„Jsme jako mouchy na stropě Sixtinské kaple. Nemáme páru o tom, že andělé a všechna krása leží přímo pod našima nohama.“
Pohled jihovýchodní. Foto: Ondřej Bouška
Sakrální stavby zde mohou mít klidně svoji svébytnou rubriku
Na našem serveru ESTAV i TZB-info jsem si s vámi nesčetněkrát povídal o rozličné architektuře a jejím přesahu do našich životů. Málokterá část architektury však zasahuje estetiku i myšlení všech bez rozdílu, jako je tomu u staveb sakrálních. Pokud jedeme do Florencie bylo by chybou nevidět chrámy na březích řeky Arno. Stejně jako se říká, že Florencie a její architektura jsou kolébkou renesance, nalezneme jiná místa, pro která je signifikantní gotika, baroko či jiné architektonické slohy. Většinově je základem všeho kostel, katedrála, chrám nebo další stavby s přímou vazbou na náboženství místa nebo regionu. Dějinné souvislosti a důvody netřeba zdůrazňovat, ale tato součást dobových artefaktů zanechává v úžasu ty, kteří se zde identifikují s Bohem a se svojí vírou i ty, kteří v tichosti smeknou před zručností našich předků, leckdy i genialitě. Mísí se nám zde pokora s estetickým zážitkem, jistá mystičnost místa, historické konotace, spojení s Bohem, našimi předky, s historií místa, potažmo světa. Pokud sestoupíme z výšin architektonických skvostů rozměrů metropolí a jejich sakrální architektury, pak postupně klesáme v tomto pomyslném žebříčku až k Božím mukám v polích nebo obyčejnému křížku na rozcestí. Dostáváte se od míst s jistou krásou monumentality až po komornost kostelíku ve volné přírodě v horách. Je nedůležité, jak vysoko v tomto žebříčku nahlédnete, stejně vás to láká místem nepoznaným, tou zmíněnou mystičností, jistým kouzlem ticha nebo třeba starých varhan. Většinově zde cítíte ten průnik našich životů a odkazů předků, krásu citlivě řešených prostor, často i neoddiskutovatelný genius loci i jisté kouzlo odkazu nádherných artefaktů časů.
Které jsme již spolu poznali
Povídali jsme si o kostelu svaté Zdislavy v Prostřední Bečvě, o velmi ceněném kostelu sv. Václava v Sazovicích z „pera“ moravského Atelieru Štěpán, o římskokatolickém kostelu v Neratovicích, svatostánku se zelenou střechou z dílny architekta Zdeňka Fránka, o kostelu svatého Michala, nedaleko Lublaně v obci Črna vas – Lublaňská blata od ikony architektury Jože Plečnika, o podkroví největšího kostela v Brně sv. Jakubovi s novou multimediální expozicí. Ten výčet není zdaleka konečný. Těší mě, že tato architektura je zcela svébytná a krásná, zajímavá a neskutečně inspirující. V naší zemi, vlastně i ve světě tomu tak vždy nebylo, proto mě těší objevovat ty krásy zapomenuté a ukazovat to, co vzniká dnes.
Celkový pohled dovrchu. Foto: Ondřej Bouška
Kaple v malé jihomoravské obci Nesvačilka
Kaple v Nesvačilce, malé obci nedaleko Brna, je krásným příkladem, jak lze tuto tématiku uchopit. Dlážděná cesta, kamenný sokl, hliněná podlaha a centrální dřevěná kruhová stavba jsou základními atributy zajímavého výsledku. Ta jednoduchost je návratem k odkazu našich předků, bez velkého vychloubání a zbytečné okrasnosti se zde „vyloupnul“ Boží stánek, kde je možné se identifikovat se svou vírou, myšlenkami, s Bohem. Bez bočních úmyslů, srážení věřícího na kolena vzletností opulentní stavby, její zbytečnou velikostí i pompézností té leckdy nesmyslné dobové objednávky. Tato obec jižní Moravy toužila letitě po vlastním svatostánku a musela ke své svébytnosti dospět. Předešlé časy nesvobody náboženství do noty nehrály vůbec, pokud to zjednoduším, od roku 1948 do 1990 se Bůh v naší zemi moc „nemusel“ a tudíž ani sakrální stavby. Proto je potěšující, když dnes vzniká spousta nádherných staveb tohoto typu. To vše patří přece ke svobodě. Nesvačilští „svobodně“ zvolili řešení, které je spojením moravské obce, záhumenků, okolní přírody, jejich země, jejich místa. Jabloně lemují prostou cestu ke kapli, která je svým provedením jednoduchá, nekomplikovaná, zajímavá a smysluplná. Moderní technologie se zde prolíná s původním stavebním řešením i zpracováním a přírodním materiály. Kámen, dřevěné lamely dovedně poskládané do organické struktury válce, hliněná podlaha, prosté lavice obemykající kněžiště, cedrový obklad s malými okny respektujícími systém lamel k prosvětlení interiéru, sanktusník v centru dispozice, křížová cesta, v kompozici se zdejší krajinou ukazují, jak lze věc uchopit a dovést ke zdárnému výsledku. Ta zdánlivá jednoduchost mě vrací k podobnému příkladu, kterým byl pro mne luteránský skalní kostel Temppeliaukion kirkko, neobvyklý svatostánek, vylámaný ve skále v helsinské čtvrti Töölö ve Finsku. Podobnost těchto zdánlivě nesouměřitelných staveb nacházím v prostotě provedení, v jednoduchém nápadu, umírněnosti řešení. Opět se vracím k myšlence, že pro identifikaci člověka s Bohem, přírodou či kosmem není nezbytný chrám s obrovským monumentálním prostorem, zlacené sloupy a relikvie, sochy, mramor, zdobné detaily obkladů, obrazy a malby, nákladná stavba, nákladné doplňky, nákladná výzdoba. Chápu kontext doby, obdivuji ho, ale jako pojetí nových sakrálních staveb a jejich obsahu mě takový koncept neoslovuje. Proto jsem zcela za jedno s provedením kaple v Nesvačilce a je mi velice sympatický tento koncept řešení.
Základní popis
Centrální přírodní kruhová sakrální stavba, inspirovaná středověkými stavebními postupy, propojuje tradici s moderními technologickými možnostmi. Konstrukce kaple je tvořena z ručně tesaných trámů a inovativní dřevěné lamelové konstrukce vyrobené pomocí CNC obrábění. Vyrůstá z kamenného soklu a hliněné podlahy.
Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu
Autorská zpráva
Nesvačilští po celých sto let toužili po kapli, po místě duchovního zastavení, po prostoru, kde by se mohli setkat ve společenství víry. Farář René Strouhal společně s farníky nesdílel jen tuto touhu, ale také vizi: přinést svému kraji stavbu, která by nejen utvářela okolní krajinu, ale měla by vliv na samotnou kulturu, společnost a dědictví tohoto místa. Tehdy jsem ještě netušil, že se tímto rozhodnutím vydáváme na cestu dlouhou dvanáct let.
Pohled severní. Foto: Ondřej Bouška
Mírně zvlněná krajina jižní Moravy je zde rozlehlá, s nekonečnými lány polí. Vesnička Nesvačilka se od svého vzniku v době baroka příliš nerozšířila a zachovala prostor na vrcholku nad obcí, ke kterému zástavba graduje a je vidět zdaleka. Toto místo je jako stvořené k naplnění barokních principů zkulturnění krajiny – krajiny, kde široko daleko není vidět lesy ani skály, pouze hlínu a pole. Použití přírodních, ale v této oblasti nedostatkových materiálů jako jsou kámen a dřevo, působí symbolicky: dodat víru do vyprahlé krajiny. Zvolil jsem princip centrální stavby, která na vrcholku mezi poli působí jako maják, orientační bod v prostoru i v duchovním smyslu.
Místní si vybrali jako patronku Pannu Marii Bolestnou, symbol utrpení, které prožívala. Její příběh a emoce se zrcadlí v prostoru. Na místním prachu a hlíně, jež tvoří podlahu, stavíme chrám. Spodní část, rulové kameny, představují nás, neposlušné, tvrdohlavé a těžko tvárné lidstvo. Sedmero Mariiných bolestí – trámů pak směřuje z těchto kamenů vzhůru k nebi a propojuje nás s Bohem. Z nebe se pak na nás snáší závoj Mariiných slz, pláč nad námi. Jemná dřevěná konstrukce, protkaná drobnými okny, umožňuje, aby sluneční paprsky vždy pronikly do nitra kaple. Stavbu obklopuje prstenec křížové cesty doplněný jabloněmi, které tvoří také alej vedoucí ke kapli a sad za ní navazující na záhumení.
Stavba vychází z tradice a propojuje ji se současností. Konstrukce je inspirována středověkými stavebními postupy, které vstupují do dialogu s moderními technologiemi. Podlahu tvoří dusaná broušená hlína, stěny soklu lomový kámen. Nosná lamelová konstrukce z tisíce dřevěných prvků, tradičně spojovaných na čepy a klíny, je vytvořena pomocí CNC frézy. Ručně tesané trámy, dlouhé patnáct metrů, volně protínají prostor a podpírají střechu, kde vše korunuje ocelová věžička. Při vstupu Vás přivítají pět metrů vysoká vrata, za nimiž se otevírá dynamický prostor. Perspektiva trámů spolu s okolní lamelovou konstrukcí Vás táhne vzhůru. Kaple není ukotvena v čase – netušíte, kdy byla postavena. Vnímáte její výraz, hru světla, akustiku i vůni. Materiály jsou přirozené, haptické, plné řemeslného doteku, snaží se Vás odvést mimo každodenní všednost. Důležitou roli při volbě materiálů hraje i jejich schopnost krásně stárnout – aby čas jejich povrchům neubíral, ale naopak přidával na kvalitě.
Stavba byla kompletně financována z darů, což prodloužilo dobu výstavby. Tento čas mi ale umožnil nejen kriticky přehodnocovat vlastní návrh, ale také důkladně promyslet technické i významové stránky projektu a realizovat ho s pečlivostí. Úzké propojení se staviteli a důraz na specifické detaily vedly k tomu, že jsem zpracovával nejen prováděcí, ale i výrobní dokumentaci, řešil výrobní postupy a optimalizoval proces v závislosti na finančních a technických možnostech.
Liturgický artefakt za kněžištěm. Foto: Ondřej Bouška
Doplňující informace
| Studio | RCNKSK |
| Autor | Jan Říčný |
| Adresa | studia U Lužického semináře 26, 118 00 Praha, Česká republika |
| Spoluautor | Michal Říčný |
| Umístění projektu | Nesvačilka, 664 54 Těšany |
| Země | projektu Česká republika |
| Rok projektu | 2012 |
| Rok dokončení | 2024 |
| Zastavěná plocha | 150 m2 |
| Hrubá podlahová plocha | 186 m2 |
| Užitná plocha | 147 m2 |
| Plocha pozemku | 3 750 000 m2 |
| Rozměry | š=13 m / d=15 m / v=15 m / v=27 m [vč. věže] |
| Náklady | 24 mil. CZK |
| Klient | Římskokatolická farnost Moutnice |
| Fotografie | Ondřej Bouška, www.ondrejbouska.com, ondrej.bouska@gmail.com |
| Spolupráce | Statika: Vít Mlázovský, Filip Chmel Krajinářské řešení: Eva Wagnerová Tesařské a kamenické práce, EPDM: David Šebesta Výroba CNC: Karel Hrdlička Zámečnické konstrukce, ocelová věž: Zámečnictví Fiala, Kovopoláček Spodní stavba: Miroslav Klein Návrh a výroba prvků kněžiště: Dominik Fiala Realizace podlahy z dusané hlíny: Hanno Burtscher, www.earthman.at, Matěj Janský Nábytek: Pavel Abrahámek Dubová vrata: Daniel Golík a Jakub Jarcovják Návrh a dodávka osvětlení: ETNA Lomový kámen: HUTIRA Realizace zeleně: Jiří Dohnálek Elektroinstalace: ELSTAR PLUS Vytápění, vodovod, kanalizace: František Ryšavý Fotovoltaická elektrárna: Svoboda a syn Zabezpečovací systémy EZS: MAXPROGRES |
| Materiály | Seznam použitých materiálů
modřín, jedle, smrk, dub, jasan, bříza – nosná CNC konstrukce, fasáda, vrata, nábytek
dusaná hlína – podlaha a mensa lomový kámen – spodní nosná stavba ocel – věž, konstrukce kůru, nábytek dle autorského návrhu měď – vrata EPDM – střecha |
| Značky | Seznam použitých značek
světlo Agorà, Palco InOut, Laser Blade XS, Palco Light Up Orbit – iGuzzini
lavice no.2, vše ostatní s láskou na míru – RCNKSK |
| O studiu/autorovi | Bližší informace
Architektonické studio RCNKSK se zaměřuje na všechny formy architektury od urbanismu po detail kliky. Vytváříme prostor, atmosféru, místo k životu. Od studie po prováděcí dokumentaci, s důrazem na udržení počátečního konceptu v každém měřítku i detailu stavby. Pracujeme na různých formách projektů, jsme totiž přesvědčeni, že pestrost projektů člověka nezastaví ve vývoji. Ke každému projektu přistupujeme individuálně a díky tomu nekončíme u rutiny a konvenčního navrhování. Důležité jsou pro nás poctivé dobře stárnoucí materiály, které zub času nepoškodí. Hledáme vhodné estetické i technické řešení v závislosti na kvalitě, fungování v čase, ceně. Rádi prověřujeme a pracujeme s tradičními řemeslnými postupy ve spojení se současnými technologickými možnostmi. Ateliér založili Filip Kosek a Jan Říčný v roce 2015 po již prověřené spolupráci z dob studií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. |
Další informace
Stavba byla prováděna ze značné míry svépomocí. Místní lidé a pan farář René Strouhal do ní vložili mnoho energie, času i zdrojů. Tímto všem chceme poděkovat za vytrvalost na dlouhé, a ne vždy snadné, cestě k dokončení. Stavba od letoška slouží věřícím. Stále je však možné přispět na zbudování varhan, které prostor rozeznějí.
Použité podklady:
- Citáty – http://www.citaty.net
- Fotografie – Ondřej Bouška, www.ondrejbouska.com, ondrej.bouska@gmail.com
- Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO RCNKSK a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.
Sdílet / hodnotit tento článek