Festival je komunitní projekt, který by se nemohl uskutečnit bez aktivního zapojení majitelů a lidí z budov a také velkého množství dobrovolníků. Těch se letos sešlo bezmála 350. Hlavní koordinátorka dobrovolníků Klára Veselá dodává: „Koordinace tolika dobrovolníků, kteří se pohybují v jednom čase na území celého města, je opravdu náročný úkol. Open House Praha je jedinou akcí v České republice, která dokáže jednorázově zapojit takové množství lidí.”
Pojďte se ještě jednou ohlédnout za letošním ročníkem a navštivte s námi některá ze zpřístupněných míst skrze fotografie našeho reportéra.
Transformační stanici přestavují na centrum umění. Brzy se otevře veřejnosti. Navštívili jsme ji
přečíst článekVodárenská věž v Michli
Jedním z největších lákadel letošního ročníku byla vodárenská věž v Michli, která byla městem Vršovice vystavěna v letech 1906 a 1907 dle návrhu Jana Kotěry. Festival tak připomenul uplynutí 150 let od narození tohoto velikána. Pozoruhodná stavba vodárny byla otevřena veřejnosti vůbec poprvé a o zájmu svědčila dlouhá fronta u vstupu, přestože prohlídkový okruh důkladně prověřil odvahu návštěvníků.
Architektura stavby odráží vrcholné období tvorby Jana Kotěry, které v sobě snoubí modernu s doznívajícími prvky secese. Již zde najdeme tolik typické režné zdivo, strukturované omítky a důraz na geometrii, což můžeme sledovat i u jiné pražské realizace, Laichterova nakladatelství, která byla taktéž opět otevřena veřejnosti a do které jsme se podívali minulý rok. Detaily jsou pak akcentovány zeleně glazovanými tvarovkami.
Celý vodárenský areál se skládá z věže, strojovny pro čerpadla, domku správce a podzemního rezervoáru, kam byla voda přiváděna z čerpací stanice v Braníku, také od Jana Kotěry. Z něj byla voda čerpadlem dopravena do nádrže na vrcholku věže a následně putovala samospádem ke svým uživatelům ve Vršovicích a v Michli. Zajímavostí je, že jako první v Čechách začala vodárna vodu chlorovat.
A proč v Michli? Pro vybudování vodovodní sítě potřebovalo město Vršovice dostatečně vysoký kopec, ten ale ve Vršovicích chybí a se sousedními Vinohrady se nedohodlo. Vodárna sloužila do roku 1975, dnes je využíván jen její podzemní vodojem, od roku 1958 je nemovitou kulturní památkou a aktuálně probíhá komplexní rekonstrukce areálu.
Účastníci komentované prohlídky nejprve prošli venkovní zahradou, na které se areál rozprostírá, a nahlédli do interiérů strojovny a správcovského domku, který byl v minulosti přestavěn na hostinské pokoje. Poté zamířily kroky návštěvníků do podzemního vodojemu. Tam bylo nutné sestoupit po úzkém žebříku několik metrů pod povrch, kde se nachází dvě oddělené komory na vodu o velikosti 13x13 metrů.
Z podzemí poté vedla prohlídka rovnou na vrchol 60 metrů vysoké věže. Tam lze vystoupat po dřevěném schodišti až po dno nádrže. Dále cesta pokračuje po žebříku tubusem na úzkou lávku, která překlenuje samotnou nádrž. Z ní se nabízí dechberoucí a pro jedince trpící závratí značně znepokojivý pohled na dno rezervoáru. Kdo čekal výhled na Prahu, byl ale zklamaný, ve vrchní části věže okna nejsou, přeci jen jde o technickou stavbu.
Foto: Open House Praha – Štefan Letko
Parkhotel v Holešovicích
Tento adrenalinový zážitek byl jen jedním z mnoha způsobů, jak si festivalový víkend užít. Fanoušci poválečné architektury mohli naopak nově navštívit ikonický Parkhotel z roku 1968, dnes hotel Mama Shelter Prague, v Holešovicích.
Ten je jedním z prominentních zástupců tzv. bruselského stylu, tedy moderního architektonického směru, který u nás po Světové výstavě v Bruselu v roce 1958 definitivně ukončil období tehdy dominantního socialistického realismu. Vyznačuje se použitím lehkých obvodových plášťů, subtilních konstrukcí, miesovského konceptu hmoty na podnoži a vzdušných dispozic. Autorský kolektiv Zdeněk Edel a Jiří Lavička tehdy doplnila také Alena Šrámková, která se podílela na interiérech, nebo Jiří Rathouský, který navrhl elegantní logo.
Hotel prošel již několika rekonstrukcemi. První v 90. letech, která bohužel vnitřní minimalistický a vzdušný prostor poněkud degradovala. V roce 2015 ovšem došlo pod křídly nového majitele k velmi citlivému návratu k původnímu interiérovému designu. V roce 2018 došlo k další úpravě interiérů tak, aby odpovídaly vkusu cílových klientů společnosti Mama Shelter. Mnoho milovníků designu 60. let se proti novému pojetí ovšem poměrně silně ohrazuje.
Další novinkou letošního ročníku byl ateliér sochaře Ladislava Šalouna. Samotný ateliér navrhl v roce 1910 po vítězství v soutěži o tvorbu sochy Jana Husa na Staroměstském náměstí. V roce 1934 pak byla přistavěna ještě jižní obytná část. Stavba ve stylu geometrizující secese s prvky symbolismu se následně stala místem setkávání velikánů tehdejšího umění, například Františka Bílka nebo Alfonse Muchy. Dnes je ateliér využíván Akademií výtvarných umění.
Tolik a ještě mnohem více bylo možné v rámci festivalového víkendu navštívit. Bohatý program nemohl ani pilný návštěvník celý stihnout, a tak se nezbývá než těšit na další ročník, kdy se opět otevřou dveře běžně nepřístupných budov. Tentokrát 16. – 22. května 2022.
Sdílet / hodnotit tento článek