Jedním z velkých problémů je koordinace práce instalatéra, topenáře a obkladače nejen v koupelnách, ale i dalších prostorách, kde se setkávají. Tím zásadním problémem jsou hydroizolace.
Problematika hydroizolací u nás není nikde podrobně zpracována, nemáme ani odpovídající normu. To pak může mít za následek chyby jak v navrhování, tak i v následné realizaci. Cech obkladačů ČR proto vydal již několik technických pokynů, kde se snaží informovat odbornou veřejnost a současně dbá i na kvalifikovanost svých členů.
Tím zásadním je časová souslednost prací, která spočívá v tom, co má být provedeno dříve a co později.
Hydroizolace ploch zatížených vodou
Plochy, které jsou vystaveny vlhkosti např. v koupelnách, sprchách, bazénech, komerčních kuchyních atd., musí být před ní dobře ochráněny.
Plochy, které musíme izolovat proti vodě, se dělí podle třídy vlivu vody na kategorie A1 až A4. Tyto plochy by měly být dohodnuty mezi stavebníkem, projektantem a příslušnými řemeslníky. Pokyn č. 3 Cechu obkladačů, který byl vypracován ve spolupráci s Cechem topenářů a instalatérů ČR, obsahuje obrazové příklady ploch ve vlhkých prostorách, které je nezbytné izolovat.
V poslední době se šíří nebezpečný názor, že v případě velkých formátů, kdy máme menší množství spár, již nemusíme hydroizolace provádět. Tento názor je však nesprávný.
Hydroizolační materiály a minimální tloušťky suché vrstvy
Nejdříve je třeba zvolit správný typ hydroizolace.
Hydroizolační materiály rozdělujeme do 3 základních skupin na:
- Tekuté (kapalné)
- Fóliové
- Deskové
Příklad provedení hydroizolačních manžet. Zdroj: Dr. Eduard Justa, Cech obkladačů ČR
Tekuté hydroizolační materiály
Tekuté hydroizolační materiály mají normu ČSN EN EN 14891:2012 Vodotěsné výrobky nanášené v tekutém stavu, používané pod lepené keramické obklady – Požadavky, metody zkoušení, posuzování shody, klasifikace a označování.
Tato norma rozlišuje tekuté hydroizolační materiály na:
- Cementové s označením CM
- Disperzní s označením DM
- Výrobky na bázi reaktivních pryskyřic s označením RM
Na trhu je velká spousta tekutých hydroizolačních materiálů. Všechny materiály však vyžadují rovný, pevný a čistý podklad.
Průběh kapilárního vzlínání vlhkosti. Zdroj: SOPRO
Důležité je, aby hydroizolační vrstva měla všude požadovanou minimální tloušťku suché vrstvy (dmin), která je specifikovaná v závislosti na hydroizolačním materiálu a třídě odolnosti vůči vodě. Minimální tloušťka vytvrzené hydroizolace je pro:
- disperzní hydroizolace (DM) – 0,5 mm
- cementové hydroizolace (CM) – 2,0 mm ve dvou nátěrech
- hydroizolace na bázi reaktivní pryskyřice (RM) – 1,0 mm
Z praktického hlediska není nanášení hydroizolačního materiálu nijak složité, protože je můžeme nanášet válečkem, štětcem nebo stříkáním. Jediným problémem se může zdát dodržení předepsané tloušťky. K tomu však musíme přidat ještě několik detailů ke kompatibilitě. Hydroizolační systém dále musí:
- Mít požadovanou adhezi k podkladu, ale i lepidlu
- Odolat požadovanému zatížení vlhkostí nejen ze směru nad obkladem, ale také z podkladu
- Být kompatibilní s doplňky – bandážními páskami, manžetami
Důležitými doplňky k hydroizolačním systémům jsou také:
- Těsnící pásky, které se vlepují do spár mezi podlahou a stěnou, mezi stěnami, ale i dalšími svislými prvky. Zde pak používáme speciální tvarovky pro vnitřní a vnější rohy
- Manžety, které se navlékají na potrubí prostupující stěnami nebo podlahou. Netýká se jen vodovodního potrubí, ale i odpadů a také svazků kabelů
- Ochranné prvky proti proříznutí hydroizolace
Pružné spáry jsou spotřebním materiálem, který je nutné vyměnit po skončení životnosti pružného tmelu. Zde vždy používáme ostrý nůž, kterým však snadno prořízneme také hydroizolaci. Proto se doporučuje nejen u bazénů nebo v hotelových koupelnách instalovat pod obklad pásku proti proříznutí hydroizolace. Ta může být z nerezové síťoviny nebo z kevlaru.
Dalším kritickým místem v hydroizolacích jsou také:
- Podomítkové baterie, kde se často zapomíná použít přiloženou hydroizolaci na zakrytí tělesa podomítkové baterie
- Řádné izolování otvoru pro instalaci dalších prvků na obklad, jako jsou poličky, stěnové profily sprchové kouty apod.
Poslední kritickým místem, se kterým se musí počítat, je zabránění kapilárního vzlínání vody. Tomu se však bohužel při obkládání a instalacích běžně nevěnuje pozornost.
Předcházející výčet požadavků na hydroizolace je poměrně značný a je třeba, aby instalatér/topenář a obkladač byli ve vzájemně dobrém komunikačním vztahu. Jde o to, že obkladač zakrývá práci instalatéra/topenáře, ale zároveň jim připravuje prostor pro jejich další montážní práce. Je opravdu nepříjemné, když se musí do hotového obkladu znovu zasáhnout. Nebo jen vyvrtat otvory pro vruty.
O tom se dozvíte více v příštím článku, včetně informací o dalších typech hydroizolací a návaznosti na další řemesla.
Nenechte si ujít nic z dalšího obsahu ESTAV.cz a aktivujte si týdenní zpravodaj zdarma.
Sdílet / hodnotit tento článek