Zánik venkovského stylu života neznamená konec modelů tradiční architektury
Kolumbijské město Envigado (200 000 obyvatel v centru) je ekonomickým a průmyslovým střediskem regionu Antioquia, a také významnou tranzitní tepnou celé metropolitní zóny údolí Aburrá. I když tu místy dosahuje hustota obyvatel 2500 na kilometr čtvereční a na své severní hranici naráží na kulturně i kriminálně proslavený el-pobaldský Medellín, je ostatními Antioqueños, tedy obyvateli regionu, město a jeho okolí s koncentrovanou zástavbou považováno spíše za venkovskou zónu. Zemědělci a pasáci skotu, dávní potomci španělských conquistadorů, odtud zmizeli pochopitelně před celými desetiletími, ale stále se o místních říká, že jsou to „paisano“, volně přeloženo venkovští balíci se španělskými kořeny.
Překvapivě není toto oslovení chápáno jako pejorativum, místní si odkaz svých tradic a předků ze zámoří rádi a hrdě připomínají. „Paisa“ tedy cokoliv co odráží civilní stránku venkovského života v Aburrá, se tak odráží nejen ve stylu odívání, výběru hudby či oblíbeného fotbalového klubu, ale především také v architektuře. Změnily se stavební materiály, požadavky na prostorové dispozice či technická řešení, ale lidé si stále přejí žít v domech, které jsou „paisa“. A přesně s takovým pojetím pracují kolumbijští architekti ze studia Plan B Arquitectos. V jejich BO House se odráží tvary původní venkovské architektury v jinak rušném předměstí moderního města.
Zdroj: Alejandro Arango
Rovinatá nížina? V 2000 metrech nad mořem
Stavba BO House se nachází nedaleko vyvýšené přírodní terasy nad jinak rovinatou krajinou vysočiny, v nadmořské výšce 2100 metrů (průměrná nadmořská výška v regionu Antioquia je 1900 metrů). Z hlediska vzhledu krajiny se zde tedy potkává typicky tropická vegetace s přírodou ovlivněnou intenzivním zemědělským hospodařením, spolu s tím, že celý ekosystém je typický chladnými a deštivými rány, s výraznou vlhkostí vzduchu a častými nepravidelnými intenzivními poryvy větru.
„Dříve se tu nacházely pastviny a malá políčka, ale nyní se celá oblast postupně transformuje do rezidenční zóny,“ zmiňuje Felipe Mesa, zakladatel Plan B Arquitectos. „Lidé ale trvají na tom, aby výstavba v těchto zónách stále podtrhovala původní charakter lokality. Stodoly, stáje a užitkové budovy tak mění svou podobu to takové, se kterou se místní dokážou snadno identifikovat.“ Základem projektu tedy bylo vizuální pojetí blízké tvaru klasické stodoly, rozpracované do podoby obytného domu se širokou střechou.
Zdroj: Alejandro Arango
Obytný dům je pořád středem života
„Pro vlastní konstrukci jsme zvolili variantu centrální budovy pravidelného půdorysu a připojených „paralelních přístřešků,“ dodává Federico Mesa. „Základem je jednoduchá struktura betonových podpěrných sloupků, které nesou ze střechy vybíhající horizontální i šikmé paprsky nosníků, které spolu s rovnoběžnými rovinami jednotlivých etáží generují strukturu domu i střechy.“ Právě tato varianta, při které „vnější obal“ vede k rozlišení prostorových dispozic vnitřního prostoru, je prvkem typickým pro zmíněnou venkovskou paisa architekturu. Ta pak podtrhuje další charakteristická členění objektu, například i střecha na jedné straně "přetažená", čímž vytváří uzavřený, krytý prostor, nebo dvě (v tomto případě obytné) úrovně.
Krytinu střechy už pochopitelně netvoří „tradiční“ materiál, tedy slámové došky, ale moderní asfaltové šindele a aglomerátové desky žluté barvy. Tmavá barva šindelů (a jejich materiál) nejsou zvoleny samoúčelně, ale mají zajišťovat vyšší tepelný zisk celého objektu, tak aby se prohříval sluncem od samého rána. Vlastní fasády budovy jsou z pálených cihel, podlaha ve společných prostorách je z litého betonu. Obytné pokoje v prvním patře mají dřevěné podlahy, se kterými korespondují i dřevěné obklady (z modrošedé borovice paprsčité). Koupelna a toalety jsou obloženy obkladovými dlaždicemi.
Zdroj: Alejandro Arango
BO House prostě světlo přitahuje
Půdorys BO House je jednoduchý, obdélníkový. Zatímco společenský život (kuchyně, jídelna, obývací pokoj) je zde situován do přízemí, soukromí naleznou obyvatelé v jeho prvním patře (obytné pokoje, hygienické zázemí). Pojem soukromí a vzájemné socializace zde ale není ostře oddělen, oba tyto celky jsou spojeny svislým spojitým prostorem, definovaným tvarem střechy. Horní etáž je důsledně prozářena přirozeným světlem, které dovnitř proniká hlubokými okny. Na úrovni přízemí je pak k objektu připojena garáž, a betonovou pergolou je pak otevřen přístup z domu do zahrady.
BO House tak není zcela vytržen a izolován od okolního prostředí, ale na jedné straně nenápadně expanduje do svého okolí. Celým projektem se přitom nese jasná linka, jež upozorňuje na hlavní limitující faktor. Tím je slunce. Dům je vystaven a orientován tak, aby od rána přes odpoledne získal co nejvíce tepla a světla, a příjemně se prohřál. Zároveň je BO House co nejvíce kompaktní, tak aby zabránil zbytečným ztrátám tepla. S těmi, ve spojení s optimalizací cirkulace vzduchu, se počítalo i při vlastním rozvržení oken, světlíků a dveří.
Parametrizace:
| Název projektu: | Casa BO /Bo House |
| Architektonické studio: | plan B arquitectos |
| Projektový manažer: | Felipe Mesa + Frederico Mesa |
| Projektový tým: | Carlos Blanco, Daniel Tobón, Alejandro Henao |
| Klient: | Soukromá osoba |
| Dodavatel stavby: | Soukromá osoba |
| Plánované využití objektu: | Rodinný dům |
| Zahájení projektu: | 2011 |
| Dokončení projektu: | 2013 |
| Rozloha: | 300 m² |
| Lokalizace: | Envigado, 20 minut od Medellínu |
| Ekosystém: | Tropický montánní deštný prales |
| Nadmořská výška: | 2100 m |
Jak sami svou práci charakterizují plan B arquitectos?
Felipe Mesa (*1975) a Federico Mesa (*1979)
Domníváme se, že forma a její obsah musí být vzájemně provázanou skutečností. Chápeme architekturu jako způsob života, protože architektura je podle nás důležitější, než si obvykle myslíme. Nestojíme příliš o avantgardní pojetí, a vyloženě nemáme rádi, když jsou naše projekty označovány za impozantní. Není to totiž naším cílem. Naopak, věříme, že architektura má přesah do politické, veřejné a sociální úrovně, a designér či projektant za to přejímá určitou odpovědnost.
Naše frekventovaná klíčová slova, která rádi používáme, jsou: „současný, částečný, tangenciální, re-iterativní a otevřený. Skutečně máme rádi otevřenou architekturu, a líbí se nám, když může zasahovat do probíhajících či přechodných jevů. Určitě nám není lhostejná biologie, ať už jde o faunu nebo rostliny.
To vše se totiž nějakým způsobem promítá do našeho grafického designu. Lákají nás řešení, která by se dala označit za alternativní, a nejrůznější omezení, ať už prostorová nebo terénní chápeme spíš jako výzvu, než limitující prvek. Věříme, že se to v našich pracích odráží. Nepreferujeme rigidní a dogmatickou architekturu, líbí se nám více na „riskantní“.
Nezavrhujeme tradiční architekturu, právě proto, že ona často řeší limity terénu v praxi, a má v tom nemalé a léty osvědčené zkušenosti. Zdůrazňujeme vždy eko-sociální konfiguraci. Je pro nás důležitější relační síla projektu, která spočívá v jednotlivých aspektech, než třeba v konstrukčních detailech. Líbí se nám, když architektura maže a stírá hranice mezi umělým a přirozeným.
Sdílet / hodnotit tento článek