„Lidé, kteří si mě prohlížejí, mi připomínají diváky na tenise. S tím rozdílem, že jejich hlavy se nepohybují zleva doprava, ale shora dolů.“
Pohled severovýchodní letecký. Foto: Tomáš Slavík
Smysl práce profesionála architekta
Častokrát jsem se setkával v dřívějších dobách s naivním a přihlouplým názorem, k čemu že je třeba pro nějaký konkrétní projekt architekt. Jednoduchý nesmysl, který se vloudí do mysli lidí, kteří za dob totality došli k názoru, že vše jde řešit jakousi „svépomocí“. Pak vznikaly klenoty na vesnicích i ve městech, které hyzdily místo určení i okolí. Na místě nebyla a není pýcha ani přehnaný despekt od architekta ani od investora. Kůlnu na dříví asi nemusí projektovat architekt, i když i ta může být výjimečná a v kontextu třeba prvorepublikové vily si může žádat speciální přístup. Ta doba byla despektem protkaná, když může ředitele JZD, právníka či předsedu městského výboru dělat příštipkář s večerní univerzitou marxismu-leninismu, hlavně když je kovaný a angažovaný straník, proč by nějaký strejda bez vzdělání nemohl dělat architekta. Ten titul byl pro některé pošetilce tak lákavý, že bez uzardění oznamovali klientům, že jsou architekt XY, aniž by kdy prošli vzděláním v této branži. Tohle není smyšlenka, pár takových jsem opravdu potkal a byli hrdí na své počínání. Hlavně to má zvuk a další vžitý nesmysl je, že to nese fakt obrovské peníze. Což je ten leitmotiv celého počínání. Nicméně je to v zásadě tvůrčí práce jako každá jiná, a rozhodně není pro každého. Najdete v této profesi opravdové odborníky, velice chytré, s hlavou plnou nápadů a invence, ale taky zcela obyčejné pracanty nebo nešťastníky, co měli vzít za vděk jiným oborem. A jako v každé profesi by výsledná práce měla být zaplacena podle míry jejího smyslu a přínosu investorovi a místu, které si takovou profesionální práci žádá. Jako každá dobrá či špatná práce. Profesionální a smysluplné řešení nevymyslí někdo, kdo se tímto oborem nezabývá, kdo ho nevystudoval, kdo nemá praxi. Většinově jedno logicky podmiňuje druhé a je zbytečné debatovat o profesních organizacích, komorách, kulatých razítkách a různých stupních zkoušek a znalostí. Ne marně dělají doktoři obtížné atestace a zvyšují si profesní aprobaci a asi nepůjdete se žlučníkem k sousedovi, který umí stáhnout králíka. Proč tahle vcelku průhledná předvídatelná diskuze? Protože, pokud se podíváte na poslední tři fotografie tenisového klubu Beseda ve čtvrti Ořechovka, pochopíte, jaká estetická svatokrádež se zde odehrála v období totality. Ve čtvrti, kde naleznete nádhernou architekturu, jak je dvojdům malíře Emila Filly, rodinná vila Vincence Beneše, vlastní vila Jaroslava Vondráka s kubistickými prvky, funkcionalistická vila sochaře Bohumila Kafky podle návrhu architekta Pavla Janáka, vila sochaře Otakara Španiela od architekta Ladislava Machoně a další hodnotná vilová zástavba, co dům to poklad, s tenisovými kurty v centru, kde naráz vyrostla dřevěná klubovna, posléze nahrazena dvoupodlažní krabicí montovaných buněk. Krása nesmírná, a o to větší, že místo hyzdila dalších 50 let. Tady narážíme na tu nekompetentnost, možná i pomstu těm „umělcům s vilou“, osladit jim to tímto estetickým skvostem. A na dlouho. Naštěstí se doba mění, a proto může vzniknout nový komorní pavilon, který má vzezření krásného lázeňského altánu a je okrasou i doplněním parku i celého místa. Svým řešením mi připomíná nádherné realizace od prvorepublikového slovinského architekta Joži Plečnika v Lublani. Podobné drobné stavby naleznete třeba v jeho realizacích v komplexu Žale, i když zde má architektura jiný účel a smysl, než je tenis. Nicméně hra se stěnou, sklem, sloupy, průvlaky, překlady je pořád stejná a smysluplná, vznikají tak vkusná a zajímavá řešení, která jsou platná v jakékoli době. Dřevo použité vně i uvnitř, sloupy s kovovými patkami, vlysy na průvlacích architrávu, krakorce a přesahy střešní konstrukce se zelenou střechou, to vše je vkusným řešením této komornější architektury. Vše dotaženo do detailu, práce architekta vytvořila „tenisový svatostánek“, který doplnil místo, a hlavně vystřídal nevkus vkusem.
Pohled východní na zelenou střechu. Foto: Tomáš Slavík
Základní popis
Nový pavilon tenisového klubu na Macharově náměstí v srdci pražské Ořechovky je navržen jako lehká dřevostavba na sloupech, která evokuje lázeňské altány. Kromě klubovny a kavárny nabízí také zázemí pro tenisty a zelenou vyhlídkovou terasu na střeše.
Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu
Autorská zpráva
Nový pavilon tenisového klubu stojí v samém srdci pražské vilové čtvrti Ořechovka naproti centrálnímu domu služeb. Je postaven na místě, kde za první republiky stávala malá dřevěná klubovna, která byla v 80. letech nahrazena provizorní dvoupodlažní stavbou montovaných buněk. Tato „dočasná stavba“ vydržela na místě téměř 50 let a velmi zchátrala.
Pohled východní. Foto: Tomáš Slavík
Dřevostavba je záměrně lehká a vystavěná na sloupech jako zahradní pavilon uprostřed parku. Svým výrazem evokuje lázeňské altány a kolonády spojené s relaxací a klidem. Stavba používá klasické architektonické prvky jako sokl, sloupový řád a překlad s římsou. Dřevěné dubové sloupy jsou nosné a pro svou eleganci využívají ověřený princip entaze. Na sloupech jsou uložené architrávy se zjednodušenými vlysy a na nich pak spřažená rámová konstrukce stropu. Vybíhající krokve se na svých koncích zužují a zjemňují tak vizuální efekt hrany střechy. Důraz je kladen na kvalitu, vysokou životnost a řemeslné zpracování materiálů.
Nadzemní část tenisového klubu určuje do tří stran otevřená prosklená kavárna se vstupem do šaten a na hřiště, na ni navazuje klubovna, veřejné WC a sklady. Pomocí točitého schodiště je možné vystoupat na vyhlídkovou terasu na střeše. Na první pohled není patrné, že horní část stavby se sloupy zakrývá stávající zděnou trafostanici, která se stala integrální součástí domu. Ve spodní části jsou pod přilehlým terénem skryty šatny a toalety tak, aby stavba působila opticky menší a zapojila se do kontextu okolí.
Na osu Macharova náměstí jsou umístěny široké schody pro posezení, orientované do nejživější části uličního prostoru naproti domu služeb. Východním směrem je terén zvednutý na nivelitu pavilonu a rozšiřuje tak prostor pro venkovní posezení kavárny s navazující mlatovou plochou, která se stala velmi vyhledávanou pro pétanque.
Průhled interiérem. Foto: Tomáš Slavík
Doplňující informace
| Studio | Pavel Hnilička Architects+Planners |
| Autor | Ing. arch. Pavel Hnilička, Dipl. NDS ETHZ in Architektur |
| Adresa studia | Cukrovarnická 46, 162 00 Praha, Česká republika |
| Spoluautor | Ing. arch. Petr Bočan |
| Design tým | Ing. Martin Jirsa, hlavní inženýr |
| Umístění projektu | Cukrovarnická 46, 162 00 Praha |
| Země projektu | Česká republika |
| Rok projektu | 2020 |
| Rok dokončení | 2024 |
| Zastavěná plocha | 130 m2 |
| Hrubá podlahová plocha | 242 m2 |
| Užitná plocha | 168 m2 |
| Plocha pozemku | 4 850 m2 |
| Náklady | 42 mil. CZK |
| Klient | Městská část Praha 6 |
| Fotografie | Tomáš Slavík, www.tomasslavik.cz, studio@tomasslavik.cz |
| Spolupracovníci a dodavatelé | Statika: Jiří Končák Zahradní architektka: Magdaléna Myšková Kaščaková UT, VZT: Jiří Duben ZTI: Irena Berková Realizační firma: ARCUS-Růžička, spol. s. r. o. |
| Materiály | Seznam použitých materiálů
fasádní obklad – opalovaný severský smrk
vnější dřevěná konstrukce – dubové lepené profily, olejový nátěr venkovní zpevněné plochy a schodiště – kartáčovaný beton točité schodiště – ocelový plech s nátěrem zábradlí terasy – nerezová tyčovina a nerezová síť interiérový nábytek – dub a olejová lazura obklad šaten – březová překližka, bezbarvý nátěr podlaha – terrazzo |
| Značky | Seznam použitých značek
okna – Janošík Okna-Dveře
olejová lazura – Osmo dřevěný obklad – Wood of Fire CLT panely DEKPANEL – DEKWOOD tepelné čerpadlo – Stiebel Eltron |
| O studiu/autorovi | Bližší informace
Pavel Hnilička Architects+Planners/PHAP Ateliér PHAP založil v Praze roce 2003 architekt Pavel Hnilička, vítěz Grand Prix za architekturu 2008, bývalý předseda České komory architektů a autor několika uznávaných publikací o urbanismu (autor Sídelní kaše, spoluautor Hustoty a ekonomiky měst a Pražských stavebních předpisů 2018). V současné době má ateliér 30 zaměstnanců a spolupracuje s předními českými developery, municipalitami i soukromými klienty. PHAP se specializuje nejen na návrhy a realizace staveb ve všech stupních projektové dokumentace, ale také na zpracování územních, objemových a regulačních studií a plánů. Ve svých projektech ateliér klade důraz nejen na kvalitu, estetiku a funkčnost, ale také na ekologické přístupy a celkovou udržitelnost. Z nejvýznamnějších projektů poslední doby lze jmenovat ty, které vzešly z vítězných architektonických či urbanistických soutěží. K nim patří především nové sídlo České spořitelny v Praze na Smíchově, rekonstrukce Vítězného náměstí v pražských Dejvicích, revitalizace Senovážného náměstí v Českých Budějovicích, projekt nového Městského úřadu a komunitního centra v Dobřichovicích ve středních Čechách nebo vytvoření územního plánu pro České Budějovice. PHAP také často pracuje na projektech menších měřítek v rámci krajů ČR nebo na Slovensku. Od roku 2003 ateliér pracoval na téměř dvou stovkách projektů. |
Použité podklady:
- Citáty – http://www.citaty.net
- Fotografie – Tomáš Slavík, www.tomasslavik.cz, studio@tomasslavik.cz
- Fotografie, část textů a tisková zpráva – Studio Pavel Hnilička Architects+Planners a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.
Sdílet / hodnotit tento článek