný prostor. Po roce výstavby zůstala z původního domu jen nosná konstrukce. Rekonstrukce také dům více otevřela směrem ven, s důrazem na průhledy napříč domem.

Hlavní vstup nyní vede přes bývalou garáž, jejíž podlaha byla snížena, aby vznikla velkorysejší výška stropu. Betonové schodiště vede přímo do obytného prostoru. Ložnice umístěné pod střechou mají okna v plné výšce, která potlačují pocit podkroví a nabízejí nerušené výhledy do okolní zeleně zahrady. Hlavní obytný prostor se dnes odvíjí kolem různých perspektiv: jedné směrem do údolí za domem; druhé do zahrady, což vytváří světlé a prostorné prostředí.

Foto: Antoine Seguin

Cestou k úspornosti

Tento velký prostor prochází domem od severu k jihu, pracuje s objemy a přirozeně vymezuje jednotlivé funkce. Vinutě pojímá obývací pokoj, knihovnu, kout s pianem, jídelnu a končí kuchyní ve stylu arkýře, plně otevřenou do zahrady. Výškové rozdíly v tomto prostoru vytvářejí přirozenou hierarchii mezi místnostmi. Všechny funkce, které přímo nevyžadují tepelnou izolaci, byly přesunuty mimo hlavní dům, což umožnilo optimalizovat izolovaný a vytápěný objem. I proto byla garáž nově umístěna na stranu ulice.

Projekt úprav a rekonstrukcí House Z se velkou měrou soustředil na energetickou účinnost. Dvojitá vnější vrstva zajišťuje dokonalou izolaci bez tepelných mostů. Střecha i spodní podlaží byly rovněž zatepleny tak, aby vznikla souvislá tepelná obálka. Pro zvýšení kompaktnosti a energetické výkonnosti byl instalován systém dvousměrného větrání, který omezuje tepelné ztráty a zvyšuje účinnost centrálních kamen na dřevo.

Rekonstrukce bytu z první republiky: Posouzení stavu potrubí a instalací

přečíst článek

Solární panely umístěné na střeše garáže vyrovnávají spotřebu elektřiny domu. Jižní fasáda je vybavena nastavitelnými okenicemi, které chrání dům před sluncem v létě a zároveň maximalizují solární zisky v zimě. Okna přístavby jsou trojskla se zvýšenou tepelnou izolací. Střešní světlík nad schodištěm zajišťuje přirozené větrání v letních měsících a usnadňuje odvod teplého vzduchu.

Zachováním stávající konstrukce místo demolice, přesunutím neklíčových funkcí mimo hlavní budovu a přidáním kompletní vnější izolace v kombinaci s udržitelným systémem vytápění poskytl tento projekt rodině nový obytný prostor s nižší uhlíkovou stopou. A hlavně poskytnul svým obyvatelům to, co tolik potřebovali: solidní bydlení bez kompromisů.

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata