REKLAMA
Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Fasádu mají z odřezků podlahy. Mělo z nich být palivové dříví, oni udělali rekreační dům

Jedna věc je básnit o recyklaci a druhotných surovin, ale druhá je umět hledat a najít tam, kde se o to dosud nikdo nepokoušel. Projekt rekreačního objektu, chaty z Norska, je originální zpracováním i tím, kde pro svou realizaci dokázal objevit materiál.
Foto: Johan Dehlin

Rekreační dům, chata Saltviga, stojí na skalním výchozu s výhledem na moře. Její bezprostřední okolí je porostlé lišejníky, mechy, kapradinami, jehličnany a listnatými dřevinami, uvyklými snášet prosolený aerosol zanášený divokým větrem od Skagerraku. Saltviga se vyrovnává s nerovným podkladem, se silnými poryvy větru, mrazem a korozivní salinitou s grácií. Je vystavěná tak, že podmínky okolního prostředí výtečně snáší.

V její podobě se zrcadlí zkušenosti předchozích generací, osvědčené stavební postupy a řemeslná praxe. Vypadá jako objekt, který sem do drsných podmínek zkrátka patří. Pokud ale budeme pátrat po původu stavebního materiálu, zavede nás stopa jinam. Přes to rozbouřené moře, do Dánska. Až za tříhektarové výrobní haly závodu Dinesen. Podniku, který od roku 1898 vyrábí podlahy. Ne ledajaké, ale skutečně kvalitní, odolné a značkové. Ze dřeva.

Foto: Johan Dehlin

Místo topiva stavební materiál

O tom, jak se dělají kvalitní podlahy, mohou v Dinesen vyprávět celé hodiny. Za těch více než 120 let také přeci jen dost modifikovali výrobní postupy. Co zůstalo na jejich cestě z minulosti do přítomnosti stejné, že jejich výroba podlah pořád produkuje odpad. Dřevěné odřezky. A za výrobními halami se jich každou sezónu nastřádá hezkých pár vagónů. V Dinesen se jich tradičně zbavují tak, že je prodávají jako palivové dříví.

Není na tom nic špatného, jen to zkrátka občas trochu zamrzí. To dřevo je totiž jakostním špičkové kvality. I když jde jen o odřezky, pořád je to skvělý vyzrálý dub či do hladka opracovaná douglaska. Něco ušlechtilého, co do kamen úplně nepatří. Proto také v Dinesen byli jednoznačně „pro“, když je oslovili architekti z norského studia Kolman Boye. Navrhli jim, že zrovna ty kousky na spálení, pravidelné části dubových a douglasových odřezků, by zužitkovali v trvalejší podobě.

Foto: Johan Dehlin

Jako fasádu rekreačního domu. Chaty. Kruh se uzavírá – ta Saltviga na skalisku vyrostla právě z těchto zbytků.

Přišlo nám to zkrátka jako sympatický nápad,“ potvrzují Kolman Boye Architects. „Jako zušlechtění odpadních materiálů, které by jinak sloužily jako palivové dříví. Jako ukázka toho, jak aktualizovaný architektonický jazyk může napomoci efektivnímu využívání zdrojů.

Pravidelnost a kvalita zbytků jim zkrátka nedala spát. Záměr nesl navíc nemalý potenciál i v oblasti úspor uhlíkových emisí, jako alternativa k běžně používaným a uhlíkově náročnějším materiálům. Ale od nápadu k realizaci vedla poměrně dlouhá cesta.

Foto: Johan Dehlin

Nejtěžší práce? Vymyslet „jak“ to udělat

Architekti si museli s odřezky dřeva hodnou chvíli hrát. Společně s lidmi z Dinesen vyvinuli kombinovanou strategii třídění materiálu z výroby za účelem klasifikace velikosti, množství a jejich kvality. Poté se také pustili do toho, jak vlastně nejlépe a nejefektivněji ty vhodné odřezky zužitkovat. Šlo o to, s jakým vrstvením dosáhnout nejlepšího prostorového zážitku, jak dosáhnout nějakého zajímavého vzoru, technických vlastností výstupu.

Vzniklo k tomu několik modelových stěn a kusů fasád v měřítku 1:1, než to celé začalo nabývat konkrétnější podobu. „Odřezky nejsou šindele,“ dodávají k tomu Kolman Boye Architects. „Dají se používat podobně, ale nikoliv stejně.“ Výzkum architektů byl tedy zprvu poměrně přímočarý, ale rozbíhal se do mnoha větví. Žádalo si to komplexní přístup, který vycházel jak ze znalostí tradičního materiálu, tak i procesu výroby.

Foto: Johan Dehlin

Proč tolik práce předem? „Chtěli jsme, aby to fungovalo ekologicky i ekonomicky,“ vysvětlují tvůrci projektu. „Když tu práci promyslíme dobře teď, budeme moci s odřezky z podlah pracovat pravidelně.“ Proto se výroba a montáž dřevěných prvků pro stavbu odvíjela od společných znalostí zúčastněných tesařů, truhlářů a dodavatelů.

Při vlastní „výrobě“ fasádního materiálu pro chatu Saltviga tak byl každý z více než 12 000 jednotlivých dubových odřezků před-řezán na míru s minimálním odpadem, předvrtán, a před přepravou na místo předběžně upraven dehtem v truhlářství. Při montáži fasády na místě vyžadoval každý jednotlivý dubový prvek precizní manipulaci. Tyto šindele, co nejsou šindele, byly na svá místa přivrtávány. Chtělo to více než 20 000 šroubů z nerezové oceli pro upevnění, které pak posilovaly robustní, sestavený a vrstvený charakter obkladu.

Foto: Johan Dehlin

Nápad, který se vyplatil

Ta práce navíc se ale rozhodně vyplatila, jak je z pohledu na Saltviga patrné. Budova o výměře užitné plochy 140 metrů čtverečních je pečlivě přizpůsobena svažitému terénu, aniž by se přetvářela terénem. Tvoří tři navazující objemy, které jsou umístěny dohromady v pěti různých úrovních. Vně tři objemy vytvářejí dva odlišné prostory, oddělené otevíratelnou větrnou bariérou – polouzavřeným nádvořím, vystrčeným směrem k lesu. Směrem k moři se naopak domem prolíná „okenní pás“.

Uvnitř má každá místnost odlišnou výšku stropů a objem. Centrální chodba poskytuje jasný výhled na celý dům a okna, rozprostírající se po celé délce fasády. Tam, kde venkovní dubový obklad časem získá stříbřitě šedou barvu a splyne s břidlicovou a žulovou krajinou. Vnitřní obklady z douglasky – tady z kompletů, nikoliv odřezků – vnáší do interiéru pocitové teplo. Interiér ještě kvalitativně usazují bělostné odstíny nábytku, a umírněnost barevně neutrálních stěrkových podlah.

Foto: Johan Dehlin

Saltviga zvenčí vypadá jako bytelná chata, obložená šindelem. Šindele to ovšem nejsou, jde o odřezky podlah. Odpadní materiál, donedávna dobrý jen ke spálení, tu našel velmi efektní (a efektivní) využití). A je zřejmé, že s tímto materiálem teď budou Kolman Boye Architects ve svých realizacích pracovat mnohem častěji. Protože se osvědčil.

I když rekreační objekt, chata Saltviga, není velká svými rozměry, pozoruhodná je tím proaktivním přístupem, při němž si architekti hledají sami svou cestu k udržitelné architektuře a pátrají po sekundárním zdroji potenciálně zužitkovatelné suroviny, jímž mohou zlepšit ekologičnost celého projektu.

Foto: Johan Dehlin

Údaje o projektu

Název projektu: Saltviga House
Typ projektu: rekreační objekt, chata
Architektonické studio: Kolman Boye Architects
Lokalizace: Grimstad, Skaggerak, Norsko
Vedoucí projektu: Erik Kolman Janouch, Victor Boye Julebäk
Inženýring stavby: Limträteknik, Falun
Dodavatel stavby: Byggmester Modalen, Høvåg
Dodavatelé materiálu: Louis Poulsen, Dinesen
Klient: soukromá osoba
Rok dokončení (finalizace): 2022
Zastavěná plocha: 140 m2
Výměra užitné plocha: 200 m2

Sdílet / hodnotit tento článek

Mohlo by vás zajímat

Foto: Petr Polák

Dům pro rekreaci je synergií designu, praktičnosti i respektu k přírodě

Moderní chata pro rodinnou rekreaci nabízí odpočinek a klid v lesích nedaleko Prahy. Krásný příklad, kdy se na celkem malém prostoru podařilo řešení, které má všechny potřebné atributy bydlení a je esteticky zdařilé. To vše s respektem k přírodě i okolnímu prostředí.

foto: Silvia Lavit

Áčkové chaty pro rekreaci na vinici. Skoro jako sestry. Stejné ale jiné

LiLeLo, Little Leisure Lodge, je prostě projektem plným cenných nápadů. Není stereotypní, silně se vymyká, je odvážný. Ale přitom zachovává respekt k místu, krajině. Je velmi svérázný, to ano. Ale k Piemontu sedí mnohem víc, než by kdy nejspíš dokázal tuctový módní penzion vinařství.

REKLAMA