Přibližně třetina rozlohy Ekvádoru si užívá přímořského pobřeží, další připomíná nížinný prales a zbytek tvoří velehory. To vše v rovníkovém tropickém pásmu, takže zdejší historická stavební praxe musí reagovat na dosti dynamické podmínky: vlhko i sucho, mráz i vedro, monzunové střídání období dešťů, s ním pak související sesuvy podmáčené půdy, o zemětřeseních raději ani nemluvě. Z toho pak plyne generačními zkušenostmi osvědčená nedůvěra k jistým materiálům (dřevo je tu sice populární, ale zrovna dlouhou životnost nemá), a zrovna tak opodstatněná nedůvěra ke stavbám výškovým.
Dřív věděli, jak se vyhnout problémům
Prioritou jsou široké a stabilní nosné zdi nasucho skládané z kamene (materiál je levný a dostupný, konstrukce dobře odolává zemětřesením), doplněné o velmi nenáročně provedené stěny ze sluncem vysoušených cihel (které lze snadno nahradit). Zmiňovat, že tu při stavbách panuje jasná preference materiálů přírodních, je vcelku zbytečné. Jiné jsou totiž mimo velká města hůře dostupné. Ideální profil rodinného domu se tedy „drží při zemi“ v jedné rovině, proti terénu příliš nevyčnívá a chytře využívá topografie jako přirozené bariéry, aby se chránil před přírodními katastrofami.
Moderní stavební technologie tento obecný trend ekvádorských staveb sice zdařile mění, ale místní lidé pořád cítí o něco větší důvěru k zažitému pratypu staveb. Originální projekt Casa Patio to velmi zdařile demonstruje. Prioritou klientů architektů Rama Estudio, tedy rodiny s dětmi, bylo vytvořit příjemné a hlavně bezpečné zázemí. Stavení, které je kryté terénem. V regionu Lasso (provincie Cotopaxi), na dohled od Ranchos San José, chtěli mít takový dům, který by jim zprostředkoval co nejširší kontakt s okolní příjemnou krajinou a venkovským životem.
Stavět z toho, co je na místě přítomné
Samotná idea projektu je velmi podbízivá, a vychází z jednoduchých prvků. Například? Zapracovat odpadní materiál, tedy zeminu vytěženou při budování základů, do tělesa stavby, znamená snižovat ekologickou stopu projektu a současně šetřit na materiálu. Částečné zanoření stavby pod horizont je cestou, jak významně snížit spotřebu energií: každý centimetr půdy funguje jako dobrá izolace. Snížení viditelného profilu stavby současně zvyšuje soukromí, diskrétnost stavby. A ta pak více koresponduje s okolní krajinou. Zelená střecha zvyšuje plochu zeleně v těsném dotyku s obydlím, zahrada a střecha spolu nesoupeří.
Priority? Bezpečí, příroda, diskrétnost
Je to prostě po všech stránkách funkční řešení, a architekti z Rama Estudio si s provedením věděli rady. Dům částečně zazeměný nepředstavuje překážku vůči svému okolí. Jeho základní obrys obkružují masivní kamenné zdi, které nesou lehce nakloněnou střechu. Ta začíná u samé země, a roste spolu se stavbou. Profil domu vytváří obrys písmena C, v jehož polo-uzavřeném středu se nachází malá zahrada. Taková organizace pak umožnila dispozičně vyrovnat požadavky na umístění jednotlivých soukromých a provozních prostor.
Osvědčené techniky, přírodní materiál
Místnosti obývané a společenské se mohly přesunout za světlem, blíže ke středu, zatímco ty funkční (koupelny, spíž, sklad, bojler, prádelna) mohly zůstat zastrčené v lehce sníženém přízemí. Tam také skončila televizní místnost a herna. Dva trojúhelníkovité výřezy křídel domu se setkávají nad průhledným (proskleným) prostorem střední části, která vizuálně i fyzicky spojuje obě části s uzavřeným nádvořím. Tento nápadně vysoký a projasněný prostor ostře kontrastuje s částmi po stranách. Společným, tmelícím prvkem pro celou stavbu rodinného domu, je pak moderní zpracování panelů bahareque.
V zásadě se jedná o tradiční jihoamerickou stavební techniku, jejíž praxe se uplatňuje už od prehistorie. V originále se jedná o proplétání proutí a větví, vyplněných jílem. Typickým, dodnes využívaným modelem, je venezuelské nebo kolumbijské bohío. V případě Casa Patio ale architekti sáhli k citlivější a modernější formě, při které využili pro dřevěné panely bahareque směs jílů a nasekané slámy, vyplňující kovovou síťku. To vše překryté hliněnou omítkou, doprovázenou po stranách o předěly eukalyptů.
Podobně tu stavěli domy po celá staletí. Hodí se zmínit, že tímhle přístupem velmi elegantně vyřešili problém s vlhkostí uvnitř domu, zlepšili izolaci celého interiéru a stejně tak i jeho akustické vlastnosti.
Ocelový krunýř i zelená střecha
Po estetické stránce pak dům zrcadlí zemi a půdu v okolí stavby, stává se převráceným obrazem krajiny. Barevné vyznění pak generuje ono pasivní souznění. Dřevo bylo prý nejdiskutovanější částí celého projektu, protože panovaly pochyby o jeho odolnosti a životnosti. Region Cotopaxi se ale může pyšnit eukalyptovými háji, takže místní nabídka zněla lákavě. Architekti nakonec provedli studii o vhodnosti využití, a výsledky byli unešení. Podstatné je, že eukalyptus je do značné míry tvárný, a dobře odolává nenadálé zátěži. Dá se tedy říct, že při zemětřesení spíše pruží, a pod tlakem má tendence se deformovat, nikoliv lámat. Takže se dům nemusel elementu dřeva zřeknout, a je v celém domě hojně zastoupen.
Pocit bezpečí ale nevychází jen z výrazných podpůrných eukalyptových trámů ve středu domu, ale především z masivu celé střechy. Ta vychází z pevného podkladu kamenných stěn, a upíná se na 10 a 12 metrů dlouhé ocelové traverzy (o šířce 4 mm). Tento skutečně bytelný krunýř kovových kostí by jistě působil rušivě, pokud by nebyl skryt pod střechou, ve které se jinak ztrácí. Na sobě, pochopitelně pod izolačními vrstvami stropního předělu a střechy, nese 25 centimetrů drenážního štěrku, na němž se pak nachází stejně silná vrstva zeminy s travním drnem. Po střeše tak projdete z jedné strany domu na druhou. Rozhodně pozitivní je, že kámen, zemina i jíl do omítek pochází přímo z místa stavby.
Dům, který nepůjde vidět
Střecha pak vytváří dodatečný překryv nad úzkou terasou druhého dvora, nachází se pod ní venkovní kuchyně a gril. „Od samého počátku byl projekt zpracováván jako návrh uzavřeného, diskrétního obydlí, s vysokým důrazem na bezpečnost obyvatel,“ říkají architekti z Rama Estudios. „Pohodlí a příjemná atmosféra je jen přirozeným vyústěním práce s přírodními materiály, a vyplývá z faktu, jak stavba koresponduje s okolní krajinou. Provedení nábytku a bytových doplňků je minimalistické, prostor nezatěžující. Barevná paleta přitom odpovídá tomu, co nabízí stěny.
Do blízké budoucnosti plánují obyvatelé domu širší začlenění udržitelných prvků. Počítají například s výsadbou stromů, které by posloužily jako větrolamy. A také by rádi u domu zřídili jednoduchou kořenovou čistírnu odpadních vod, která by se napojovala na systém uměle vytvořených jezírek. S postupem času by se zatím poněkud surová stavba měla stát prakticky neviditelnou, kompletně zakrytou vegetací.
Casa Patio se skutečně svým provedením vrací ke kořenům, tradici původních staveb. A o jeho spojení se zemí, ze které vyrůstá, se také nedá pochybovat. Je to prostě dům, který dostál svému zadání.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Casa Patio |
| Typ projektu: | Projekt netradičního rodinného domu |
| Architektonické studio: | Rama estudio |
| Lokalizace: | Ranchos San José, Lasso, Cotopaxi, Ekvádor |
| Vedoucí projektu: | Carolina Rodas, Felipe Donoso, Carla Chávez |
| Projektový tým: | Felipe Donoso, Eduardo Pullas, Diego Vélez, Mathias Carpio |
| Vizualizace: | Sergio Calderón |
| Ilustrace: | Carlos Valarezo |
| Tesařské práce: | Vicente Tigse |
| Stavební práce s jíly, hlínou: | Manuel Alpusig, Florencio Tipantuña |
| Stavební dozor: | Ing. Gustavo Recalde |
| Zeleň, krajinná architektura: | José Pillajo |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2019 |
| Zastavěná plocha: | 335 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek