Začít musíme v Lamarosa, vesnici, které je součástí portugalské provincie Lamarosa. V průměru si tu ročně dopřávají 2 600 hodin plného slunečního osvitu, a protože tu pořád panuje oceánské klima, patří tomu i 800 milimetrů srážek. Z toho plyne, že zdejší region je skvělý pro zemědělství.
Další etapa příběhu o projektu Casa do Quintal se týká nedávné minulosti. Mladý muž hledal příhodné místo, kde by vystavěl pro svou rozrůstající se rodinu dům. Jenže jak už to tak bývá, rozpočtově mu to vycházelo buď jen na pozemek, anebo na stavbu. Nikoliv na obojí současně.
Foto: Archiv Miguel Marcelino, Lourenço T. Abreu
Proto vzal víc než zavděk pozemkem, na kterém v Lamarose kdysi hospodařil jeho děda. Nicméně po obhlídce pozemku – který se nacházel uvnitř vesnice, ale patřila k němu i velmi rozsáhlá zahrada se sadem – musel konstatovat, že to zase až taková výhra není.
Architekt jako generál
Přeci jen, to existující stavení bylo už před těmi šedesáti lety využíváno jako hospodářský objekt, ryze podporující fungování zemědělského pozemku. A po generacích, kdy se tu nehospodařilo, to byla prakticky ruina. Vymezená jen obvodem základového zdiva, kterou v hrubých obrysech připomínaly propadlé střechy.
Foto: Archiv Miguel Marcelino, Lourenço T. Abreu
Aby se z něčeho takového mohl stát dům, v němž by mohla žít rodina s dětmi, bylo třeba spousta práce. Práce, kterou někdo musel dobře rozvrhnout, a zbytečně se nemrhalo prostředky. A v tento moment se mladý muž rozhodl, že osloví architekta Miguela Marcelina, aby mu takový projekt, i s náležitým harmonogramem a soupiskou materiálu, připravil.
Architekt tu tedy nehrál roli snícího tvůrce, přinášejícího vznosný projekt. Ale spíše stratéga, který rozvažuje detaily a činí rekonstrukci/stavbu svým odborným vhledem realizovatelnou.
Foto: Archiv Miguel Marcelino, Lourenço T. Abreu
Jinak sázka na Miguela Marcelina byla vynikající volbou, protože přesně na tenhle typ zakázek se tento lisabonský profesionál specializuje.
Hospodářské stavení v Lamarose neslo všechny obvyklé charakteristiky Marcelinovi práce – proměna tradičních letitých staveb, polorozpadlé objekty, venkovské prostředí, úprava či rozšíření plánu a nové využití domu. Portugalský venkov je takových staveb plný, a architekt se v tomto kalném prostředí cítí jako ryba ve vodě.
Postup architekta se dá popsat jako série generálských a náležitě direktivních (za daných podmínek a omezeném rozpočtu ale plně pochopitelných) rozhodnutí. Třeba to, že zahrada a sad zatím musí počkat, je třeba zajistit bydlení rodině. Nebo že pro jakékoliv konstrukční práce je nejprve zapotřebí vytvořit manipulační prostor.
Foto: Archiv Miguel Marcelino, Lourenço T. Abreu
Stejný objem, jiný plán místností
Ten se nabízel na „dvorku“, který bylo nejprve třeba vyklučit. Ukázalo se přitom, že tato část – vymezená na jedné straně domem a na druhé starou zdí – má rozhodně své kouzlo a sehrála při sestavování projektu ještě důležitou roli. A pak? Rozebírání staré ruiny.
Nebyla to ani tak demolice, protože tu skutečně mnoho nezůstalo. Dům ve své minulosti sloužil jen jako opora pro zahradu se sadem a drůbeží a králičí farmu, a na jeho podobě to bylo znát. Z původní stavby se zachovalo jen několik hlavních zdí a kamenných nároží.
Foto: Archiv Miguel Marcelino, Lourenço T. Abreu
Architekt se nicméně rozhodl pro renovaci těchto masivních obvodových zdí – pamatujících časy, kdy domy na vesnici neměly elektřinu a přívod vody – a doplnil je sérií několika úzkých přepážek. Původní plán ale prakticky neměnil, měnil jen uspořádání a obsah.
Zákrok si žádal nové podlahy, a hlavně – úplně novou střechu. Ta vznikala na nové trámové konstrukci. Poměrně bytelné, ale odpovídající síle zdiva, které je nese. Objem vlastní stavby zůstal nezměněn, ale logika vnitřní organizace se zcela změnila.
Foto: Archiv Miguel Marcelino, Lourenço T. Abreu
Pomyslnou křižovatkou se stala nová kuchyně, která je předělem mezi společenskou částí (s jídelnou kombinovanou s obývacím pokojem, vyhlížejícím do dvora), a částí soukromou, s ložnicemi. K tomu ještě úzká chodba a koupelna, a to bylo vlastně všechno.
Šest místností – z toho ale tři ložnice – byly maximem, co se dalo do staré skořápky umístit. A i když se tu nabízelo 176 metrů čtverečních užitné plochy, pořád to bylo pro aktivní rodinu málo. Proto se také pozornost klienta i architekta obrátila zpět ke dvorku.
Foto: Archiv Miguel Marcelino, Lourenço T. Abreu
Dvůr, kde to žije
V Portugalsku se takovým říká quintal. Prostě zadní dvorek, univerzální odkladiště. V tomto případě se jej ale rozhodli pojmout o něco důstojněji, jako venkovní součást a prodloužení interiéru. Obývací pokoj domu rozhodně není z největších, ale protože se život z něj může přelít do zadního dvorku, o místo už tu nouze není.
Skrze prosklené dvoukřídlé dveře se z obývacího pokoje dostanete na dvorek, který je vlastně jednou velkou terasou. Bezpečným místem pro hry dětí, pro pobyt rodiny, pro venkovní posezení u oběda. Vzpomínáte ještě na těch 2600 hodin plného slunečního osvitu, charakteristického pro region?
Foto: Archiv Miguel Marcelino, Lourenço T. Abreu
Vnější prostor dvorku bylo právě proto ještě třeba doplnit o pergoly a zastiňující prvky. A také prvek vodní, kruhovou nádrž na dešťovou vodu, která ubírá pocitovému horku na síle. Existence obyvatel domu se tedy nakonec netočí kolem stavby samotné, ale spíše kolem dvorku. Proto jí také architekt nazval Casa do Quintal.
Hypotéku? Ne děkujeme. Z ruiny staré kůlny uprostřed vsi dokázali udělat levné, malé ale skvělé bydlení
přečíst článekZdivočelá zahrada a sad, které k pozemku přináleží a nachází se za velkou zdí, ty si musí ještě počkat. Majitel domu s nimi ale má velké plány. Ten první a zásadní plán – zajistit své rodině střechu nad hlavou – už ale s pomocí šikovného architekta naplnil.
Foto: Archiv Miguel Marcelino, Lourenço T. Abreu
Údaje o projektu
| Název projektu: | Casa do Quintal |
| Typ projektu: | přestavba, rekonstrukce |
| Architektonické studio: | Miguel Marcelino |
| Lokalizace: | Lamarosa, Torres Novas, Portugalsko |
| Vedoucí architekt: | Miguel Marcelino |
| Hlavní dodavatel stavby: | João Felício |
| Tesařské práce: | Cristina Martins |
| Spolupráce: | Miguel Coutinho, Mónica González, Mariana Brito |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zahájení projektové fáze: | 2019 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2021 |
| Rozloha: | 176 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek