Obchodní domy Prior byly jistě nezanedbatelným fenoménem tehdejší doby. Později byla tato disciplína československé architektury pejorativně označena výrazem „priorizace“ měst a samotné obchodní domy jako výkladní skříně zdánlivého blahobytu a hojnosti. Otakar Nový v knize Soudobá architektura ČSSR nazývá obchodní domy „ozdobami měst, které v sobě odráží úspěchy socialistické architektury“.
Reflexe soudobé moderní architektury a idejí „zlatých 60. let“
Politický a sociální kontext doby se v podobě návrhů nepochybně skutečně odrazil a důvodem nebyly jen ideové, ale i technologické hranice, ve kterých se architekti byli nuceni pohybovat. I přesto některé návrhy odolaly vlivu nastupující normalizace 70. let a ideje optimistických, názorově uvolněnějších 60. let v sobě uchovaly.
Současná podoba obchodního domu Máj na Národní třídě v Praze. Foto: Tomáš Kovařík
Reflektování soudobé moderní architektury a uchovávání idejí „zlatých 60. let“ navzdory husákovským normalizačním tendencím nezůstalo nepovšimnuto. Tyto střípky západní architektury v návrzích obchodních domů byly často obratně prezentovány a maskovány jako socialistické úspěchy, o čemž výmluvně vypovídá i obří nápis „Sláva KSČ“ ironicky umístěn na Obchodní dům Kotva po jeho otevření.
Tato snaha o alespoň částečnou reflexi současných architektonických trendů, na rozdíl od typizované bytové výstavby, dělá z obchodních domů zajímavou vrstvu architektury 2. poloviny 20. století. Kromě významných zástupců, jakými jsou zmíněná Kotva nebo Máj na Národní třídě, zůstalo mnoho těchto staveb relativně stranou pozornosti a lze mezi nimi nalézt příklady realizací stále nedotčených zásadnější rekonstrukcí. Za příklad lze uvést obchodní dům Prior Plzeň od autorského tria Tichý, Zoubek, Peklo. Ten si i přes konstrukční nedostatky zaslouží pozornost pro svůj střídmý ráz a dochované fasádní panely z eloxovaného hliníku.
Centrálně řízené hospodářství a růst sídel
Celá myšlenka centralizované maloobchodní sítě vycházela z konceptu centrálně řízeného hospodářství a reagovala na rostoucí potřebu zahuštění této sítě, která byla v 60. letech značně poddimenzována a díky překotné bytové výstavbě přestávala rychle dostačovat. Součástí dlouhodobého hospodářského plánu byla také urbanistická koncepce střediskové soustavy, která spočívala v rovnoměrném rozmístění sídel, což mělo za cíl stírání rozdílů mezi městy a vesnicemi a zajištění adekvátní občanské vybavenosti, jejíž stupeň se odvíjel od velikosti sídla. Obchodní domy vznikaly jakožto vyšší stupeň vybavenosti v tzv. obytných obvodech pro 20 000–50 000 obyvatel.
Nejvyšším standardem byly obchodní domy ve formě univerzálních, velkoplošných samoobslužných prodejen, které vznikaly zpravidla v historickém nebo širším centru měst. Nebylo neobvyklé, že taková stavba vyrostla v historickém centru města bezohledně vůči okolnímu kontextu. Často skloňovaným příkladem je OD Prior na náměstí v Jihlavě. Smyslem tohoto umístění byla dostupnost, ale také do jisté míry snaha o regeneraci a zhodnocení ekonomicky nezužitkovaných pozemků.
Zajímavým aspektem rozšíření výstavby obchodních domů na přelomu 60. a 70. let je také skutečnost, kterou Ondřej Beneš a Oldřich Ševčík popisují jako „odkrytí schizofrenie socialistických zemí“. Z ideologického pohledu nepřípustný západní konzumerismus se v reálných ekonomických podmínkách ukázal nezbytný v posilování spotřeby, zahušťování maloobchodní sítě a vzkříšení života v městském prostoru.
Aspekty výstavby obchodních domů
S „priorizací“ je také spojena změna celkového konceptu prodeje, kterým byl do poloviny 50. let pultový prodej. Od poloviny 50. let se u nás, dle zahraničního vzoru, prosazuje prodej samoobslužný, který byl výsledkem celkové racionalizace nákupu v podmínkách zvyšujícího se objemu prodávaného zboží. V osmdesátých letech dokonce Otakar Nový v publikaci Soudobá architektura ČSSR zmiňuje možnou budoucnost nakupování v podobě týdenních velkonákupů v hypermarketech západního střihu.
Obchodní dům Kotva v roce 2018. Foto: Tomáš Kovařík
Jednotlivé projekty obchodních domů zpracovával Státní projektový ústav obchodu Brno (SPÚO). Kromě obchodních domů se ústav zabýval také skladovými stavbami či stavbami pro cestovní ruch. Menší investice do 3 milionů Kčs měl pak na starost sesterský podnik Obchodní projekt. SPÚO měl v Brně 4 ateliery, dva další na pobočce v Bratislavě a jeden v Praze.
Projekty obchodních domů byly většinou zadávány ministerstvem vnitřního obchodu a probíhaly na ně soutěže mezi ateliéry Státního projektového ústavu. Mimořádností byla veřejná soutěž na OD Kotva na Náměstí republiky v Praze.
V roce 1965, kdy již probíhala stavba prvních obchodních domů, vznikl oborový podnik Obchodní domy, který nejenže zpracoval dlouhodobou koncepci rozvoje obchodních domů na další roky, ale také vystupoval jako investor jednotlivých projektů. V roce 1969 se následně transformoval na Trust obchodních domů Prior se sídlem v Bratislavě.
Obchodní domy ovšem nevznikaly jen pod značkou Prior, investorem stavby mohlo být i družstvo či jejich sdružení. Takto vznikla například Družba, nárožní dům na Václavském náměstí, jemuž se dnes podle klubu ve střešní nástavbě přezdívá Duplex a který i nadále setrvává v majetku Svazu českých a moravských výrobních družstev.
V příštím dílu této minisérie se podíváme na osud budov po roce 1989.
Sdílet / hodnotit tento článek