Spižírna 1902 je originální pražské bistro v Korunní ulici, které nelze minout bez povšimnutí. Vývěsní štíty a velká okna vás přinutí alespoň se ohlédnout. A pokud vstoupíte dovnitř, jste ohromeni. Vůně nejrůznějších dobrot se mísí s vůní kávy a čaje, malby na stěnách vás přenesou do jiného světa a vy prostě musíte usednout ke stolu a něco si objednat. Tady se zastavil čas.
Svačina v zahradě plné barev
Atmosféru bistra popisují autoři projektu jako živou vzpomínku na slavné malířské dílo Zábava v Moulin de la Galette (Bal du moulin de la Gallete) francouzského impresionisty Pierra Augusta Renoira, které je nejčastěji popisováno jako „vítězství společné radosti.“
„Chtěli jsme, aby se zde lidé cítili tak, jako když si dáváte svačinku na zahradě. Pocit klidu, radosti a za vašimi zády za chvíli zapadne slunce za horizont… Významný moment v dějinách umění jsme propsali do interiéru pomocí světel, jako přímky slunečních paprsků nepravidelně protínající hlavní prostor. Vše jsme ještě okořenili estetikou secese, art deca, Mexika, industriálu a punku. Zde prostě platilo čím víc, tím líp…“, podotýká architekt Kamil Štajgl.
Přestože může vše na první pohled působit poněkud chaotickým dojmem, má prostor svůj vnitřní řád a osobitou poezii (stejně jako u obrazů Renoirových). Paletu barev dotvářejí původní dlažby z pražských krámů, dřevěné desky stolů z druhé ruky učené pro stavbu postelí, světla ze skleněných tyčí vytažených z koutu zahrady, vlastní design tapet přecházející ze stěn na strop, mračna malovaná koštětem a další důmyslné drobnosti vytvořené vlastníma rukama majitelů bistra a jejich přátel.
Zdařilá rekonstrukce krámů
Původně se jednalo o čtyři dosluhující spojené obchody či spíše krámy na frekventované pražské ulici, které by svým zařízením a dispozicemi nejspíš zákazníky nepřilákaly. Rekonstrukce byla nutná a probíhala podle slov očitých svědků živelně a téměř z hodiny na hodinu. Jednalo se spíše o tvůrčí proces, kde se postupně promýšlí, vizualizuje, konzultuje a komponuje do celku, který už je v daný moment hotov nebo alespoň znám. Sám architekt byl tím vším překvapen, byl nucen přímo na místě věci domýšlet a často též improvizovat.
„Bez experimentování si svou práci vůbec nedovedu a ani nechci představit. Než jsme se pustili do stavby, nastínili jsme si několik možných konceptů. Když jsme však na stavbě začali bourat a objevili jsme staré dlažby, všechny původní úvahy se rozplynuly. V ten moment se potvrdilo, že touha po autenticitě je nám společná. Stále se vše vyvíjelo a my jsme neměli žádný konkrétní plán kromě toho, že chceme udělat něco skvělého, jedinečného…“, vyprávěl se zaujetím Kamil Štajgl zatímco listoval v diáři s fotografiemi.
Je patrné, že svoboda a maximální důvěra zadavatelů ho motivovaly již od počátku. Svým zápalem pro věc podnítil také fantazii ostatních, aby společně vytvořili dílo odrážející vizuální cítění všech tvůrců. Názorová jednota a tvůrčí duch pak může stvořit výše zmíněnou atmosféru. „Jsem vděčný, že jsem ani jednou za celou dobu projektu neslyšel, že něco nejde. A když byl někdo z nás skeptický k novému nápadu, i přesto nechal ostatní, aby to zkusili. Zhruba po dvou měsících intuitivní práce jsme stáli před rozhodnutím o tom, jak bude celý podnik působit. Jakou bude mít tvář, charakter, jaké bude mít své osobnostní rysy…“, dodává spokojený architekt za přitakávání designérky Anny Štěpánkové, která měla nejprve na starosti design nábytku a doplňků, a nakonec společně s architektem dokončovala každý detail interiéru tak, aby si sama hmota řekla, co vlastně chce. Prostor pro hosty i zázemí personálu bistra společně vytvářeli pro majitelku, která má ráda okolo sebe rozkvetlé rostliny, ale ty živé by zde asi příliš neprospívaly. Proto hledali jiný způsob, jak je do interiéru přivést. Ve výsledku jsou na obrovských tapetách i v duši místa (genia loci) celého bistra Spižírna 1902.
Slovo architekta:
„Každý může být ideální klient, jen si musí najít architekta, s nímž bude v naprostém souladu. Já nejraději pracuji s lidmi, kteří mi dají velkou důvěru a zároveň chtějí, aby se každý z nás překonal. Klient je pro mě spoluautor. Považuji za důležité, aby lidé prostoru, který jsem pro ně připravil, rozuměli. V momentě, kdy ho používají a vytvářejí kolem sebe krásné prostředí a jsou v něm spokojeni, jsem spokojený i já a považuji to za dobrou architekturu…“
| Název: | Spižírna 1902 |
| Místo: | Korunní 86, Praha Vinohrady |
| Realizace: | 2017 |
| Klient: | We are coffee, s.r.o. (www.spizirna1902.cz) |
| Architekt: | Kamil Štajgl (www.kamilarchitekt.cz) |
| Designérka: | Anna Štěpánková |
| Fotograf: | Alexander Dobrovodský |
Sdílet / hodnotit tento článek