Na projektu své vily začal architekt pracovat v roce 1905 a stavba byla dokončená již v polovině roku 1906. Této rychlosti výstavby dosáhl především díky jím vymyšlenému systému dřevostavby z hrázděné konstrukce s neobvyklou skladbou stěn – vyplněnou směsí strusky, písku, hydraulického vápna a obloženou korkem s omítkou. Spodní část stavby byla kamenná. Při stavbě si zakládal na spolupráci s místními řemeslníky a firmami a také na využití místních materiálů (s výjimkou korku, který se dovážel z Vídně).
Před tím, než se do domu nastěhovala Jurkovičova rodina, byl dům na chvíli otevřen pro veřejnost jako ukázka moderního bydlení. Byla zde nainstalována Výstava architektury a uměleckého průmyslu uspořádaná Klubem přátel umění v Brně, jehož byl Jurkovič jedním ze zakládajících členů. Výstava měla velký ohlas i v dobovém tisku. Do širokého podvědomí se vila dostala i díky svému neobvyklému vzhledu, díky kterému dostala přezdívku „chaloupka z perníku“. Architekt se při jejím návrhu inspiroval především lidovými motivy, ale i britským stylem venkovského obytného sídla a vídeňskou modernou. Na fasádě orientované do ulice vilu zdobila mozaika od Adolfa Kašpara, která se bohužel nedochovala.
Návrh zevnitř ven
Vila nesloužila ale jen pro bydlení. Jurkovič zde provozoval také svůj ateliér se zaměstnanci a nacházela se zde i místnost pro prezentaci navržených výrobků, např. nábytku. Dále zde byla i v té době běžná část pro služebnictvo a také místnosti pro ubytování hostů a vinný sklípek. Vila je částečně podsklepená se zvýšeným přízemím a s obytným podkrovím.
Při návrhu vycházel architekt z principu vytváření objemu domu zevnitř navenek, jeho vnější podoba tedy úzce souvisí s dispozicí. Centrálním prvkem dispozice je převýšená hala s galerií v prvním patře inspirovaná právě stylem tzv. British Cottage, kolem které jsou uspořádány další místnosti. Požadavek na oddělení provozu rodiny a služebnictva, které mělo i svůj vlastní vchod, odpovídal tehdejším moderním požadavkům na bydlení. Z téměř čtvercového půdorysu vystupují arkýřová okna v přízemí a v podkroví, s různorodými stříškami a štíty. Zajímavým dekoračním prvkem je vikýř z tzv. vezírem, tj. dekorativně prořezávaným otvorem typickým pro lidové stavitelství, který zároveň sloužil k odvětrání krovu.
Jurkovičova vila v Brně, foto: Martina Dokoupilová
Jednotlivé části interiéru i exteriéru byly zpracovány různě v závislosti na jejich významu. Významné fasády viditelné z ulice a od vstupní brány jsou členitější, barevnější a celkově zdobnější, než ostatní strany domu. Použití barev také nebylo nahodilé, ale mělo svůj systém. Prvky byly rozděleny na hlavní, podružné, výplňové atd. Na fasádě je provedena hrubá omítka pískové barvy. Stávající je nová z 60. let s příměsí živce, která nahradila původní opadanou minerální škrábanou omítku. Pohledové hrázdění, okna a okřídlí štítů jsou modré. Okna jsou různě velká, nepravidelně rozmístěná podle vnitřní dispozice. Na střechu byly použity unikátní pálené jednodrážkové střešní tašky.
Budova Českého Rozhlasu v Karlíně má bohatou historii. Z původního obecního domu vysílal i Říšský vysílač, v pivnici založili KSČ
přečíst článekVýznamným hmotovým prvkem v přízemí je kamenná arkádová lodgie, tvořící krytý výstup z interiéru do zahrady u původního hlavního vstupu do vily. Ve štítu průčelí nad touto lodgií je kolem okna na místě nedochované mozaiky nově osazené dílo od Josefa Bolfa – výjev z pohádky Bača a drak, provedené ve smaltu. V místě nárožního arkýře v patře osazeném na krakorcích míval architekt svojí pracovnu.
Jurkovičova vila v Brně, foto: Martina Dokoupilová
Centrální hala s jídelnou v přízemí je dnes z části replikou, viditelné konstrukční prvky jako záklopy podkroví a části povrchů jsou ale původní. Tento hlavní obytný prostor rodiny byl rozdělen na pánskou a dámskou část. Důležitými prvky v prostoru jsou tzv. Plauderck (útulný koutek) a alkovna (výklenek) s knihovnou, oddělitelná těžkým závěsem. Dochovalo se zde i mnoho původních povrchů, např. části původní linkrusty s podílem mletého korku, části korkového linolea v červené a zelené barvě nebo původní xylolitová podlaha v zádveří. V některých místnostech je odkryt a zakonzervován původní dekorační pásek na omítce. Jurkovič si navrhl také veškeré vybavení interiéru a dotvořil ho díly od svých přátel umělců – Jana Štursy, Franty a Joži Uprkových, Antonína Slavíčka, Antoše Frolky a Rudolfa Schlattauera.
Jurkovičova vila v Brně, foto: Martina Dokoupilová
Technologie na špici doby
Obdivuhodné na tu dobu bylo i technologické vybavení, nacházelo se zde mnoho novinek a vymožeností. Dům měl gravitační vodovod s nádržní na vodu v podkroví, generátor elektřiny, elektrické osvětlení v kombinaci s osvětlením lihovým, 2 splachovací záchody, horkovzdušné a později i horkovodní vytápění nebo třeba mechanické otevírání oken v hale atd. Návštěvníci mohou obdivovat i detaily technických prvků jako jsou dochované mřížky vytápění, litinová otopná tělesa s původními hlavicemi nebo kování. Krb v centrální hale je už imitací původního. V hale nad jídelním stolem je unikátní lustr zavěšený na táhlech se závažími s možností výškového polohování, který byl už v roce 1906 přebudovaný z plynového na elektrický.
Jurkovičova vila v Brně, foto: Martina Dokoupilová
Jurkovič vilu prodal, dnes je otevřená veřejnosti
Architektova rodina zde bydlela až do roku 1919, kdy dům prodali hraběti Chorynskému, majiteli panství ve Veselí nad Moravou. Následně se přestěhovali do Bratislavy, kde si v roce 1923 architekt postavil jinou vilu, která již byla součástí kolonie pěti dalších jím navržených staveb.
Brněnská vila později ještě několikrát změnila majitele, než jí v roce 1938 koupila paní Růžena Švancarová. Její potomci vlastnili vilu až do léta 2006, poté jí prodali Českému státu. Správy se ujala Moravská galerie v Brně, která jí nechala rekonstruovat podle projektu od TRANSAT architekti a v roce 2011 otevřela pro veřejnost. V části vily se dnes nachází trvalá expozice o životě a díle Dušana Jurkoviče, navržená Atelierem Štěpán.
Sdílet / hodnotit tento článek