Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Hypotéku? Ne děkujeme. Z ruiny staré kůlny uprostřed vsi dokázali udělat levné, malé ale skvělé bydlení

Ruina staré kůlny, tísněné v rohu pozemku dvěma velkými kamennými zdmi. Objekt, který dosloužil už minulosti, zjevně nepůsobil dojmem, že by ho snad měla ještě čekat nějaká budoucnost. Architekti se spolu s uvědomělými majiteli ale rozhodli pro jeho transformaci, a tím i k „záchraně“ podoby celé vesnice.
Foto: Guillermo Avanzini Alcibar

Ojacatstro je jednou z mnoha polo-zapomenutých vesnic provincie La Rioja. Dlouhou dobu byla ztichlá a vyprázdněná, ponechaná víceméně sama sobě napospas. Nicméně život tu před lety - s velkými vnitrostátními migracemi obyvatel do měst, jež postihly celé regiony španělského venkova – neustal. Jen se hodně zpomalil, aby nyní nabral znovu na obrátkách poté, co se tok proudu lidí obrátil. Mladí lidé se teď znovu navrací do krajiny svých prarodičů, aby tu nalezli nový domov. Jejich primárním motivem je levnější bydlení, blízkost přírody pak potěšujícím bonusem navíc.

Migrace na venkov, v Evropě zatím ne zrovna obvyklý fenomén, je vítána jako veskrze pozitivní záležitost. Nicméně se s ní pojí i určité komplikace, protože nároky mladé generace na kvalitu bydlení stojí po životě ve městě někde jinde. Osady, vesničky i malá města se tak pod tlakem požadavků mění na cosi, co s původní podobou sídel nemá mnoho podobného. Vývoj je to očekávatelný, byť ne úplně příjemný. Když se místo rekonstrukce vybydlené domky a farmy demolují a nahrazují moderními novostavbami, podřezávají se tím kořeny autenticity celého místa.

Aby vesnice zůstala venkovem

Příběh malé a notně se rozpadající kůlny z Ojacastro je jiný, stejně atypický, jako většina projektů v současnosti řešených architekty ze studia MAAV. Z jejich obsáhlého portfolia desítek úspěšných realizací lze vyčíst, že se stali experty na obnovu venkova. Přesněji tedy na opuštěné rurální stavby, ruiny ve vesnicích i v otevřené krajině. V zástupu dohotovených návrhů defilují nejrůznější mlýny, sýpky, stodoly, hospodářské paisaje, stáje, a ano, i chlévy a kozí chlívky. Objekty, které se už dávno přežily, jejich stav byl havarijní. A oni je pro své klienty zachraňují.

Foto: Guillermo Avanzini Alcibar

Ne tedy pro čirou radost ze zachraňování nebo samoúčelnou projektantskou zábavu. V MAAV tyto objekty rekonstruují, modernizují a mění jejich programové využití, aniž by přitom výrazně proměnily jejich tvar nebo měřítko. Ze staré stáje tak po jejich zásahu vznikne rodinný dům, sklad nářadí u opuštěného sadu se změní na vkusné ubytování pro hosty. Podstatné je, že zůstane zachován jejich formát, nejsou zdemolovány, krajinu neopustí. A dál vkusně dotvářejí její jemnozrnnou strukturu. Protože právě tyhle drobné přístavky, boudičky a kůlny v sobě nesou to, co je pro vesnice typické.

Původní morfologie, nový smysl

Stáje a chlívky už nemají ve španělské vesnici, do níž míří ambiciózní mladí, budoucnost. Ale tím, že se je podaří přetvořit na něco jiného, zůstane ona nově zasídlená vesnice pořád původní vesnicí. A to je kontext, v němž se nese i celý projekt rekonstrukce - transformace rozpadající se kůlny v Ojacastro. Je to malý projekt – malá architektura – která dělá velkou radost. A v sobě nechává vykrystalizovat postoje, jimiž se architekti v MAAV zaštiťují. Ze struktury vesnice si nic neberou, uchovávají její původnost a přitom jí dávají nový smysl. Je to ukázka adaptace venkovské morfologie a snaha začlenit je do nového rytmu rozvoje okolního prostředí.

Foto: Guillermo Avanzini Alcibar

Je dlužno dodat, že byť jsou MAAV za svou iniciativu chváleni, samotné úřady ji ale nijak cíleně nepodporují. Vesnice jsou rády za jakékoliv zasídlení a je jim vcelku jedno, co na parcelách se starými domy jednou vznikne a jak to bude vypadat za 20 let. V Ojacastro, kde si mladý pár pořídil dům s dvorem a zahradou, tomu nebylo jinak. Radnice to brala tak, že stavby na celém pozemku půjdou k zemi, a vyroste tu novostavba rodinného domu. Se schválením a tolerancí k až tak urbanisticky necitlivé změně, že nový objekt může mít tři podlaží.

To naštěstí mladí nechtěli, a proto oslovili MAAV. Kteří pro střípek z mozaiky, onu malou kůlnu stojící v sevření výběžku dvou kamenných zdí, vymysleli něco odlišného, co víc ladí s měřítky venkova. „Nástroje územního plánování tu často ohrožují morfologii zástavby a podporují ničení staveb, někdy i staletých, tím, že zvyšují jejich zastavitelnost,“ vypovídají architekti o motivech, které je vedly k úpravě projektu. Jimi navržený zásah zpevňuje stávající kamenné zdi, zachovává v rámci možností původní střešní tašky malé chaty, čímž zachovává místní morfologii namísto výstavby třípodlažní budovy, která by nerespektovala měřítko riojanské vesnice.

Foto: Guillermo Avanzini Alcibar

Citlivost majitelů a ochota městské rady umožnit pokračování prací tak zastavily degradaci tohoto koutu obce, a zabránily tak destrukci, která by byla způsobena realizací původního demoličního plánu,“ říkají.

Malá měřítka nejsou na škodu

Z opuštěné kůlny na nářadí, jež působila sama o sobě dost chatrným dojmem – a po očištění nánosu zavadajícího materiálu pak snad ještě hůř – byla stavba o výměře 40 metrů čtverečních adaptována na nové využití, přestavěna na lehký obytný dřevěný domek, obytný mobiliář, vmáčknutý mezi kamenné zdi. Původní dřevěný skelet střechy, který byl ve velmi špatném stavu, byl nahrazen konstrukcí z CLT a skeletem z vrstveného dřeva, doplněné o izolační zateplení a dřevěný obklad.

Kvůli celkově zmenšené a jasně vymezené ploše bylo nutné vytvořit celý program v jednom prostoru, což ale výsledku na efektu neubralo. V jednotě otevřeného prostoru bylo možné usadit na své místo vše potřebné. Skládací nábytek, skládací postel, skříňku s kuchyňskou linkou, úložné prostory, elektrické spotřebiče. Vše ideálně uschované mimo objem místnosti, vsazené do výklenků tlustých stěn a skryté za obložení, ale přitom připravené kdykoli k použití. Potěšující je, že se celkové náklady na tu to transformaci, kompletně dostaly pod limit 83 000 eur.

Foto: Guillermo Avanzini Alcibar

Přístup studia MAAV je v mnoha ohledech netradiční, a transformace-rekonstrukce kůlny z Ojacastro je toho zřejmým příkladem. Hodnotu díla tu totiž nevyjadřuje ani tak, co vzniklo, jako spíš to, vzniku čeho se tu zabránilo. Místo třípodlažní a naddimenzované novostavby, v níž by se řešil pokoj pro hosty, zůstala měřítka domu přiměřené k vesnici zachovány. Obytný mobiliář se přesunul do upravené kůlny, objektu, který k tváři vesnice patří. Je to malé dílko, malá architektura. Ale její význam pro zachování španělského venkova je obrovský. 

Údaje o projektu

Název projektu: Transformación de un antiguo pajar en vivienda
Typ projektu: transformace, rekonstrukce
Architektonické studio: MAAV
Lokalizace: Ojacastro, La Rioja, Španělsko
Vedoucí projektu: Adrián Martínez Muñoz, Guillermo Avanzini Alcibar
Spolupráce: Enrique Uyarra, Victor M. Sánchez
Tesařské práce: Victor M. Sánchez
Dodavatel stavby: Enrique Uyarra
Klient: Rocío Avanzini, Germán Barbier
Rok dokončení (finalizace): 2020
Rozpočet: 83 000€ (2.075€/m2)
Užitná plocha: 40 m2

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

Horská chata ze staré stodoly: Zvenku stará, uvnitř nová

Horská chata ze staré stodoly: Zvenku stará, uvnitř nová

Pokud se vám líbil náš článek o  přeměně stodoly ve víkendový dům , určitě oceníte i tuto realizaci ze Slovinska. K ní architekti přistoupili jinak - zachovali původní vnější vzhled staré stodoly, ale vevnitř vytvořili dřevěný interiér horské chaty.

Staré stáje přestavěli architekti na novou funkci

Staré stáje přestavěli architekti na novou funkci

Na konci roku 2014 bylo architektonické studio lab03 v úzké spolupráci s budoucím hlavním dodavatelem stavby, společností Somass vybráno ve veřejné soutěži k realizaci nevšední zakázky. Hlavním bodem zadání projektu se totiž stala poptávka po novém, reprezentativním návštěvnickém centru, které by se mělo nacházet v…

REKLAMA