Posláním majáků vždy bylo navést lodě do bezpečí a umožnit jim vyhnout se zrádným úsekům pobřeží. Kulturně pak byly symbolikou bezpečí, bdělého patrona a ochránce životů. Po staletí plnily tyto vděčné funkce, ale spolu s rozmachem moderní navigační techniky jejich význam upadal. Dnes se z nich stávají "pomníky" dávných časů, které v lepším případě slouží jako malá námořní muzea. Příběh dánského majáku Rubjerg Knude Fyr je ale o dost odlišný.
Když stavba ztrácí půdu pod nohama
Původní vysoký kamenný maják, který vyrostl v Rubjergu na pobřeží Severního moře, nedaleko Hjørringu, by totiž už dávno vzal za své, kdyby se do jeho zachování nepustili místní lidé. A to i přes to, že už dávno neplní svou strážní funkci. Tento maják totiž není jen ztělesněním dlouhé námořní historie Dánska, ale také názorným příkladem problému, se kterým se potýká většina tamních vesnic při pobřeží. Tím je větrná a vodní eroze, která se zde projevuje výrazným každoročním "ukusováním" metrů pobřeží, stejně jako šířením rozlehlých písčitých dun. Ale všechno hezky popořádku.
Se stavbou tohoto díla započala dánská Správa námořních cest v roce 1899, a poprvé se světlo plynového hořáku rozjasnilo nad obzorem o pouhý rok později. Rubjerg Knude Fyr byl skutečně dobrým orientačním bodem pro všechny proplouvající i přistávající lodě. Stojí, respektive tedy stál, na vrcholku útesu Lønstrup Klint, který mu dával rozhled na oceán z výšky více než šedesáti metrů. O dalších osm let později se dočkal zásadní rekonstrukce, která do budoucna zajistila jeho téměř bezúdržbový provoz. Byl totiž rozvodem přímo napojen na vrt zemního plynu, který jej po celou dobu provozu zásoboval hořlavým materiálem.
Odolný maják na skalisku, bičovaný větrem a za příboji i slaným aerosolem, je učiněnou kulisou romantických či dobrodužných filmů. Rubjerg Knude Fyr však už od prvních let své existence zažíval velmi neromantické a nedobrodružné komplikace. Prakticky každý rok totiž zmizelo pod rozbouřenými vlnami zhruba 1,5 metru pobřeží. V roce 1968, kdy se maják dříve stojící uprostřed útesové plošiny ocitl jen pár desítek metrů od skalnatého srázu, byl ukončen jeho bdělý provoz. Jako stavba s již nepotřebnou funkcí vyžadující další rekonstrukci byl původními majiteli odsouzen k pozvolnému zániku, volnému sejití zubem času.
Foto: Hampus Per Berndtson
Lidé se nechtějí majáku vzdát
Rubjerg Knude Fyr však nenásledoval příkladu nedalekého kostelíku Marup. Ten byl dle zápisů z kronik vystavěn v roce 1250, více než kilometr od pobřeží, a v roce 2005 se už zvolna nořil do vln. Místní si totiž na působivou "romantickou kulisu" zvykli, stejně jako turisté, kteří osamocenou stavbu hojně navštěvovali. Proto před lety přišla městská rada s náročným, nákladným a kladný výsledek ne zcela zajišťujícím nápadem. Kupodivu se u veřejnosti setkal s příznivým ohlasem. První bod plánu zahrnoval rozebrání kostela Marup, a jeho opětovné sestavení dále od pobřeží, za ochranou bariérou (realizováno v roce 2008).
Druhým bodem bylo "zachování a rekonstrukce majáku na Knude Fyr, a to i přes to, že jeho sesutí do moře je v budoucnu nevyhnutelné. Přesněji řečeno, zmizet v hladových vlnách má v roce 2023. I tak se práci na nevšedním projektu zachování dočasné existence stavby podíleli architekti ze studia Bessard´s a lidé z JAJA Architects.
Už z principu věci je taková zakázka zvláštní: vyžaduje totiž od umělce, designéra a architekta v jedné osobě výrazné popření vlastní profesní ješitnosti. Je módou stavět, jakoby to mělo být na věčnost. Je také módou stavět dočasné struktury, ale o jejich případném zániku opět rozhoduje osoba tvůrce a návrháře. Maják na Rubjerg Knude Fyr však zmizí stejně, a nikdo nad tím nebude mít moc.
Přijďte se podívat dnes, zítra tu být nemusí
Na vizi "časově omezeného trvání" existence rekonstruovaného majáku si zmíněná architektonická studia naštěstí udělala dobrou reklamu. Od jara tohoto roku lákají turisty, cestovatele, fotografy i romantické duše, aby se všichni přišli podívat na neuvěřitelnou sekvenci panoramatických výhledů z vrcholu majáku, dokud ještě stojí. Pochopitelně, že se práce na této zakázce neomezují jen na úpravu interiéru a zlepšení statiky objektu. Působivým "vrcholem" je osazení větrem poháněného kaleidoskopu na špičce majáku, která rozesílá barevně mihotavé světelné signály do svého okolí.
Foto: Hampus Per Berndtson
Tím zároveň všem připomíná neodkladnost osudu stavby, stejně jako stovek jiných budov ohrožených větrnou a vodní erozí podél dánského pobřeží. Nahodilost a pomíjivost paprsků světla odrážených kaleidoskopem rozsvěcuje fádní krajinu pokrytou písečnými dunami, a maják sám se stává "zásadním elementem" celé kompozice. Rekonstruovaný Rubjerg Knude Fyr je prostě dílem na pomezí klasické (skoro až památkové) rekonstrukce a krajinářského díla.
Pokud jde o vlastní interiér, byly z něj už dávno "očesány" všechny funkční prvky původního provozu. Architekti v rámci úpravy naplánovali nové osazení všech přístupových částí (schodiště, zábradlí, mezipatra), přičemž zvolili jeden jediný materiál. Ocel. Za to však, jak zdůrazňují, ve všech podobách. Narazíte tu na prvky v syrové rezavé ne-úpravě, stejně jako ocel vyhlazenou do zrcadlové odraznosti, ošetřenou, perforovanou, ohýbanou i ve formě monolitů. Ocel v jejich podání charakterizuje univerzálnost i odolnost, sílu vzdorovat nelítostným přírodním podmínkám.
O tom, zda ocelové konstrukce včetně působivého kaleidoskopu zmizí v několika následujících letech ve vlnách, nebo budou rozebrány a využity jinde (na nějakém podobné stavbě při pobřeží) se momentálně v Dánsku vede diskuze.
Údaje o projektu
Název projektu: | Rubjerg Knude Lighthouse revitalized |
Lokace: | 9800 Lønstrup, Dánsko |
Koncept: | rekonstrukce a úprava technické památky |
Architektonické studio: | JAJA Architects , Bessards' Studio |
Dokončení projektu: | jaro 2016 |
Inženýring stavby: | Erasmus & Partners Engineering Consultants |
Dodavatel stavby: | Hadsten Smede- og Maskinværksted A/S |
Klient: | Naturstyrelsen |
Financování: | Realdania, obyvatelé města Hjørring a EU fondy |
Sdílet / hodnotit tento článek