REKLAMA
Hledat

Fotosoutěž Otevřená Praha Pořádá ESTAV.cz a Open House Praha.

estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Větrný mlýn přestavěli na rodinný dům. Ráz historické dřevostavby zachovali

V roce 2021 se začala psát nová historie objektu, který si před časem vyhlédl k úpravě polský investor nedaleko vesnice Lubartów. To, co jej činí neobvyklým, není výměra zastavěné plochy (79 metrů čtverečních) ani fakt, že jde o víceméně „historickou“ dřevostavbu. Je to skutečně nevšední objekt k úpravě rekonstrukcí. Oživit přestavbou venkovskou pohodu starého hamru nebo mlýna, totiž zase tak neobvyklé není. Ale pokusit se o totéž u mlýna větrného?
Foto: Rafał Chojnacki

Historie větrných mlýnů je v Polsku předlouhá. Jsou to objekty, které svou minulostí splývají s kulisou venkovské krajiny. Pravdou zůstává, že se u nich v posledních dekádách nedá hovořit o nějakém aktivním využití dle původní funkce, a stávají se spíše rekvizitou skanzenů. Tradiční prvek venkova se tím vytrácí, anebo se dává na odiv svým pochmurným rozkladem. Naštěstí na větrný mlýn, který stál ne až tak daleko od třiadvacetitisícového Lublinu, čekal jiný osud. Jeho majitel se rozhodl, že tuto mimořádnou stavbu zhodnotí pokročilou rekonstrukcí, a nechá jej kompletně přestavět na rodinný - víkendový dům.

Dům má skoro každý, ale bydlení v mlýně málokdo

To, co činilo tento záměr mimořádné v řekněme středoevropském měřítku je fakt, že se investor nerozhodl odrušit ony typické části větrného mlýna, a v jeho širších dispozicích se stále přidržel původního tvaru. Z krajiny tedy nezmizelo to, co ji po dlouhá desetiletí nezaměnitelně zdobilo. Zůstalo to tu, jen to pozměnilo svou funkci. O lopatky zdejšího větřáku se dál opírá vítr, a byť už to v přízemí stavby nevoní čerstvě mletou moukou a otrubami, stavba dál vizuálně nažívá se svým okolím. Jen v sobě nyní nese rezidenční zázemí, které je elegantní a moderní. A jaké další aspekty tento projekt charakterizují?

Foto: Rafał Chojnacki

Rozebrat, upravit, postavit znovu

Především komplikovaný pracovní postup spočíval ve vytvoření zcela nové konstrukci. Mlýn byl v prvním kroku rozebrán na holou kostru stavby, jeho staré části byly odebrány a prošly inspekcí. Ty, které byly znovu použitelné, byly restaurovány a vyčištěny. To se týkalo o vnitřního objemu stavby, která byla vyprázdněna, aby mohla pojmout novou funkci. Bylo vytvořeno podsklepení a z přízemí směrem vzhůru se nyní pnou čtyři sloupy, nesoucí podlaží. Po této rozborce a vyspravení pak byly odebrané části přiloženy zpět. Ne vždy nutně na to samé místo. Dochované trámy z vnějších stěn byly přesunuty do interiéru, kde vytvořili nové hrázdění.

Opláštění zůstalo vesměs totožné, jen důkladně vyspravené. Větrný mlýn byl tedy rozložen na dílky a součástky jako stavebnice, a poté, podle trochu jiného návodu, sestaven zpátky. To už z něj ale nebyl starý větrný mlýn, ale moderní obydlí. V původních dimenzí větřáku, se stejnou výškou, se sedlovou střechou o totožném sklonu (pokrytou dřevěným šindelem), se stejným dřevěným krovem i pláštěm fasády. Záměr nebyl stoprocentním refurbrishmentem ani stoprocentní rekonstrukcí. Z obou těchto přístupů si ale vzal mnohé, a zdařile se tím inspiroval k vlastnímu unikátnímu pojetí.

Foto: Rafał Chojnacki

Stavba, která sahá k nebi

Tvůrčí trio architektů z ateliéru o4 architekci (zde v zastoupení sestavy Michał Kucharski, Mateusz Piwowarski, Sylwia Ciesielska) vyzvedává to, že starý mlýn získává šanci na nový život a rekonstrukcí moderní vzhled, aniž by ztrácel svůj původní výraz a formu. Technickou i designovou výzvou pro ně bylo, jako rozmístit obytné prostory do objemu, který se přirozeně kloní k vertikálnímu pojetí stavby. Stabilní plochu základny tu vymezovala čtverec 6,5 x 6,5 metrů, a s tím se pohnout nedalo. Proto se jednotlivé místnosti vršily nad sebe v netradičně řešeném plánu o 3 nadzemních podlažích a vmezeřených mezipatrech.

Tvrdá skořepina suterénu

Takové dispozice by až tak nevadily při řešení místností k obývání, ale celková přístupnost, externí napojení objektu na okolí, to už bylo něco jiného. Už jen otázka toho, jakým způsobem uchopit garáž (Jako přičleněnou přístavbu? Jako samostatný objekt?) dělala architektům těžkou hlavu, protože rozbíjela ideální formu. A protože výš už stavba skutečně expandovat nemohla, rozhodli se, že nový prostor budou hledat pod zemí. Do toho se přesunula garáž, technická místnost, úložné prostory a neformálně řešený salonek pro hosty.

Foto: Rafał Chojnacki

Podzemní železobetonová konstrukce pomohla se stabilizováním celého objektu, a nikterak vizuálně neruší. Je totiž překryta zemním valem. Na něm se pak povedlo usadit terasu, volně navazující na rozšířenou část suterénu. Ve vztahu k terase je pak i zbytek teď už do profilu přízemí vtěsnaného obydlí. Začíná se velkou a prostornou kuchyní, s poněkud odbočnou čítárnou, odpočinkovou zónou. Na své okolí tu „dům“ navazuje skutečně neskromným prosklením. A znovu, tento otvor na úrovni přízemí by nejspíš působil rušivě, kdyby nebyl odvrácen od příjezdové cesty. Takhle si dům uchovává tajemství svého světla v interiéru skryté před světem.

Ostatní nadzemní podlaží pak nesou pokoje (ložnice) pro majitele a jeho rodinu. Na každém patře jsou pak doplněny koupelnami, toaletami. Do horního mezipatra je pak situována pracovna, které naprosto dominuje strhující výhled do okolí. Pole se mohou zdát chabou scenérií, nicméně střídání čtyř ročních období na jejich plátně překrásně zrcadlí realitu polského venkova. Odstup mezipatra je dán tím, že je zde instalováno, spíše expozičně, kolo převodu větrného mlýna. Objekt se nezříká své minulosti, ne, jen na ni hledí s jistým odstupem.

Foto: Rafał Chojnacki

Moderní a současné, s formou minulosti

Materiálově objekt domu vystavěném v mlýně vystihuje trojkombinace dřeva, betonu a skla. Dřevo je tu dominujícím prvkem, nejpatrnějším svou všudypřítomností. Je vnější kůží domu, proniká do interiéru. Na fasádě se přitom setkáme jak se starými, tak i s novými, deskami, které byly konzervovány opálením. Pokud je dřevo tím materiálem, které ztělesňuje tvář, železobeton je „vnitřní kostrou“. Je prakticky neviděný, skrytý, ale zásadní. To on fyzicky nese celou konstrukci, a místy se podílí na zajištění opěrných stěn. A sklo? Přítomno je ve velkých formátech, ale usazených tam, kde nejde na první pohled vidět (přízemí, mezipatro).

Větrný mlýn je navenek dřevostavbou, která mnohé skrývá a odhaluje postupně. Bylo by snadné zbourat to, co tu tak dlouho stálo a připomínalo minulost, a nahradit to něčím ne tak komplikovaným, moderním, současným. Architekti ze studia o4 architekci ale nepreferují snadná řešení, dávají přednost kvalitě a hloubce. A investor byl v tomto vzácném případě stejného smýšlení. Rodinnému domu ve větrném mlýně u Lobartowa nechybělo štěstí. Realizace rozsáhlé rekonstrukce nese potenciál chytlavého nápadu, řemeslně odvedené práce a odvážného konceptu.

Foto: Rafał Chojnacki

Údaje o projektu

Název projektu: Dom wiatrak - Windmill House
Typ projektu: komplexní rekonstrukce dřevostavby, refurbrisment
Architektonické studio: o4 architekci
Lokalizace: Lubartów, Lublin, Polsko
Vedoucí projektu: Michał Kucharski, Mateusz Piwowarski, Sylwia Ciesielska
Projektová idea/předloha: Michał Kucharski, Tomasz Padło
Projektový tým: Michał Kucharski, Mateusz Piwowarski
Technické konzultace: Arkadiusz Szałyga
Klient: soukromá osoba
Projektová fáze – typová soutěž 2014
Rok dokončení (finalizace): 2021
Zastavěná plocha: 79 m2

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

Foto: Thomas Jantscher

Stodolu rozebrali, přestěhovali, přestavěli a moderně zabydleli

Realizovaný projekt rekonverze ve švýcarských Alpách, vedený pod taktovkou architektonického studia Savioz Fabrizzi Architectes dokládá, že nic není nemožné. Stará stodola se díky jejich práci změnila na příjemné a komfortní obydlí, které navenek dovedně „klame“ svým vzhledem.

REKLAMA