• ESTAV.cz
• Architektura
• Domov důchodců a dětské jesle v působivé budově

Prohlédnout fotogalerii14 fotografií

Příliš krátká doba na překonání silničního přechodu, vysoké a strmé obrubníky chodníků, všudypřítomné schody, nepřítomnost laviček a odpočinkových míst. Stačí, když se náš život trochu zpomalí, a začneme i my vnímat, že města kolem nás jsou jen zřídkakdy uzpůsobeny starším občanům.

Proto se AZC v rámci svého realizovaného projektu na výstavbu Domova s pečovatelskou službou soustředili na velmi specifické pojetí práce. Za prvé se snažili už od samého počátku v rámci existující městské zástavby vybudovat prostor maximálně přístupný zranitelné populaci starších občanů, a za druhé se pak snažili o jeho maximální integraci.

Mladí i staří potřebují smysluplnou architekturu

Adaptace prostoru na podmínky klidného a pomalejšího života nebyla. Evropské metropole, Paříž nevyjímaje, žijí jiným, uspěchanějším tempem. „Nebylo to jen o projektu realizovaném in-situ, ale o celém problému urbanismu,“ říká vedoucí architekt Grégoire Zündel. Pracovalo se proto nejen s jednotlivými proporcemi budov, ale i okolitým terénem, s celkovou atmosférou. „Snažili jsme se o vytvoření velkorysého, ale přitom nikoliv nadbytečného prostoru. Důraz jsme kladli na funkci budovy, i samotné kvality života jeho obyvatel.“

Výsledkem je moderní zařízení, které do města přirozeně zapadá, ačkoliv tu vlastně stojí teprve rok. Projekt zahrnuje reorganizaci prostoru na několika úrovních, zpřístupnění areálu a jeho navázání na komunikace. A pochopitelně, vyrostla zde i šestipatrová budova, která je jakoby rozdělena na půl, čímž se velká část prostoru otevřela terasám a dennímu světlu. Uvnitř je jak dům s pečovatelskou službou, tak objekt dětských jeslí. Stáří a mládí se tak potkává na jednom místě. „Pohled na děti dodává starým lidem energii, a děti se zase učí úctě a většímu pochopení.“

V de Bon Secours se pečuje už 140 let

Historie stavební parcely je poměrně zajímavá. Celý shluk budov Notre-Dame de Bon Secours, situovaný ve 14. arrondissementu na křížení ulic Rue des Plantes a Rue Giordano, zabírá téměř tři hektary. První budovy zde vznikaly, tehdy ještě na předměstí a okraji velkého města, v roce 1875. Vystavěna zde byla malá klášterní kaple a hospic, určený částečně městské chudině, částečně pak veteránům. K hospicu byla po několika letech přibudována další křídla s nemocnicí, která na svou dobu vynikala velmi moderní a kvalitní péčí o pacienty.

Podle podobného plánu pak vznikaly další pavilony, které se ve dvou osách rozrůstaly podél centrální budovy. Vznikal tak i dělený prostor s jednotlivými zahradami. V roce 1985 došlo v rámci rekonstrukcí a přestavby k řadě demolic, jež narušily původní uzavřený segment areálu. Část oddělení byla přesunuta do nedaleké nemocnice Sv. Josefa, a bývalý hospic s nemocnicí byl připraven na svou novou dráhu, úlohu komunitního domova s pečovatelským centrem.

„Transformace budov Notre-Dame de Bon Secours odráží ve své podobě vývoj lékařské péče,“ říká další z vedoucích architektů, Irina Cristea. „Zatímco na konci devatenáctého století se kladl důraz u lazaretů a nemocnic na lineární povahu objektů, dnes je preferován spíše model širokých a otevřených prostor.“

První fáze hotová

Demolice starších budov (zejména provozně zastaralého areálu porodnice) odstartovala doslova novou éru využití celého prostoru. V rámci první fáze (nyní dokončené) byla vybudován nový centrální objekt, na rozhraní Rue Giordano a Rue Bruno. Ten uvnitř hostí domov důchodců s pečovatelskou službou, s kapacitou 98 lůžek, a jesle pro 64 dětí (v části objektu nazývané zámeček).

Další připravované přístavby a rekonstrukce mají v druhé fázi překrýt 14 000 metrů čtverečních dalšími komunitními budovami, zaměřenými na péči o starší i nejmladší obyvatele města. Zmíněná druhá fáze má být započata na kraji roku 2017, a má zahrnovat výstavbu pečovatelského centra pro tělesně postižené.

„Práce na projektu zahrnovaly především důkladné řešení celého prostoru, jeho organizaci, ještě před zahájením vlastních prací,“ říká designérka Elena Melzoba, která byla odpovědná za krajinářské studie. „Klíčové bylo uchopit napojení areálu na okolní komunikace tak, aby se stal přístupným a přitom vnitřně uspořádaným.”

Vznikl tak hlavní vstup, vedený z Rue des Plantes, a ještě jeden, boční, situovaný na Rue Giordano Bruno. „Mezi těmito dvěma body pak byla promyšlena nová koncepce oddělené dopravní infrastruktury pro pěší, cyklistiky a kolové způsoby dopravy. Toto oddělení bylo nezbytné, aby se zvýšila bezpečnost. Počítá se tu s tím, že rezidenti jsou lidé se sníženou mobilitou.”

Podél dvou hlavních os areálů vznikly široké předěly zeleně, a ve východo-západním směru pak přibyla nová velká parková zahrada. Ta je napojena i na areál jeslí, aby si děti mohly hrát na čerstvém vzduchu.

Pohodlí, bezpečnost a komfort

AZC navrhlo šestipatrovou budovu napojenou na „zámeček“. Široce koncipovaná patra obklopují dvě malá centrální nádvoří. Tím je do značné míry narušen tradiční koncept uzavřeného bloku nebo sterilní podoby hranaté krychle nemocnice. Výsledek pak působí o poznání více „lidsky“. Přízemí je charakterizováno vstupním lobby, otevřenými prostory s posezením, a také zmíněnými jeslemi. Jednotlivé účelové bloky jsou rovnoměrně rozmístěni podél obvodu budovy.

Takové uspořádání umožňuje obyvatelům nacházet klid uvnitř vlastního objektu, a přitom nejsou omezeni k pohledu či cestě do světa venku. Důraz je zde kladen na komfort, pohodlí a bezpečnost. Počínaje třetím patrem se mění i půdorysná plocha, méně zastavěné plochy ale otevírá prostor terasám, a umocňuje prostup přirozeného světla.

Balkóny, terasy a částečně zastřešené lodžie jsou přítomny i na prvních dvou patrech. Orientovány jsou především ve směru parku nad jeslemi. V každém patře je umístěno 12 až 14 lůžek, takže zde zbývá dostatek prostoru pro život a aktivity obyvatel. Každá obytná jednotka přitom disponuje vlastní kuchyňkou, a dále společným vstupem do společenské místnosti, jídelny a obývací místnosti s posezením u terasy.

Pokud odhlédneme od vnitřního uspořádání, můžeme se ještě podívat na samotnou konstrukci budovy. Jejím základem jsou nosné betonové pilíře a podlaží z betonových desek, budované na samonosných jednotkách. Vrchní patro je navíc vedeno ve dřevě (v konstrukci i v obkladech). Budova je vybavena systémem externí izolace, AHU ventilace a nízko-energetickým osvětlením.

Energii na provoz budovy zajišťuje částečně místní síť (vyhřívaná parovodem) a systémem HelioPAC, a dále solárním systémem pro ohřev vody. Zapracování těchto prvků a inovativní způsob výstavby zajistili Domovu důchodců s pečovatelskou certifikace udržitelnosti, BBC Effinergie a H&E Ehpad.

PARAMETRIZACE:

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata