Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Působivý vikýř s komínem do rodinného domu přivádí světlo

Když se řekne komínový efekt, nemusí být nutně řeč jen o fyzikálním jevu. Dokládá to zajímavě řešený rodinný dům, který vyrostl u našich německých sousedů. I když respektuje všechny náležitosti a přidržuje se měřítek okolní zástavby, vyniká velmi svérázným protaženým štítem. S vikýřem – komínem.
Foto: Ruben Beilby

Komín, byť nepřílišrozměrný, tu není jen funkční zařízení. Díky doplněnému masivnímu vikýři se světlíkem, se z něj stal vizuálně určující prvek pro celý dům a naprosto mu dominuje. Tenhle dům by bez svého „komínu“ nebyl tím, čím je. Asi stejně jako Cyrano z Bergeracu by bez nosu byl jen průměrným veršujícím šermířem.

House M, jak se tohle obydlí v řešeném projektu jmenuje, se přitom nepokouší o nějakou neúměrnost. Dá se říct, že svou velikostí odpovídá tomu, co je přiměřené v okolní zástavbě. Rušivý není ani svou fasádou, nebo barevným schématem. Velmi hezky zapadá do sousedství, byl by skoro neviditelný. A platí to, tedy povětšinu úhlů pohledu, pro jeho siluetu. Sklon nízké sedlové střechy je nicméně ve své šítové části obohacen o velmi výrazný výrůstek. Který do značné míry popírá to, co jsme zatím napsali.

Foto: Ruben Beilby

Kvůli němu je totiž jisté, že si House M s jinými domy v Isenbüttelu (a nejspíš ani celém Braunschweigu) nespletete. Ta hříčka architektů dělá dům o celkové rozloze užitné plochy 140 metrů čtverečních naprosto originální. U jiného obydlí v zástavbě by to možná tak divoce nevypadalo, ale protože tu stavba promlouvá jazykem designového minimalismu, je tahle stopa ojedinělosti zkrátka velmi výrazná.

Ani to, že se směrem do dvora stavba projevuje velkými otvory v jinak homogenní fasádě, nepůsobí tak odchylně, jako ten postranní výběžek. Praktický ale je, a hned z několika hledisek.

Foto: Ruben Beilby

Tradiční předloha, netradiční řešení

Jak dodává architektka Ann-Kathrin Lepke, která projekt dozorovala, nápad se rodil z odkazu místních stavebních tradic, hospodářských stavení a statků. Tento historický model předpokládal použití dřevěné konstrukce se sedlovou střechou. Protože se jedná o dům vřazený do ulice, bylo pro zachování soukromí obyvatel zvolena spíše uzavřená fasáda. O to větší důraz je pak zaměřen na provedení týlové strany domu, která se otevírá do dvora a zahrady.

Tímto směrem se dům otevírá a odhaluje svůj prostorný interiér. Vždycky je něco za něco, a tady bylo třeba vyřešit – kvůli uzavření čelní fasády – zajištění dostatku denního světla v interiéru. Cesta k tomu vedla přes vsazení vikýře, který poskytuje dodatečné světlo do obývacího pokoje prostoru pod ním. Také, nesmějte se, umožňuje příjemnou cirkulaci vzduchu v letních měsících prostřednictvím tzv. komínového efektu.

Foto: Ruben Beilby

Výrůstek je tedy vikýřem se světlíkem, který prozařuje interiér pokoje, vnáší do domu světlo. A přitom slouží jako opora pro komín, který předpisově přesahuje výšky střech v okolní zástavbě. Není to tedy jen komín pro efekt, ale komínový efekt. Po praktické stránce pak celý výrůstek slouží jako prvek, který se stará o cirkulaci vzduchu v interiéru, když jej prohání ze dvora domem do patra.

Fasáda, výrazná z čelní strany, je při pohledu ze dvora neznatelná a rozparcelovaná průhledy oken, posuvnými skleněnými výplněmi. Jinak ale fasádě dodává výraz vertikální obklad z modřínového dřeva (pochází z místních zdrojů), a pokračuje dál na střechu zinkovou krytinou, se stojatou drážkou. Tím prý vytváří soudržný jazyk jak v materiálu, tak v barvě.

Foto: Ruben Beilby

Všechno hezky pohromadě

Interiér je sympatický tím, že spoléhá na skromná a přitom osvědčená řešení. Z prostoru si tu neukusují zbytečné předěly stěn a koridory spojovacích chodeb. Jedinou bariérou členící prostor je tu centrálně umístěné jádro. S koupelnou – vystrčenou vanou. A toto jádro pak z druhé strany slouží jako kuchyňský kout (s většinou prvků krytých ostěním) a pak znovu, jako schodiště.

Tyto prostory lze oddělit pomocí posuvných dveří, a je možné je odstínit od zbytku interiéru. Tím, že se tyto programy vmáčknou do boxu, nepotřebuje už zbytek domácnosti další výrazné dělení, a může si dovolit být vzdušná, otevřená, užívající si denního světla. Platí, že obývací pokoj, otevřená kuchyně, ložnice a vana nabízí široký otevřený výhled do zahrady.

Foto: Ruben Beilby

V horním patře se nachází pokoj pro hosty – prosvětlený oním nepřehlédnutelným vikýřem – a další koupelnou. Idea užití je taková, že v přízemí domu bude trvale žít (postarší) majitel, zatímco do patra se tu a tam přesune rodinná návštěva, když sem zavítá. I proto je přízemí řešeno jako bezbariérové, jednoúrovňové.

Interiéru vévodí světlé barevné tóny. Dosaženo jich je lehkou kombinací přírodních a umělých materiálů. Březové dřevo charakterizuje vestavěný nábytek a schodiště, doplňují jej omítané hliněné stěny, podlahy z leštěné betonové stěrky obklady z hliníku v kuchyni. I když stavba nevypadá zrovna jednoduše, dům si z velké části svépomocně postavila rodina klienta.

Foto: Ruben Beilby

Údaje o projektu

Název projektu: House M
Typ projektu: rodinný dům
Architektonické studio: Busch & Takasaki Architekten + Ann-Kathrin Lepke
Lokalizace: Isenbüttel, Braunschweig, Německo
Vedoucí architekti: Julian Busch, Simon Takasaki
Spolupráce, konzultace: Ann-Kathrin Lepke
Náklady na realizaci: 350 000 eur
Klient: soukromý investor
Rok dokončení (finalizace): 2023
Užitná plocha: 140 m2

Sdílet / hodnotit tento článek

Mohlo by vás zajímat