Záleží, jestli zrovna sedíme za volantem a hledáme parkovací místo, bydlíme naproti parkovišti, nebo jdeme pěšky kolem jednoho takového vyasfaltovaného seřadiště zaparkovaných vozů a chybí nám trocha zeleně a stínu. Náš vztah vůči parkovištím prostě bude vždy vyhraněný, a na radnicích měst to bude pokaždé horké téma. Aut je totiž ve městě vlastně vždycky víc, než parkovacích míst, a zábor prostoru „který by nemusel být zrovna parkoviště“ bolí.
Park nebo parkoviště: Souboj o místo
Debata o automobilismu a dopravních systémech ve městech se vede už posledních sto let, a bez větších úspěchů. Ani současný trend „nechte auto odstavené na předměstí a do centra jeďte hromadnou dopravou“ není bez chyb. Parkoviště jsou díky tomu znovu zapotřebí, jen jinde. A dříve „revoluční“ nápad s parkovacími domy a víceúrovňovými nadzemními i podzemními garážemi už také naráží na své limity. Aut je prostě moc, a vícepodlažní parkovací dům není nic až tak odlišného, proti normálnímu parkovišti. Pořád je to velká plocha, která slouží k pasivnímu odložení aut. Plocha, která by přitom mohla být hřištěm nebo parkem, které pro zdravý život potřebujeme o trochu víc, než auta.
Zdroj: Åke E:son Lindman, Lennart Sjögren
K čemu jsou garáže lidem bez aut?
A tohle si ve Švédsku dobře uvědomují. Severský stát je průkopníkem dlouhé řady environmentálních myšlenek. Z hlediska dopravy v současnosti válcují Evropu v počtu elektromobilů, hybridů, dobíjecích stanic. A že i auto na baterky je zapotřebí někam zaparkovat? Ve městě Piteå se rozhodli obejít část komplikací s výstavbou parkovacího domu obejít, a celou stavbu (s využitelnou plochou více než 5000 metrů čtverečních) pojmout jako multi-funkční společenské centrum. Cože? Ano, skutečně si tu připravili soutěž architektonických návrhů, které by představily městské parkoviště jako objekt, který nabídne smysluplný prostor i lidem, kteří tu zrovna neparkují.
Zdroj: Åke E:son Lindman, Lennart Sjögren
Hora uprostřed města
Ze soutěže vítězně vyšel tým White Arkitekter, kteří na projektu pracovali s dánskými kolegy z Henning Larsen Architects. Právě kombinace jejich přístupů a vizí zajistila dílu „městské hory“, tedy Stadsberget, nevšední popularitu. Nabízela totiž účelovou stavbu vícepatrových garáží, které by současně byly komunitním centrem, městským parkem, místem setkávání i relaxace obyvatel. Dá se tedy říct, že prostor, který jinde parkoviště a nadzemní garáže berou parkům a hřištím, tady ta samá stavba vytvořila. Celý projekt má přitom řadu specifických rysů, které nevyplývají jen z jeho multi-funkčního zařazení. Ale také z faktu, že město Piteå je jen nějakých 130 kilometrů od polárního kruhu.
Zdroj: Åke E:son Lindman, Lennart Sjögren
Udělat něco navíc
„Byla tu příležitost udělat něco víc, než jen parkovací stání pro auta, a rozhodli jsme se aktivně podpořit vytvoření nové kulturní scény. Místo, které bude aktivně přispívat k životu ve městě,“ říká Lennart Sjögren, jeden ze dvou vedoucích projektu. Tím druhým byla Anna-Carin Dahlbergová, které se líbila představa parkoviště jako unikátního městského centra a turistické atrakce. Přímo v Piteå nemají o sníh nouzi, ale nedostává se jim tu kopců. Proč tedy neudělat z vyvýšených garáží kopec, který bude sloužit jako umělý svah pro sáňkování a lyžování? Následovala tři léta plánování a stavební činnosti, při které se neforemná základní krabice garáží měnila a rozrůstala do nezvyklé podoby.
Městská zahrada, hřiště i amfiteátr
„Nechtěli jsme ozdobenou krabici, řešení tak typické pro uschování garáží v jiných městech. Chtěli jsme horu, která se na jaře zazelená,“ dodává Sjögren. Objekt tak disponuje rozsáhlou střešní zahradou, která je veřejnosti přístupná. Betonové formy tu nesou zeminu, ve které může růst tráva i ozdobné květiny, lokální křoviny a malé stromky. Lidé se tu mohou procházet po širokých terasách, odpočívat na lavičkách nebo se kochat výhledem do města a okolí. Není to úplně přírodní design, je to spíše udržovaný park. I tak je to něco, co je ve městech vzácné, a čemu by jinak parkování 228 aut bylo bariérou. A když už máte jednou vytvořený svah lemovaný schodištěm, je škoda skončit napůl cesty. Západní zkosená stěna Stadsberget se tak může v letních měsících proměnit na moderní amfiteátr.
Zdroj: Åke E:son Lindman, Lennart Sjögren
Kam na besedu? Přeci do garáží
Budou tu dětská představení, večerní promítání filmů nebo přednášky? To už záleží na obyvatelích. Ostatně, poradit se o tom mohou v komunitním centru a klubovně, která je zasunuta pod schodištěm. Nechybí ani malé občerstvení v bistru. Děti, které budou sáňkovat na uměle vytvořeném svahu, trochu horké čokolády docení. Městská hora tak už dávno není jen parkoviště, ale něco, co mohou využívat i lidé, kteří autem nedisponují. „Je to unikátní místo pro setkávání,“ doplňuje Dahlbergová. „Místo, kam si rádi zajdete jen tak.“ Je pravdou, že pokud u nás nehledáme auto, po parkovištích zrovna s nadšením nekorzujeme.
Lucerna pro celé město
Ještě něco se architektům z týmů White Arkitekter + Henning Larsen Architects musí nechat. Piteå je z urbanistického i architektonického hlediska rozděleným městem. Stará (jižní) část se spíše rozvolněnou zástavbou rodinných domů, vesměs jednopatrových dřevostaveb. A k tomu přináleží menší, modernější část, s administrativně-komerčním zázemím. Na pohled vcelku nepříjemný kontrast. Stadsberget stojí na hranicích, a dokázal obě části města výtečně vizuálně propojit. Jak? Masivní betonové těleso stavby by skutečně působilo rušivě, a tak jej architekti překryli dřevěnou fasádou. Přesněji tedy, skryli ji pod rošty z modřínových hranolů.
Zdroj: Åke E:son Lindman, Lennart Sjögren
Tím dosáhli toho, že se atypická moderní stavba přiblížila svým vzhledem k objektům starého města. A jistě, „odkazuje tím na bohatou lesnickou tradici kraje, stejně jako na zdejší řemeslné umění práce se dřevem“. Zajímavé provedení fasády vynikne, zvlášť když je Stadsberget pod sněhem. S osvětlením garáží uvnitř totiž skrz rošty tlumeně svítí do okolí jako lucerna. Objekt prý také přispívá k lepší bezpečnosti ve městě. Rošty pak přes léto propouští dovnitř dostatek přirozeného světla, a příjemně prohřívají prostor. Stadsberget je velmi inspirující: udává totiž směr další evoluce staveb, kterých se kvůli autům ještě hodně dlouho nezbavíme. A činí je užitečné, i když auto sami třeba nemáme.
Co se ví o White Arkitekter?
Není to zrovna malá firma. Vlastně patří mezi jedničky v celé Skandinávii. S rokem založení 1951 se také počítá mezi nejstarší. V současnosti sídlí její kanceláře ve třinácti různých pobočkách, ve Švédsku, Norsku, Dánsku a Velké Británii, a zaměstnává více než devět stovek profesionálů z oblasti designu, architektury, městského plánování. V posledních letech navíc expanduje i do krajinotvorba a masterplanningu, a také do návrhů interiéru. Posledních dvacet let také přispívá k oblasti „aplikovaného výzkumu architektury“, a podílí se nejrůznějšími studiemi na zlepšování kvality bydlení ve městech i severských vesnicích.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Stadsberget |
| Typ projektu: | Výstavba multifunkčních garáží |
| Architektonické studio: | White Arkitekter + Henning Larsen Architects |
| Lokalizace: | Piteå, Švédsko |
| Vedoucí projektu: | Lennart Sjögren, Anna-Carin Dahlberg |
| Projektový tým HLA: | Per Ebbe Hansson, Martin Stenberg |
| Projektový tým WA: | Anders Sveningsson, Fredrik Larsson, Lars Åsberg, Gunnar Stomrud |
| Stavební dozor: | Maria Ekenberg, Frida Ejdemyr |
| Osvětlení: | Andreas Milsta |
| Krajinotvorba: | Karin Sjödin |
| Zahájení projektové činnosti: | 2012 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2015 |
| Zastavěná plocha: | 5000 m2 |
| Počet podlaží: | 4+1 (přístupná střecha), + suterén |
| Klient: | město Piteå |
Sdílet / hodnotit tento článek