Města ovládne zelená. Tedy, zeleň. Ať už v interiérech, tak v přechodových plochách. Předzahrádky, vnitřní patia a dvorky, získají na významu. Právě proto, že se v budoucnu mohou stát polo-uzavřeným soukromým prostorem „venku“, který budeme moci využívat k pobytu na čerstvém povětří i během karantén. „Jde tu o dlouhodobé psychické zdraví lidské populace,“ soudí Mikyoung Kimová, krajinná architektka z Mikyoung Kim Design. „Ne, není to nic složitého: obloha nad hlavou, vítr, šumění listů, zvuk tekoucí vody. To potřebujeme všichni.“ Jde prý o to, že většina městské zeleně je v současnosti programově vztahována k prostorům veřejným, a ty se v době krizí uzavírají, pobyt v nich reguluje. Proto si budeme více žádat těch vlastních. Abychom to přežili, alespoň po mentální stránce, ve zdraví.
Povrchová úprava a sanitární materiál získají na významu
Covid-19 nám udělil tvrdou lekci v tom, jak nesnadné je hygienizovat vnější, veřejný prostor. „Takže odteď se bude v každém projektu dostávat do popředí i to, jak snadno nebo složitě bude zpřístupněn aplikacím ochranných látek, nebo jak velká rizika může představovat pro šíření potenciálně nebezpečných bakterií, virů,“ tvrdí vedoucí architektonického studia Sasaki, Victor Vizgaitis. Novým kritériem se teď prý nejspíš stane volba hygienických stavebních materiálů. Takových, které mohou být snadno čištěny a sanitizovány. Co z toho plyne? Nárůst cen mědi a jejích slitin, protože ta má částečně anti-mikrobiální vlastnosti. „A obecně vzroste poptávka po neporézních, hladkých, snadno dostupných a nekomplikovaně uspořádaných prvcích.“ Vše od zábradlí až po veřejné toalety, tedy věcí, kterých se dotýkají spousty lidí, čeká velká materiálová a designová revize.
Jak pandemie COVID-19 může proměnit pohled na architekturu?
Dvojitá proměna veřejného prostoru
Mike Davis, stávající prezident v Bergmeyer do budoucna vidí zásadní proměnu v tom, jak lidé budou chápat ulice ve městech. Už ne jako mrtvý koridor a dopravní spojnice, ale jako „druhé obývací pokoje“. Nemožnost vycestovat nebo vyrazit na dovolenou nás prý přinutí trávit více času poblíž našich obydlí, a začne nás více zajímat, jak naše bezprostřední okolí vypadá. Širší chodníky, předsazené terasy před domy, důraz na zástin a příjemné klima, vyšší estetiku zeleně, méně aut a více prostoru pro cyklisty a pěší. V tom si v zásadě přizvukuje i s designérkou Kate Tookeovou: „Bude tu velká poptávka po veřejných prostranstvích s limitovanou kapacitou počtu osob.“
Prozatím se toto kritérium omezovalo na počet osob/metry čtvereční, a trendem bylo spíše mačkat více lidí na jednotku plochy. Do budoucna se prý dá očekávat nárůst projektů, které budou mít spíše nižší kapacitu a vyšší odstupy mezi lidmi. Prostor vyplní prvky bránící nahloučení lidí, například zeleň. Řekněme menší náměstí, na kterých se dohromady nesejde více než stovka lidí. Z hlediska praktického designu můžeme také očekávat zvýšení odstupů mezi lavičkami v parcích, a snížení poptávky po shlucích rekreačních míst na jednom prostranství.
Jak pandemie COVID-19 může proměnit pohled na architekturu?
Na spoustu věcí už nebudeme chtít sahat
Bargmann Hendrie + Archetype, konkrétně pak Joel Barmann, vidí možný trend do příštích let v maximalizaci individuálních prostor v interiéru. Tedy spíše úbytek otevřených a hromadně sdílených místností, v prospěch jednotlivých pokojů, kde každý bude moci nalézt klid a soukromí. Změna by prý mohla být jak na úrovni jednotlivých apartmánů a bytů (při karanténě se občas chcete někam zavřít a být chvilku sami), tak na úrovni bytových komplexů, kde v návrzích ubude (donedávna silně propagovaných) společně sdílených prostor. Očekávat se také dá nárůst „bezdotykových“ technologií: Výtahů ovládaných hlasem, dveří otevírajících se fotobuňkou. Jejich integrace se prý nebude týkat jen veřejných budov, ale i domácností.
Sdílet / hodnotit tento článek