• ESTAV.cz
• Architektura
• Jednoduché a účelné vzdělávací středisko má světlovody z PET lahví

Prohlédnout fotogalerii49 fotografií

Vítejte v Ugandě

Vzdělávací středisko v Mannya není určeno pro přípravu specialistů a medicínských profesionálů. Primárně slouží k edukační činnosti, která má obyvatelům zdejšího řídce zasídleného regionu zpřístupnit alespoň základní informace o prevenci a léčbě všedních onemocnění. Právě ty si zde, díky svému zanedbání a neodborné péči, každý rok vyžadují velký počet životů, především pak novorozenců a dětí. Komplikace způsobuje i mizivá přítomnost jakékoliv infrastruktury v celém příhraničním regionu Rakai (kam Mannya spadá). Kromě silnice z tanzanské Bukoby do Masaky a 480 000 obyvatel rozprostřených na 3500 kilometrech čtverečních tu mnoho k vidění není. Zdejší lidé jsou proto odkázáni při zdravotních obtížích na svépomoc, a hynou na zdánlivě "banální" onemocnění od nachlazení, tyfu po malárie nebo žloutenky.

Pouštní inspirace z jiného kontinentu

Vzdělávací zdravotní středisko má jednak vypomoci přítomností sezóně ubytovaného týmu lékařů (především v etapách očkování), ale především jednoduchými základy první pomoci. Samotný realizovaný projekt je jistě zajímavý ve dvou dalších aspektech. Tím prvním je bezpochyby jeho architektonické ztvárnění. Vychází totiž z místních a tradičních stavebních postupů, akcentuje lokální materiály a přitom se nebrání alternativnímu pojetí. Vytvořené objekty v sobě nesou "šmrnc" kultury pouštní výstavby, která ale při bližším pohledu do regionálního pojetí stavebně nezapadá. Jak je to možné? Za projektem totiž stál architekt Ross Langdon, který je australského původu. A v návrhu projektu zúročil své zkušenosti s výstavbou v nehostinných pouštních podmínkách Západní Austrálie.

Finalizace projektu In memoriam

Určitým velmi smutným tónem je pak zdůvodnění, proč vzdělávací zdravotnické středisko v Mannya nese jméno svého architekta. Ross Langdon byl totiž spolu se svou ženou a dítětem zabit při teroristickém útoku v roce 2013 ve Westgate v Nairobi, a svůj ambiciózní projekt už nestačil dokončit. Jeho původní myšlenka byla dokončena až kolegy ze Studio FH Architects (jmenovitě pak vedoucího týmu, Felixe Hollanda). Z črtů poznámek a rysů pak sestavovali obraz původní předlohy, ve které se zrcadlily předchozí Langdonovy projekty (zejména tradiční "chata" Kyamnura), až do finální podoby plánu pro Ugandu. Výsledkem je prostor v "minimálním designu", který svou jednoduchostí nahrává vysoké účelnosti celého zařízení.

Foto: Will Boase Photography

"Byla to trochu detektivní práce, při které nám Langdon napověděl jen několika stopami," říká Holland. "Rozhodně to ale byla zajímavá výzva pro celý náš tým. Museli jsme často hádat, dedukovat a přepokládat, jak nejlépe by si to asi Ross představoval. Ztělesnit jeho vizi se nám doufám v dostatečné míře nakonec podařilo."

Hledání směru a myšlenky

Jak tedy Vzdělávací zdravotní centrum vypadá? Jako (na africký venkov) poněkud rozměrný pavilon obdélníkového půdorysu, usazený nad terén, s nápadnou vyvýšenou střechou a střešním přesahem zakrývajícím prostor verandy, a s výraznou perforovanou fasádou. S plošnými rozměry 260 metrů čtverečních se skutečně nejedná o malý objekt, jeho vnitřní členění je ale skromné. Vstupní podlouhlý prostor slouží současně jako šatna či převlékárna, s oddělenou unisexovou toaletou situovanou po pravé straně. Při obvodu narazíme ještě na dvě menší místnosti. Zatímco jedna slouží jako malá zasedací místnost (a sklad materiálu, potažmo kancelář), druhá funguje v sezóně jako miniaturní ordinace, a jinak jako příruční obchod (a sklad materiálu) se zdravotnickými potřebami.

Jednoduchost? Účelnost!

Skromná výbava obou místností nahrává snadné změně prvotního účelu. Centrální prostor, oddělený od vstupní chodby dveřmi, je pak vyhrazen velkému přednáškovému sálu. Ten do svých útrob pojme na 150 posluchačů, kteří se v prostoru usadí na jednotlivých stupních podél obvodu místnosti, vytvořených z pálených cihel a rohoží. Ostatně, "sluncem pálené" hliněné cihly a tradiční rákosové rohože Mukeka tvoří podstatnou část patrného stavebního materiálu v rámci celé budovy. Pro přednášejícího se v čele posluchárny nachází menší vyvýšené pódium, jinak je prostor ponechán volný. Představa přeplněné a uzavřené místnosti v horkém prašném klimatu jihozápadní Ugandy, navíc bez oken, sice vyvolává pocit mírné klaustrofobie, ale právě v tomto aspektu se zrcadlí invence Rosse Langdona.

Foto: Will Boase Photography

Světelný chameleon

Díky způsobu překládání cihel vznikly v obvodových stěnách mezery, které zajišťují přirozenou klimatizaci a vzdušnost celé budově. Šachovnicový vzor vytváří mozaiku příhodnou mozaiku světla a zastínění, jehož úhel se mění v závislosti pohybu Slunce na obloze. Přednáškový sál se tak neustále "proměňuje". Langdon tento model stavby pojmenoval "Chameleon". Další zapracované stavební postupy a užité materiály (například nosné konstrukce střechy z výpletu eukalyptu, na kterých je usazeno pozinkované oplášťování) vesměs vzdává hold tradiční ugandské venkovské architektuře.

INFORMACE O PROJEKTU

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata