Individuálně navržená kamna nebo akumulační sálavý krb jsou schopny vytopit v podstatě celý dům běžné koncepce. Je však třeba dobře promyslet rozvržení místností, polohu komína i provedení případných prostupů zdmi a stropní deskou. Je-li možné komín umístit co nejblíže středu domu a příčky v podlažích nám umožní udělat prostupy pro tělesa hypokaustu, mohou kamna či akumulační sálavý krb plnit velmi dobře úlohu hlavního zdroje tepla. V případě kamen či krbu s teplovodním výměníkem, lze toto tvrdit téměř s jistotou. V obou případech ovšem platí pravidlo, že topidlo musí být schopno svým výkonem, nebo výkonem teplovodního výměníku krýt tepelnou ztrátu místností.
I když cílem tohoto článku je ozřejmit důležité detaily stavební připravenosti, nelze nezmínit základní koncepční úvahu. Tou je totiž plocha místnosti, kde mají plánovaná kamna stát. Pokud je tato místnost navržena plošně dosti malá, komplikuje to projekt kamen. Kamna by jednak zabírala příliš mnoho prostoru, ale také by místnost značně přetápěla. V úvaze je třeba počítat s tím, že místnost kde budou kamna stát, by měla svojí tepelnou ztrátou odpovídat přibližně ½ výkonu kamen v případě, že chceme hypokaustními tělesy předat výkon ještě do dalších obytných prostor. Je to ale vždy na individuálním posouzení konkrétního případu.
Statika a použité materiály jsou tím základním detailem, který je nutné brát v úvahu. Podlaha pod kamny musí mít potřebnou nosnost. Ze skladby podlahy musí být v půdorysu kamen vypuštěna tepelná izolace. Nosná deska z armovaného betonu musí být schopna snášet dlouhodobě zatížení s bezpečnostním násobkem 1,5. Občas se setkáme v dřevostavbách s tím, že v projektu domu je v prostoru za kamny plánována stěna z hořlavých materiálů. To značně komplikuje a finančně prodražuje stavbu kamen. Je totiž třeba za kamny vybudovat protipožární přepážku s odvětrávanou mezerou. Za kamny je tedy rozumné vždy projektovat zeď z pálených cihel.
To samé platí o všech příčkách, kterými mají prostupovat tělesa hypokaustu. Vede-li hypokaust do 2.NP, je třeba řešit hned několik problémů najednou. Jednak polohu horkovzdušných kanálů, jejichž rozměr včetně potřebných izolací není malý. Jedná se o kanál vzestupného, horkého vzduchu a kanál sestupného ochlazeného vzduchu. Kanály vytváří tubus, který musí bezpečně projít stropem s ohledem na dodržení požární bezpečnosti a jejich pevnost a těsnost nesmí být narušena otřesy a pohyby dřevostavby. Rovněž nosnost podlahy v 2. NP v místech, kde budou stát hypokaustní tělesa musí vyhovovat z hlediska nosnosti i požární bezpečnosti. Z uvedeného vyplývá, že v cihlových stavbách s betonovými stropy bude situace mnohem jednodušší. A to jsme dosud nehovořili o poloze komína.
Komín musí mít optimální polohu nejenom z hlediska samotných kamen pro napojení tahového systému, ale také musí svojí polohou respektovat nosné prvky a krov. Prozíraví, budoucí majitelé kamen řeší tyto problémy v součinnosti s projekcí i kamnářem již v době projekční přípravy domu. Poloha a provedení komínového sopouchu, průměr i účinná výška komína vychází již z projektu kamen. Důležitá je i poloha vybíracích komínových dvířek.
V dobře utěsněných moderních domech je pro bezpečný provoz kamen a krbů nutný externí přívod spalovacího vzduchu (EPV). Je výhodné EPV přivádět například z větraného sklepa. Často se však nevyhneme provedení EPV přímo z vnějšího prostředí, kdy jímací mřížka je přímo na fasádě, či podezdívce domu. Vedeme-li EPV z vnějšího prostředí, kde se v zimních dnech pohybuje teplota vzduchu v minusových hodnotách stupňů Celsia, je třeba přívodní trubku v podlaze zaizolovat, abychom snížili tvoření kondenzátu. Důležité je také myslet na možnost uzavření přívodu vzduchu klapkou v případě, že kamna nejsou vybavena automatickou regulací hoření, která zastane i tuto úlohu. Tedy uzavření přívodu EPV po skončení spalovacího cyklu. V poslední době bylo zkouškami ověřeno, že EPV lze i pro těžká kachlová kamna s velkou dávkou dřeva, provést tzv. pološachtou, která je součástí konstrukce komína. Ve všech případech však musí být kamnářem určen správný průřez přívodní trubky s ohledem na délku vedení, počet ohybu, ale také zejména s ohledem na množství spalovaného dřeva. Tedy na výkon topeniště. Ve všech případech musíme dbát na to, aby vstupní mřížka EPV nebyla v zimně ohrožena zavátím sněhem. Případná neprůchodnost EPV je z hlediska bezpečného provozu kamen dosti nebezpečnou skutečností. Pokud chceme kamna vybavit automatickou regulací hoření, je třeba počítat s vedením chrániček pro příslušné kabely a s přívodem 230V do místa ovládání regulace.
Z uvedených skutečností, velmi stručně popsaných vyplývá, že kamna jsou poměrně náročným technickým zařízením a že zdaleka nejde pouze o estetický doplněk bytu. Jedná se o plnohodnotné technické zařízení, které si žádá své. Jejich navrhování a stavba se řídí technologickými pravidly a státními normami. Vyplatí se tedy včas zahájit výběr toho „vašeho“ kamnáře a nad kamny přemýšlet společně.
Sdílet / hodnotit tento článek