BTR House od Belgického studia DeDal architectes je perfektní ukázkou toho, jak jde s minimálními prostředky dosáhnout úžasných výsledků.
Zlom v ulici i provedení stavby
Nacházíme se na jednom z předměstí Bruselu, v poměrně fádní řadové zástavbě tvořené rodinnými domy, mezi nimiž vznikla po demolici proluka, stavební parcela. Sklon silnice a mírný sestup parcely definují prostor, který směrem k ulici vytváří řadu domů o výšce 2,5 patra. Tomu měl odpovídat i nově plánovaný rodinný dům. Z ulice tedy vstup ve sníženém přízemí, nad ním ateliérový prostor společenských místností a nakonec v patře nejvyšším obytné pokoje. Nic mimořádného.
Lišil se tím, že směrem do dvora měl těžit z plné výšky a terénního schodku, a dosáhnout výšky pater tří. Novostavba se totiž nachází v rámci ulice přesně na místě, kde dochází k výraznému posunu v zarovnání průčelí budov mezi horní a dolní částí ulice. Což byl pravděpodobně ten impuls, který přiměl architekty Arnauda De Moora a Davida Lo Buglio k tomu, trochu si projektem pohrát.
Zadní profil domu prostě nabízel více prostoru, než ten čelní. Dům mohl být větší, než se vizuálně jevil. A tím se rozpracovala série vizí o stavbách, které zvenčí vypadají a fungují jinak, než zevnitř. Hodí se zmínit, že De Moor je ve francouzské architektuře uznávaným expertem na energetickou bilanci a navrhování úsporných a efektivních budov. A Lo Buglio je profesorem na Fakultě architektury La Cambre-Horta. Proto se oba snažili do hravého pojetí vnést mnohé ze své praxe i zkušeností.
Zevnitř to může být jiné
V podstatě odděleně tedy řešili vnější objemovou souvztažnost domu, jeho zarovnání směrem do ulice a dvora, srovnání posunu a záhybů na čelní fasádě, vyrovnání říms. A souběžně s tím pak rozvíjeli potenciál interiéru, který mohl těžit z nejednotného výškového profilu. Jediné, co trochu brzdilo tvůrčí rozlet architektů, byla kritéria nastavená financováním stavby. Klient měl napjatý rozpočet, a přitom se nechtěl ochudit o možnosti, které dům měl nabízet.
Bylo jimi například přímé napojení stavby na zahradu za domem, stejně jako přání na co nejvyšší (v rámci cenové dostupnosti) zapojení obnovitelných zdrojů. Hezké bylo to, jak se přání jako „udělat to dobře, levně a úsporně“ prolínala se specializací architektů. Těm totiž bylo jasné, že největší díl potenciálních provozních úspor plyne z kvalitně zaizolované obálky domu. A že se nejvíc dá ušetřit na provedení interiéru, aniž by se zříkalo nápaditosti.
Interiér téměř bez zdí
Interiér je tak řešený ani ne snad po půl-patrech, ale ve čtvrtinových sledech. Jsou to rozdíly ve výškách podlaží, členěné integrovanými nábytkovými prvky, které umožňují velmi otevřenou organizaci obytných prostor.
To je ten atypický loftový design. Je to hravé a zajímavé. Pevných příček a zdí je zde velmi málo, prostor se ubírá do výšky a tímto postupným stoupáním plošin vzniká něco jako intimita, které není dosaženo uzavíráním prostoru, ale jeho elevací.
Dosáhnout toho jinými prostředky – například ocelovými nosníky, betonovými překlady – by bylo zbytečně nákladné. Stejný efekt zajistila konstrukce dřevěná. Masivní, pohledově přitažlivá. Navíc tento soubor úrovní doplňuje a rozvíjí to, čím se do ulice hlásí fasáda domu. Výraz struktury dřevěné rámové konstrukce tak prochází celým obydlím skrz naskrz. Dům je díky tomu upřímný ve svém výrazu a na první pohled tak dává tušit, z čeho se skládá.
Nábytek - zbytek
Betonová základová deska, tmelené zaizolované keramické tvárnice s izolační výplní. A k nim se upínající kostra vnitřní konstrukce, členící prostor. Pod nohama pevná podlaha z betonu, nad hlavou dřevěný skládaný strop. Místnosti – tedy spíš jedna rozdělená místnost – pak různě nepojená dřevěnými schůdky, rozvrstvená policovými systémy a úložnými prostory. Interiér působí jen lehce industriálně (ocelové rozpěry přehlédnout nelze), ale dřevo celkový dojem polidšťuje a dodává místnostem vizuální teplo a zabydlenost. S tím vydatně pomáhá i dekorace z pokojovek, které vykukují z různých úrovní.
Myšlenka, že méně je někdy více, je patrná i na skladbě přítomného nábytku. Není ho mnoho, ale je to dáno tím, že jeho úlohu – míst k posezení, gaučů a křesel, knihoven, polic a pracovních ploch, na sebe přebírají podpůrné a nosné prvky domácnosti.
Nenáročnost neznamená nedostatek kvalit
Betonový základ se při pohledu z ulice promítá do prvního podlaží, a doplňuje jej světlý obklad. Jinak je vnější dřevěný plášť, fasáda, je proveden ze dřeva zeravu. Materiál je zajímavý svou odolností proti vlhkosti a houbám, a současně tím, že barva materiálu se má v průběhu času vyvíjet v odstínových variacích.
Dům BTR tedy nemusí řešit barevné splynutí s okolními domy v ulici, protože postupně nabere většinu barev zde přítomných. Svou fasádou tedy bude trochu mást a klamat, podobně, jako tak činí u neodhadnutelné podoby svého interiéru.
Dům je vytápěn krbem na dřevo a na střeše se pyšní solární elektrárnou. Ta v daném uspořádání pokrývá běžný provoz domácnosti. BTR není ostrovním systémem, ale má vysokou míru nezávislosti. Je úsporný a efektivní, nebyl drahý a svým interiérem rozhodně zaujme. Je novostavbou, která myslí na budoucnost. Je to projekt, který DeDal architectes dělá kvalitní prací dobré jméno.
Údaje o projektu
| Název projektu: | BTR House |
| Typ projektu: | novostavba rodinného domu, dřevěná konstrukce |
| Architektonické studio: | DéDal architectes |
| Lokalizace: | Brusel, Belgie |
| Vedoucí projektu: | Arnaud De Moor, David Lo Buglio |
| Zakázkový nábytek: | Magali Cruysmans |
| Dodavatelé materiálu: | Reynaers Aluminium, STABALUX, Stuv, Viessmann, Zangra |
| Klient: | soukromá osoba |
| Hrubá zastavěná plocha: | 210 m2 |
| Projektová fáze: | 2020 |
| Realizace, finalizace: | 2021 |
Sdílet / hodnotit tento článek