Že je celoroční bydlení na hausbótu vyloženě romantickou záležitostí? Je třeba vážit na přesných vahách, zda vám tuto informaci náhodou nepodává někdo, kdo sice v hausbótu bydlí, ale při první příležitosti by jej velmi rád vyměnil za stabilní bydlení v rodinném domě nebo příhodném bytě. Jen aby poznal změnu. Podobné by to bylo s obyvateli „kouzelných“ maringotek. Hausbóty sice nepopírají romantiku i kapku dobrodružnosti svých stálých obyvatel, ale upřímně, jisté neduhy se s tímto nekonvenčním bydlením rozhodně pojí. Omezený prostor k užívání, i při dobrém ukotvení nižší stabilita stavby, vyšší vzdušná vlhkost a výrazný chlad, a většinou i nedostatek denního světla. Toho všeho si byl amsterodamský architekt Joeri van Ommeren dobře vědom.
Pohádkář, který si hraje s domy
Van Ommeren prý není zrovna rád, když jej někdo nazývá architektem. Dává přednost tomu, když jej nazvete vypravěčem, pohádkářem, který jen užívá trochu odlišné prostředky k vykládání příběhů. Jeho formou dialogu se světem je vizuální ztvárnění architektury, která hovoří za něj. Věří, že architektura je nástrojem, který tvaruje naše bezprostřední okolí tak, aby vyhovovalo našim společenským potřebám. V tom je mimochodem zajedno se Santiagem Calatravou, se kterým dříve spolupracoval. A je stejně tak schopen uchopit i nevšední téma, aby se dobral netušené pointy. V případě projektu Haarlem Shuffle pak Ommeren sáhl k rozsáhlé adaptaci toho, co všichni (minimálně v Holandsku) dobře znají, a interpretoval to způsobem, který tu byl prakticky neznámý. Navrhl a realizoval stavbu hausbótu, který absolutně vybočuje z limitů „stavby bez základů a stojící jen na vodě“.
O místo tu nouze není
Kde tedy začít? Abychom udrželi poetickou linku van Ommerenova vyprávění, tak nejspíš popisem toho, co jeho projekt z roku 2017 ve skutečnosti není. Hausbót Haarlem Shuffle rozhodně není stísněný a trpící nedostatkem prostoru. Jedná se o promyšlený otevřený interiér, který dává vyniknout volnosti. Nevěříte? Argumentem je 210 metrů čtverečních využitelné plochy. Tedy skoro dvakrát tolik, než co vám nabídne jiný byt ve zděném domě na pobřeží zdejších kanálů. A dál? Haarlem Shuffle rozhodně není tmavým prostorem, kde je výhled na řeku omezen okénky v podpalubí. Prakticky kompletní stranu orientovanou směrem k říční hladině tvoří okno přes celou výšku místnosti.
A otřesů se bát nemusíte
Vzhledem k zakotvení je tato orientace na východní stranu, takže slunce nad vlnami vás bude každé ráno budit. Na nedostatek přirozeného slunečního osvitu se tedy obyvatel (jedná se o klienta, kterého architekt několikrát zmiňuje pod jménem Lex, a ještě o něm uslyšíme) nemůže stěžovat. Stabilita? Celý objekt vychází z důkladné konstrukce na bázi hliníkových rámů. Lehkost materiálu umožnila rozbít další limit konvenčních hausbótů: Haarlem Shuffle je dvoupatrový. A právě „objem“ je to, co vám na neklidné řece zajistí rovnováhu. Řeka Spaarne, na které hausbót stojí, není zrovna divočinou. A tak prostorová rozměrnost objektu více než úspěšně podporuje stabilitu, umocněnou ještě pevným kotvením ke břehu.
Nulová uhlíková stopa? Haarlem Shuffle na to má…
Dům je tedy chápán jako klasické stavení, které se jen trochu vymyká zadání tím, že stojí na vodě. A co vlhkost a chlad? Joeri van Ommeren si byl tohoto nedostatku vědom, a proto si dal velmi záležet na pokročilém stupni tepelné izolace stěn i oken. Tím by ale vyřešil jen polovinu problému. Pokud chcete v hausbótu udržet příjemné klima, neobejde se to bez energie. A ta není zadarmo. Tedy… pokud neosadíte hliníkovou střechu hausbótu solárními panely, které vyrobí takové množství elektřiny, že to stačí (s připojeným bateriovým úložištěm) k pokrytí kompletní spotřeby obydlí.
A když přihodíte ještě dvě tepelná čerpadla, zbavíte se i závislosti na plynu. A pokud tyto jednotlivé aspekty propojíte v jeden důmyslný celek, je možné celý projekt charakterizovat jako „uhlíkově nulový“. Což je přídomek, který se dosud celoročně obývaným hausbótům tak nějak z principu vyhýbal.
Distribuce světla a prostoru
Uhlíkově neutrální vila plovoucí na vodě je usazena v historickém jádru města Haarlem, mezi ostatními (byť zdaleka ne tak propracovanými) hausbóty. Její design plně odráží přání zadavatele, a to vnímat každodenní dynamiku okolo řeky Spaarne. Vnitřní uspořádání prostoru odráží ortogonální skladbu otevřených a uzavřených prvků fasády: směrem ke břehu jsou okna minimální kvůli soukromí, a tudíž na ně navazují místa uzavřeného charakteru jako například ložnice či toaleta. Na úrovni svrchního patra je tu také prostorná kuchyně s jídelnou, hudební zkušebna (přání zadavatele Lexe) je „v podpalubí“, kvůli odhlučnění. Nechybí vestavěná koupelna, ani malá pracovna.
Nároční chtějí dokonalost
Na cokoliv, co je nové, se obvykle hledí s nedůvěrou. A ani radní ve stavebním odboru města Haarlem nechtěli zprvu o dvoupatrovém hausbótu na nábřeží v historickém centru slyšet. Teprve v roce 2014 padlo schvalující rozhodnutí. Stavba jako taková byla hotová v průběhu následujících dvanácti měsíců, ale klient „Lex“ se do něj nastěhoval až loni před Vánoci. Důvod? „Nepatřil mezi klienty, kterým by bylo snadné se zavděčit nebo je něčím ohromit. Prakticky celé dva roky jsme řešili jednotlivé detaily uspořádání vnitřního prostoru,“ říká Joeri van Ommeren.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Cabin at Troll’s Peak |
| Typ projektu: | uhlíkově neutrální plovoucí villa |
| Architektonické studio: | van Ommeren-architecten |
| Lokalizace: | Haarlem, Holandsko |
| Vedoucí projektu: | Joeri van Ommeren |
| Projektový tým: | Joeri van Ommeren, Dion Nupoort |
| Dodavatel stavby: | De Blauwe Wimpel |
| Dodavatelé materiálu: | Reynaers Aluminium, Saint Gobain |
| Technické vybavení: | Haddock Technics |
| Doprava: | Brouwer |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2017 |
| Zastavěná plocha: | 210 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek