Dalším vývojem spotřebičů paliv (kondenzační kotle, přetlakové spotřebiče paliv apod.) se tomu musel přizpůsobit i vývoj komínů. Každá komínová konstrukce musí být proto označena identifikačním štítkem podle ČSN EN 1443 (popřípadě podle výrobkových norem), na kterém je uvedeno, pro jaký druh spotřebiče paliv je komín určený.
Označení komína se musí skládat z následujících údajů, viz příklad:
Teplotní třída – označuje teplotu, kterou může být komín (komínová vložka) namáhán. Pro kondenzační kotle postačuje teplotní třída T 080 až T 120, naopak pro kotle na pevná paliva je nutná teplotní třída nejméně T 400 (nejvyšší je T 600).
Tlaková třída – je rozlišená písmeny a čísly. Číslo 1 znamená, že komín je určený pro vnitřní prostor, číslo 2 pro komín vedený venkem. Tlaková třída N je určená pro komíny podtlakové, kde odvod spalin je zajištěný přirozeným komínovým tahem. Tyto komíny zatím svým výskytem převažují. Tlaková třída P je pro komíny přetlakové, kde spaliny jsou odváděné od spotřebiče paliv nuceně ventilátorem ve spotřebiči paliv (většino kondenzačních kotlů na plynná paliva), nebo v kouřovodu či v sopouchu. Tyto komíny se zkouší na přetlak 200 Pa. Vysokopřetlakové komíny, zkoušené na přetlak 5000 Pa a označované písmenem H se většinou používají pro odvod spalin od dieselagregátů v budovách.
Třída odolnosti proti působení kondenzátu – rozděluje komíny do dvou skupin. Komíny, které jsou plánovitě provozovány v mokrém provozu (kde dochází k intenzivní tvorbě kondenzátů spalin – kondenzační kotle na plynné palivo) se označují písmenem W. Ostatní komíny, které jsou plánovitě provozovány v suchém provozním režimu se označují písmenem P. U těchto komínů může docházet i ke krátkodobé tvorbě kondenzátů spalin.
Třída odolnosti proti korozi – U keramických komínových vložek je obvykle tento problém zanedbatelný. Rozhodující je u kovových komínových vložek. Tato třída je závislá na spalování různých látek a určuje tři skupiny paliv. V třídě 1 je možné spalovat pouze plynná paliva (zemní plyn, propan butan) a z tekutých paliv pouze kerosin s obsahem síry méně než 50 g/m3. V třídě odolnosti 2 je možné odvádět spalin spotřebičů na plynná paliva, spalující kerosin ale i lehké topné oleje (LTO). Z pevných paliv pouze dřevo pro otevřené spotřebiče paliv. Konečně v komínových vložkách třídy 3 je možné odvádět spaliny spotřebičů na plynná i tekutá paliva jako ve třídě 2, ale i dřevo pro otevřené i uzavřené topeniště, dále všechny druhy uhlí a rašelinu. Komínové vložky třídy odolnosti 3 je tedy možné považovat za univerzální komínové vložky, ale pozor u kondenzačních kotlů. Kovové vložky ve třídě 3 nemusí být odolné proti působení kondenzátu!
Třída odolnosti při vyhoření sazí – toto rozlišení je zvlášť důležité při připojování spotřebičů na pevná paliva. Platí zde dvě třídy odolnosti. Třída označovaná písmenem O, platí pro komíny, které nejsou odolné při hoření sazí. Platí to pochopitelně pro komínové vložky z plastu, pro komínové vložky z Al plechu ale i pro některé vložky z nekorodující oceli, určené pro odvod spalin pouze od spotřebičů na plynná paliva. Pro spotřebiče na pevná paliva musí být komíny označené písmenem G – komíny odolné při vyhoření sazí. Zde je nutné připomenout, že vyhoření sazí v komínovém průduchu je vždy hrubou závadou způsobenou špatnou obsluhou spotřebiče paliv, nevhodným palivem nebo nečištěním spalinové cesty. Odolnost při vyhoření sazí neznamená, že nedojde např. u keramických komínových vložek k jejich poškození prasklinami. Teplota při hoření sazí může dosáhnout hodnoty až 1000 °C. Kovové komínové vložky je obvykle nutné po vyhoření sazí vyměnit za nové.
Vzdálenost od hořlavých materiálů – pro dodavatele i odběratele komínů je tento údaj velice důležitý, protože nedodržením požadavku minimální vzdálenosti dochází často k požáru objektů. Označování vzdálenosti vnějšího povrchu komína od hořlavých stavebních materiálů je dáno jako xx, kde xx je hodnota v celých milimetrech. Tato vzdálenost se uvádí za písmeny O a G. Takže např. u kondenzačních kotlů může být uvedeno O00, což znamená, že mezi komínovou vložkou a povrchem hořlavého stavebního materiálu nemusí být žádná vzdálenost. Naopak u komínů pro odvod spalin spotřebičů paliv může být uvedeno např. G50 (většinou u keramických vícevrstvých komínů) nebo G120 (pro některé méně izolované, vícevrstvé kovové komíny), což znamená vzdálenost povrchu komína 50 mm, respektive 120 mm od hořlavého stavebního materiálu (dřevěné konstrukce).
Jak se definuje požární odolnost komínu
Přínos ČSN EN 1443 spočívá také v tom, že přesně definuje požární odolnost, respektive způsob jak ji výrobce komínů (zkušebna) zjišťuje. V citované normě to určují dva články takto:
6.3.3.2 Požární odolnost pro směr působení z vnitřku ven při běžném provozu
Teplota hořlavých stavebních materiálů vyskytujících se u komínu smí při teplotě prostředí 20°C dosáhnout nejvýše 85°C. Vzdálenost od hořlavých stavebních materiálů musí být prokázána zkouškou podle EN 13216-1 nebo zkouškou podle zkušební normy výrobků při zachování rovnovážného stavu a při zkušební teplotě podle tabulky 4 v souladu s označováním výrobku.
6.3.3.3 Požární odolnost pro směr působení z vnitřku ven při vyhoření sazí
Teplota hořlavých stavebních materiálů vyskytujících se u komínu smí při zkušební teplotě 1000°C, která je udržována po dobu 30. minut a při teplotě prostředí 20°C, dosáhnout nejvýše 100°C. Vzdálenost od hořlavých stavebních materiálů musí být prokázána zkouškou podle EN 13216-1 nebo zkouškou podle odpovídající zkušební normy výrobků.
Sdílet / hodnotit tento článek