Pohostinská architektura zpravidla nepatří mezi zrovna ty nejvděčnější zakázky. Protože u z principu své existence podléhá předem dané funkci. Zaslouží si to krátké vysvětlení, z perspektivy klienta. Pokud jako šéf provozovny pomýšlíte na projekt nové stavby, například budoucí restaurace, máte vlastně už předem jasno v tom, jak to celé má vypadat.
Počet míst k sezení, provozní kapacitu, to vše máte v mysli, ještě než se vydáte za architekty. Stejně tak jste již předem rozhodnutí o stylu restaurace. Ryze selský a rustikálně-venkovský koncept asi nebudete rozvíjet, pokud k otevření chystáte suši-bar. A kachlíky vydlážděné bistro asi nebude to pravé, když chcete prorazit na vesnici. Vnější podoba objektu, úprava zeleně a parkovací stání, interiér, (ne)přítomnost výzdoby a dekorací, to vše už je pro vás vlastně zodpovězené.
Foto: Tamás Bujnovszky, Gábor Sajtos
Řada ostatních náležitostí je předem daná též, byť je jako klient úplně pod kontrolou nemáte. Rozhodují o nich vyhlášky a nařízení, týkající se například hygieny celého provozu. Tabulkově jsou stanovené parametry kuchyně, ventilace, chladicích systémů, uskladnění surovin. Je daný počet toalet na počet stolů a hostů. Další maličkosti zase vychází z vašeho know-how, potažmo z rad zasvěcených odborníků, démonů designu a marketingu.
Vzhled materiálu i světlost, otevřenost a kvalita posezení rozhoduje o tom, jak dlouho se budou chtít hosté zdržet a jak moc se jim bude chtít utrácet. Organizace vnitřního plánu vychází z praxe, tak aby fungovala distribuce pokrmů i sběr použitého nádobí. Nemusí jít jen o okénka příjem-výdej, ale i pohyb obsluhy a hostů. Co je dál dané? Odstup posezení od dveří, manipulační prostor před nimi. Ideální vzdálenosti mezi stoly, aby se hosté hovorem nerušili.
Foto: Tamás Bujnovszky, Gábor Sajtos
Když tohle všechno – ve skutečnosti je toho ještě mnohem víc – dáte dohromady, je projekt občerstvení, bistra, fast-foodu, jídelny nebo restaurace prakticky hotový. Tedy alespoň na papíře. Vše je předem promyšlené, dané, diktované, zažité. Už se dávno ví, jak to udělat a jediným prvkem překvapení, volnou proměnnou, je otázka investic do celé realizace.
A to nás dostává zpět k architektuře a tomu, proč architekti nepovažují pohostinská zařízení za zrovna vděčné zakázky.
Foto: Tamás Bujnovszky, Gábor Sajtos
Práce bez nápadu? V Maďarsku ne!
Prostor pro vlastní invenci je v nich minimální. Jde o oblast tak nalinkovanou, že už v ní pro architekturu jako takovou skoro nezbývá prostor. Není čím překvapit, vyniknout. Chce to jen mít potřebné (a nemalé) penzum znalostí, a pak už jen sladit jednotlivé položky. To, co chce klient, co si žádají vyhlášky a k tomu možná nějaká přání šéfkuchaře. O tom, co vlastně obnáší architektura to, ale moc není.
Architekti mohou přispět rozvržením plánů, zhodnocením hlučnosti jednotlivých zón/provozů. O nápaditosti to tolik není. Je to spíš skládání mozaiky z jednotlivých dílků, kde ve finále je jen jedno řešení správné. A právě proto, že k cíli tu vede vlastně jen jedna cesta, drží se architekti – pokud se tedy přímo na pohostinské provozy nespecializují – od takových zakázek raději dál. Ne tedy nutně vždy a za všech okolností.
Jak dokládá příklad z Maďarska, existují i vzácné výjimky.
Foto: Tamás Bujnovszky, Gábor Sajtos
Atypické projekty pohostinských zařízení, kde má pořád ještě co architektura říct, odhalit, nabídnout. Jde skutečně o výjimku z pravidla, ale o to příjemnější. Architekti ze studia AGRA tu dostali příležitost něco ukázat a pevně se jí chopili. Při návrhu pak dokázali rozpracovat dílo do tak vznosné podoby, že se tu jindy tolik opomíjená a upozaděná architektura stala vůdčím motivem, který dodal celému podniku unikátní identitu.
Byla to šťastná náhoda, i proto, že se tu setkala příležitost pro změnu s chápavým klientem/majitelem – provozovatelem. Který skutečně chtěl „něco víc“ než jen standardní doporučovaná řešení. V rámci daného prostoru tak architekti dokázali přenést svou tvůrčí energii dál, a dát jí velmi příjemné vyznění. Díky tomu je „Malé bistro ve stodole“ (Barn Small Bistro) skvělou ukázkou jejich schopností a dovedností.
Foto: Tamás Bujnovszky, Gábor Sajtos
Do plánovací fáze se pochopitelně silně promítla okolní zástavba a celkový kontext. Stavba leží v katastru obce Mindszentkálla, sídla s 340 stálými obyvateli. To by, čistě ekonomicky, k udržení podniku v provozu nestačilo. Stavba ale kapitalizuje výhody své pozice u jediné hlavní průjezdné cesty, na níž se navazuje parkovištěm. Je určena těm, co projíždějí okolo. Její primární klientelou jsou lidé, kteří se krajinou Vesprému ubírají ke slunnému Balatonu na dovolenou.
Kontext lokální, styl světový
Kontext je ryze venkovský, a proto na sebe i Malé bistro přebírá vnější podobu stavby typické, stodoly. Tím se navazuje na okolní prostředí, ladí z rurální atmosférou. Ale přidává k tomu i něco navíc. Vlastně… přidává méně? Tím nejcharakterističtějším rysem stavby je totiž její prodyšnost. Proluky ve vazbě cihel (nejsou to přitom cihly, ale čedičové bloky) ponechávají obvodové zdi perforované, čímž vytváří zajímavé vnitřní klima. Provětrávané a přitom stinné. Neuzavřené výhledům do okolí, a přitom mile diskrétní.
Foto: Tamás Bujnovszky, Gábor Sajtos
Stavba se neodděluje od svého okolí, ale bere jej jako vnější dekoraci. Odpovídá tomu i zvoleným materiálem. Je postavena z „přírodních“ prvků, dubu, žuly – čediče a přírodní břidlice jako krytina. Velká třídílná posuvná stěna otevírá celou délku budovy. Je vyrobena z dubového dřeva a má podobný prolamovaný design jako kamenná stěna. Jak světlo proniká mezerami mezi kamennou a dřevěnou stěnou, mohou hosté zažít vnitřní i venkovní prostředí současně.
Malé bistro ve stodole je hrdé na to, že je stodolou. V interiéru po potvrzuje přiznanou střešní konstrukcí, kde se úhel nosníků sloupů zvedá směrem k prostoru bistra a vytváří dynamický oblouk v otevřené dřevěné střeše. Architektura tu oživuje ráz místních stodol, které byly pro tuto oblast typické, ale dochovaly se jen na několika málo místech. Stavebně čerpá z jejich architektonické tradice svými proporcemi, použitím materiálů, ale převádí je do současného jazyka.
Foto: Tamás Bujnovszky, Gábor Sajtos
Ony přírodní materiály se – v kombinaci s perforací stěn – stávají nositeli nové kvality. Reagují a přizpůsobují se různým denním dobám, podnebným a povětrnostním podmínkám. Tím, že se přetvařují a liší barevnými odstíny, na pohled nezevšední. Stavba je tak typická pro region, že nikoho neurazí. A přitom je tak originální, že svádí k pohledům a láká k návštěvě. Architektura tu nahrává míč až před branku.
Architekti ze studia AGRA tu svou práci odvedli na jedničku, dokázali to, čeho řada jiných (a často proslulejších) studií a ateliérů nebylo schopno. Otázkou pochopitelně je, jak s touhle nevšední příležitostí naloží sám majitel – provozovatel. Pohostinské provozy totiž z principu své existence podléhají předem dané funkci. A bez slušné kuchyně, dobrého vína, milé obsluhy a šikovného kuchaře se dlouho neudrží. Za to ale architektura vinu nenese.
Ta jen vytváří příhodné podmínky, vnější rámec toho, aby podnik dokázal zaujmout. Jisté je, že Malé bistro ve stodole dostalo od architektů do vínku opravdu to nejlepší.
Foto: Tamás Bujnovszky, Gábor Sajtos
Údaje o projektu
| Název projektu: | Barn Small Bistro |
| Typ projektu: | pohostinské zařízení, vinárna |
| Architektonické studio: | SAGRA Architects |
| Lokalizace: | Mindszentkálla, Vesprém, Maďarsko |
| Vedoucí architekt: | Gábor Sajtos |
| Projektový tým: | Gábor Sajtos, Péter Virág |
| Strukturální inženýring: | Koppány Madaras, Botond Madaras |
| Spolupráce: | György Pavlics |
| Krajinářské úpravy: | Gábor Nagy |
| Vybavení provozu: | Katona Manufaktura, Rathscheck Schiefer, Terraway |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2023 |
| Užitná plocha: | 105 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek