Radon v ovzduší budov a jeho negativní účinky na zdraví lidí jsou už dlouho známy. Ochrana proti radonu v ČR je od r. 1989 řízena tzv. Radonovým programem. Protože je problematika ochrany zdraví před touto přírodní noxou stále aktuální, byl Radonový program v květnu 2009 Usnesením vlády ČR č. 594 schválen na dalších deset let. V r. 2010 tedy začala jeho třetí etapa. Radonový program se ve své třetí dekádě mění, obrací se na občana, přináší mu informace a snaží se ho získat k aktivní dobrovolné a svobodné spolupráci.
V Evropské unii je připravována k radiační ochraně nová legislativa a diskutuje se, zda snížení ozáření v soukromých stavbách může být vynucováno, i když o jeho škodlivosti není pochyb, a pokud ano, v kterých případech, nebo zda má být ponecháno na svobodném rozhodnutí majitelů budov. Výjimkou jsou budovy ve veřejném zájmu.
Podrobnosti Radonového programu s množstvím informací jsou uvedeny na internetových stránkách Státního ústavu radiační ochrany (www.radonovyprogram.cz).
Podívejme se do minulosti. V 16. století zaznamenal známý lékař Paracelsus vysokou úmrtnost na zvláštní plicní onemocnění v oblasti těžby stříbra v saském Schneebergu a Jáchymově. Byla pojmenována Schneebergská nemoc. Jako rakovina plic byla označena až v r. 1879. Významným způsobem posunuli znalosti v této oblasti Henri Becquerel, který v r. 1896 objevil radioaktiviru a Marii Curie Sklodowská, která zkoumala radioaktivitu uranu a v r. 1898 objevila radium. Posléze, v r. 1900, objevil Ernest Dorn, že soli radia produkují radioaktivní plyn radon. V r. 1901 byla naměřena v důlním ovzduší vysoká koncentrace radonu a byla vyslovena hypotéza o vztahu mezi radonem v ovzduší a rakovinou plic.
Dnes víme, že expozice radonu je obecným jevem, že je radon všudypřítomný, jeho koncentrace závisí na geologických podmínkách zemského podloží daného místa. Zemská kůra obsahuje různá množství radioaktivních prvků, včetně uranu. Tyto prvky podléhají přeměně za vzniku záření. Jedním z prvků přeměny uranu je již zmíněný radon. Ze země radon uniká, proniká do ovzduší, někdy i z vody, ve které může být rozpuštěn. Jeho zdrojem ve starších stavbách mohou být i nevhodné stavební materiály. Před radonem není úniku. Ve venkovním prostředí se však ředí vzduchem a jeho koncentrace je velmi nízká, dosahuje zhruba 10 Bq/m².
V budovách se může hromadit a dosáhnout vysokých koncentrací. Ta závisí na koncentraci radonu v půdním vzduchu a na vzduchotěsnosti domu vůči podloží. Je regulována větráním. Pobyt v takovém prostředí a vdechování vysokých koncentrací radonu významně zvyšuje riziko plicní rakoviny, protože proces přeměny radonu probíhá pak i v dýchacích cestách.
Ročně zemře v České republice v důsledku vysoké koncentrace radonu okolo 900 lidí na zhoubné plicní onemocnění. Je to asi 16 % ze všech úmrtí na plicní nádory. Pro srovnání – zhruba stejný počet lidí zemře ročně při dopravních nehodách. U špatně izolovaných domů a při nedostatečném větrání se riziko vzniku onemocnění zvyšuje. Dnes známe cesty, jak nebezpečí radonu v budovách odstranit nebo alespoň významně snížit. Důležité je nebezpečí identifikovat (detektor lze zdarma zapůjčit) a vhodným způsobem se chránit.
Expozice radonu v budovách a zvláště v obytných domech představuje závažný zdravotnický problém. V České republice byla v uplynulých letech na základě mnoha měření sestavena prognózní mapa radonového indexu geologického podloží – viz www.geology.cz. Dnes víme, ve kterých částech státu riziko radonu významně nehrozí, a kde je naopak zvýšené. V uplynulých dekádách Radonového programu bylo vynaloženo úsilí k vyhledání budov, v nichž koncentrace radonu v ovzduší převyšuje směrné hodnoty. Ty byly stanoveny na základě dosavadních znalostí takto: ve stávajících budovách 400 Bq/m³, v novostavbách 200 Bq/m³. Tyto hodnoty uvádí vyhláška č. 468/2005 Sb.
Při překročení těchto směrných hodnot se doporučují vhodná ozdravná opatření. (V EU je diskutována jednotná směrná hodnota 300 Bq/m3 pro všechny objekty). Někdy postačí zvýšit intenzitu přirozeného nebo nuceného větrání, jindy jsou na místě stavební úpravy objektu. A co je důležité – v odůvodněných případech se tato opatření mohou realizovat za finanční podpory státu. Se státní podporou na ozdravná opatření se v určitém rozsahu a za specifických podmínek počítá i do budoucna. Na úpravu objektu lze z Radonového programu získat dotaci. Ta není určena pro novostavby, týká se stávajících staveb. Stát nabízí pomoc a podporu, občan se může svobodně rozhodnout, zda chce tuto podporu přijmout, zda chce o své zdraví pečovat, zda chce zvýšit ochranu zdraví svého a svých dětí do budoucna, zda chce zvýšit cenu své nemovitosti.
Stát vlastně svoji úlohu již splnil. Umožnil bezplatným měřením vyhledat rizikové stavby, poučil jejich majitele o riziku a nabídl finanční pomoc při realizaci ozdravných opatření. Radon není vidět, ani cítit. To je zřejmě příčina, proč pouhá desetina obyvatel vzala informace o zdravotním riziku zvýšené koncentrace radonu v ovzduší vážně a přistoupila k realizaci ozdravných opatření. Vysoká míra laxnosti občanů ve vztahu k tomuto vážnému riziku je alarmující.
Sdílet / hodnotit tento článek