Zmínění obyvatelé byli povšechně se stavem svého bydlení spokojení, snad jen, že jim přišlo trochu zbytečně stísněné. Uvykli si totiž trávit většinu slunečných dní na zahradě za domem, a pak jim pojetí jejich domácnosti po zbytek roku přišlo nadmíru uzavřené a stinné. S přibývajícími lety také nemohli mezi záhonky řádit tak, jak byli dříve zvyklí. Proto postupně přikročili k transformaci zahrady užitkové na okrasnou. Nu, a za nějaký čas dospěli stářím do věku, kdy už by se na tu krásu okolo raději jen dívali a kochali se výsledky vlastní práce. Nejlépe po celý rok, ale aspoň těch pár prosluněných měsíců, jak byli dříve zvyklí. Co s tím?
Vyplnit prostor něčím užitečným
Architekt Simon Fast ze stejnojmenného švédského ateliéru nabídl řešení. A to odstranění stavebně již nevyhovujícího a prakticky nevyužívaného zahradního domku – kůlny na náčiní, a jeho nahrazení o poznání komfortnější stavbou. Zahradním pavilonem, důmyslně řešenou přístavbou. Její účel je přitom prostý: zprostředkovat obyvatelům domácnosti pobyt v jejich překrásné zahradě, po větší část roku. A to pro-aktivní formou, rozšiřující vlastně celou domácnost. Pavilon Törnskatan je totiž pojat jako obývací pokoj uprostřed zahrady. Tedy, spíše jako lehce víceúčelová místnost.
V průběhu roku totiž může být využíván jako vnitřní-venkovní jídelna, místo k přátelskému posezení, inspirativní prostor pro partičku karet nebo šachu. Nebo ideální zázemí pro pořádání zahradní slavnosti a grilování, když se sejde širší rodina. Ve své podobě je to ideální řešení pro domácnost, která nedisponuje zvláštním prostorem navíc, a každá početnější návštěva učiní dům přeplněný. Tady se nabízí možnost přesunout zábavu do pavilonu, jež navíc disponuje krásami přilehlé, léta vytvářené zahrady. Další z mnoha předností je pak jednoduchost, s níž jedna nová stavba nahradila starou, již nevyhovující a nadbytečnou.
Stavba pro pohodu
Výstavba, rozplánovaná krok za krokem, nezahrnovala nic nadstandardního. Začalo se stržením dřevěné boudy, rozebráním materiálu. Následoval výkop pro základovou desku. Tady si stavitelé ulehčili práci, a využili hotového betonového panelu. Na ztraceném bednění pak začala vyrůstat konstrukce, jež je vyhotovena z cihel. Ne nových, ale z druhé ruky. Pro pojetí stavby to vůbec nevadilo, a snížily se tím jen náklady. Nikoliv úroveň provedení. Ta naopak lichotí charakteru rozvolněné zástavby na předměstí. Cihla i betonový základ se starají o to, že pavilon nepřichází o teplo.
Toho se mu dostává jednak prosklenými stěnami a dveřmi – ústícími do zahrady, ale také kamny na dřevo. Které prostor příjemně vyhřejí. Nově je tu také podlahové vytápění, kryté „podlahou z cihel“. Obyvatelé tedy mohou usednout uvnitř, nad kávou a novinami, i během pošmourného a deštivého podzimu. A přitom jsou pořád na dotek od míst, která mají tak rádi. Stavba pavilonu nepřesahuje dispozice původní kůlny, svými 20 metry čtverečními vyplňuje jen objem někdejší stavby. Takže nedošlo k nějakému vizuálními narušení. Spíš naopak, protože pavilon estetickou hodnotu místa zvýšil.
Pavilon, který chrání zahradu
Neobvyklá geometrie stavby přitom vychází z jednoduchého konceptu. Jedna „ohradní“ stěna je vnějším lemem zahrady, a chrání před větrem a hlukem z ulice. Stavba se o ní opírá, ale současně si zachovává svou otevřenost v pohledové linii. Objekt sám není přímo napojený na domácnost, čímž vzniká úzký koridor vedoucí k plotu, bráně, ulici. A současně místo sympaticky oddělené od ruchu okolí. Důležitý je i přesah střechy, který vlídně zastiňuje interiér jedné jediné místnosti pavilonu.
Jinak je pavilon po všech stránkách klasickou zděnou stavbu, na betonové desce. Nad okny a skleněnými příčkami jsou pro manipulaci s použity dřevěné nosníky. Střecha je jednoduchou dřevěnou konstrukcí, která je ponechána odhalená, natřená bílou barvou. Střecha se v mírném sklonu orientuje z jihu a západ, aby se minimalizovalo přehřívání během poledne, a zároveň to umožnilo místnosti maximální osvit během odpoledne.
Samostatný, ale navázaný povahou materiálu
Zaoblené provedení je sice hlavní stavbě rodinného domu cizí, ale spojení tu vytváří shodný materiál. V případě pavilonu pak odhalená cihla vytváří až antické pojetí. Cihly slouží jako vodící prvek, napojující pavilon na dům. Organickou povahu této vazby vystihuje dlažba z vyskládaných cihel. Výhodou je, že tohle uspořádání podporuje přirozený však vody, netvoří se tu kaluže.
Obyvatelé si současně přáli, aby přístavek neubíral místo zahradě, a tak jej nechali po celém průběhu mírně zkosené střechy osadit vegetací. Střecha pavilonu tedy aktivně zadržuje dešťovou vodu na pozemku, slouží jako „chladicí jednotka“ a snižuje stopu objektu v území. A ukotvuje ji v celku zahrady. Simon Fast dodává, že pro úspěch celého procesu byla klíčová úzká spolupráce mezi projektantem stavby a zahradním architektem.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Törnskatan Pavilion |
| Typ projektu: | přístavba k rodinnému domu |
| Architektonické studio: | Simon Fast |
| Lokalizace: | Linköping, Švédsko |
| Vedoucí projektu: | Simon Fast |
| Projektový tým: | Simon Fast, Helena Hasselberg |
| Dodavatel stavby: | Vårdnäs Bygg |
| Krajinná architektura: | Helena Hasselberg |
| Zednické práce: | Wollmars Bygg |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2021 |
| Užitná plocha: | 20 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek