Na samém okraji nejzazší severozápadní výspy italských Alp, leží v izolovaném údolí vprostřed turisty nedotčené přírody Casa Cinsc. Zmínka o nezasaženosti lokality cestovním ruchem je podstatná, protože ten se velmi intenzivně promítl mezi lety 1950-1980 do podoby většiny příhraničních údolí. Sem, do nadmořské výšky 1400 metrů ale sezónní populace lyžařů nedorazila, a s nimi v místě absentují kýčovitě líbivé hotýlky, sjezdovky a návštěvnická centra. Pár kilometrů od letoviska Varzo, na úbočí národního Parco dell'Alpe Veglia e dell'Alpe Devero, tak existuje dočista jiný svět. Krásný v tom, že byl až donedávna zapomenutý. Objevovat jej teprve nedávno začala trochu jiná generace turistů.
Lidí, kteří k pohodě v horách nepotřebují luxusní hotel, nevyhledávají standardy hvězdičkových restaurací a váží si autentičnosti. A té je tu v neumělé, zcela přirozené podobě, víc než dostatek. Právě z takových milců starých pořádků a pomalého cestovního ruchu, jež si cení toho, že se tu na loukách stále ještě pasou krávy (a nikoliv jen pro fotoefekt), se pak rekrutovali i klienti studia ATOMAA, kteří se tu rozhodli pořídit si bydlení. Dům, chatu ztracenou pod vrcholky hor, kam mohou vyrážet na prodloužené víkendy a který jim poslouží jako stabilní základna při výšlapech do kopců.
Havarijní stav i příjemná překvapení
Vystihnout popis této stavby se lze pár slovy: zachycuje v sobě esenci alpského venkovského dědictví, zhodnocuje přirozeným způsobem lokálně dostupné zdroje. Je ukázkou umění návratu, citlivé rekonstrukce i reinterpretace starších hodnotných prvků. To vše v krásami bohaté přírodě, které se zcela otevírá. Projektanti vedení Vivianou Ramires si toho, že údolí nabízí vnějšími vlivy nepostiženou architekturu, nesmírně považovali. Mohli totiž obdivovat onu naznačenou bukolickou idylku i kulturu typicky horské zástavby. Jež ve své nejčistší podobě vychází z dialogu s územím, jeho reliéfem i materiály.
Součástí toho všeho byl i objekt, zamýšlený k rekonstrukci. Ten však, vzhledem k dlouholetému zanedbání, nabýval podoby ruiny. Rozvalin usazených do příkrého svahu, vyznačených v terénu jen torzy zdí z kamene tak masivního, že je zatím ani zub času nedokázal uhlodat. Prvotní inspekce v místě odhalila dispozice klasické horské farmy, dělené na obydlí rodiny hospodáře a zemědělské přístavky, chlévy pro dobytek a místo k uskladnění píce. Stabilitou nejistá konstrukce základů také nabídla překvapení: pod velkým kamenným obloukem se nacházela velká pec a starý krb, sloužící kdysi ke kovářské práci.
Změny, které vychází z pochopení
A na profilem vrstevnic vymezeném dvorku se i nacházel jakýsi tholos, částečně zazemněná stavba připomínající kryptu. Až později se ukázalo, že se nejspíš jednalo o sýrařský sklep. Tato pro region méně obvyklá stavba dodala více konotací celému objektu a architekty svým původním záměrem využití pěkně potrápila. V celkovém uspořádání ruin jednotlivých staveb nicméně byl patrný hluboký záměr, kombinované využití budov, řemeslná zručnost. Jež se odrážela i na tom, kolik detailů vymezených kamennými zdmi a valenými klenbami dokázalo přečkat až do současnosti. Má rekonstrukce takové dochované charakteristické rysy setřít? Pochopitelně, že nikoliv.
Projekt vycházel z obnovy „starých tvarů a prostorových dimenzí“, konsolidaci kamenných zdí původních objektů hospodářského stavení a stavební intervence přenesl na úroveň interiérů, které rekonfiguroval k novému využití. Vnější obálka byla citlivě vyspravena, a změn objemů a uspořádání se dočkaly jen vnitřní části. Výsledkem je těleso, jež v rámci re-designu vnitřně vyjasňuje prostory a funkce, ale navenek zůstává totožné se stavbou, jež tu stála před desetiletími, možná před staletími. V tomto údolí totiž čas plyne skutečně v jiném tempu, a Casa Cinsc se toho drží.
Interiér k nepoznání
Její vnější obal je historizující, interiér moderní a současný. Dobře to demonstruje ono pomyslné srdce domu, kuchyně. Se zdvojenou výškou stropů, prosvětlena okny, připomíná spíše apartmánový luxus než stavení v lokalitě, kde sníh netaje dříve než po šesti měsících.
Obývací pokoj navazuje na nové uspořádání svým vlastním atypickým objemem, a otevřeností, s níž sleduje reliéf hor v jediné možné linii výhledu (jinak se totiž tiskne ke svahu). Ostatně, všechny místnosti uvnitř musely zužitkovat přednastavenou typologii a objem vytýčený původními zdmi. Protože vznikaly jako vestavěné jednotky uvnitř vyprázdněné schránky, mohly si dovolit nejrůznější úkroky stranou a posuny ve svých pozicích. Volně pak navazují na exteriér novými průniky do fasády formou úzkých oken, světlíků.
Posedlost materiálovou recyklací
„Casa Cinsc je nepřekrášlená, přísná ve svém minimálním jazyce,“ říká Ramiresová. „Je taková, jaká byla počata.“ Hrubá textura starých zdí se mísí s novými prvky v jedné síti, přeskládané ručně kámen po kameni. Ukazuje přitom, že i z několika málo základních materiálů je možné vytvořit hloubku, úroveň, vše při zachování proporčnosti. Zatímco vnější stavba vychází z kamene, interiér: podlahy, obklady stěn, stropy a hlavní nábytek, se přidržují dřeva. Díky tomu stavba v chladném kameni nese ve svém jádru vřelý a vyhřáté zázemí. Tradiční pojetí domova ve ztraceném údolí zůstává neměnné.
Architekti z ATOMAA doplňují, že při rekonstrukčních pracích zužitkovali – prý až obsesivně – veškerý dostupný stavební materiál, přítomný v místě. „Znovu jsme zužitkovali doopravdy všechno, co tam bylo,“ dodává s úsměvem Ramiresová. Svalené partie zdí se staly novými zdmi, z jednotlivých kamenů se staly zídky nebo součásti nové fasády. Dřevo pozůstalé z trámoví střechy se stalo novými dveřmi a rámy oken. A střecha byla pokryta štípaným kamenem, dílem tím ležícím uvnitř rozvalin, jen lehce doplněným o exempláře přitesané místními kameníky, kteří toto umění ještě ovládají.
Velký návrat do původního stavu
Casa Cinsc se vrací zpět, a ve svých proporcích a tvarech se nikterak neliší od objektu hospodářského stavení, jež tu stálo dříve. Uvnitř je zcela nová, ale přesto má ve své DNA vepsánu onu autentickou pohodu horského obydlí. Její současní majitelé mohou být právem hrdí, protože svým obydlím údolí, v němž se zastavil čas, prakticky nic nezměnili. Uchovali to, co je sem přitáhlo a ponechali tuto krásu nenarušenou pro další generace.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Casa Cinsc |
| Typ projektu: | Rekonstrukce a refurbrishment |
| Architektonické studio: | ATOMAA |
| Lokalizace: | nespecifikované údolí u Varzo, Itálie |
| Vedoucí projektu: | Viviana Ramires |
| Projektový tým: | Samantha Furlotti, Ylenia Testore, Saeid Kalantari |
| Zateplení stavby: | Francesco Ollio |
| Dodavatel stavby: | Alberto Giozza |
| Dodavatelé materiálu: | AutoDesk, Pedrali, Platek, Adobe Systems Incorporated, CMP Design, Creative cables, Eclettica, Megius, Samsung |
| Strukturální konzultant: | Boschi-Grugni Associati |
| Specialista betonářských prací: | Giambattista Caldara |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zahájení projektové fáze: | 2017 |
| Finalizace: | 2020 |
| Zastavěná plocha: | 142 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek