V minulém článku jsme se věnovali podkladům z anhydritu ve všeobecné rovině. Nyní se zkusme podívat na tuto problematiku optikou konkrétního typu podlahové krytiny, a to podlah stále velmi populárních – vinylových.
Jak jsme si uvedli, jedním z nejdůležitějších parametrů anhydritových potěrů, který musí být kontrolován před pokládkou krytiny, je zbytková vlhkost podkladu. Požadované hodnoty jsou shodné pro většinu typů podlahových krytin, a to 0,5 %, respektive 0,3 % u podkladů s podlahovým vytápěním.
Kontrolovat, kontrolovat. Anhydrit nabírá vzdušnou vlhkost
Provedení této kontroly je opravdu nezbytné, a to i u podkladů, jejichž stáří by mělo být jistotou, že žádná nadměrná zbytková vlhkost nehrozí. Současně by měření zbytkové vlhkosti mělo být prováděno až těsně před samotnou pokládkou, a to zvláště v letních měsících, kdy bývá vysoká relativní vzdušná vlhkost.
Nebývá totiž výjimkou, že podklad, u kterého měření zbytkové vlhkosti ukázalo přípustné hodnoty, při opakovaném měření provedeném po jednom týdnu vykazuje hodnoty nepřípustné. Za tento stav může jedna z vlastností anhydritových potěrů – jejich savost a schopnost nabrat opětovně vlhkost vlivem klimatických podmínek. Tato vlastnost patří právem mezi hlavní důvody neoblíbenosti anhydritových podkladů u podlahářů, velmi často dokáže nepříjemně nabourat harmonogram prací, nemluvě o nasmlouvaném termínu předání díla. Zbytková vlhkost ale není jediným kontrolovaným parametrem.
Pevnost v tahu
U vinylových dílců určených k celoplošnému lepení je nezbytnou součástí kontroly kvality podkladu i kontrola jeho pevnosti v tahu. Ta se provádí odtrhovou zkouškou. Základní požadavek na pevnost potěrů v tahu před pokládkou vinylových dílců činí 0,8 MPa v bytové oblasti, a dokonce 1 MPa v kancelářských prostorech. Nesplňuje-li podklad tyto hodnoty, není přípustné na něj vinylové dílce lepit. Řešení lze hledat ve spolupráci s dodavateli chemie – ti mohou doporučit použití speciální penetrace, která pomůže podklad zpevnit.
Vinyl, jak už všichni realizátoři jeho instalací poznali, není „mrtvý“ materiál. Naopak. Jeho rozměrové změny vlivem teplot mohou být relativně značné a nelze tak očekávat, že užití kvalitního lepidla (a kvalitní vinylové podlahy) pomůže vyřešit problém, který je v podkladní vrstvě.
Stěrku na anhydritovou podlahu? Není to zbytečnost!
Z pohledu objednatele krytiny (koncového zákazníka) je stěrka anhydritového potěru jen zbytečnou (další) investicí. Správnou odpovědí na otázku však je u celoplošně lepených dílců stěrkovat vždy. Jak jsme si již řekli v minulém článku, někteří dodavatelé potěrů lákají zákazníky na argument, že výsledný podklad bude absolutně rovný a vhodný pro okamžitou pokládku krytin bez jakékoliv jeho další úpravy. Avšak tento „prodejní“ argument zcela neodpovídá skutečnosti.
Platí to i v případě, kdy je plocha vylita rovně, tedy bez drobných vln na povrchu a bez „padlých“ rohů a podklad dosahuje požadovaných odchylek od rovinnosti pro pokládku podlahových krytin (tedy 2 mm na délce 2 m dle ČSN, nebo dle požadavku výrobce krytiny). Proč tedy přidávat stěrku?
- Vyplavané nečistoty v povrchu
Při lití anhydritů může dojít k vyplavení drobných nečistot, např. kuliček polystyrenu. Po jejich odstranění z povrchu mohou tyto nečistoty ponechat drobné prohlubně, které se, zvláště pokud jich je více na jednom místě, následně mohou prokreslit do položené krytiny a tím znehodnotit výsledný estetický dojem - Provozní poškození podkladu
Na stavbách se asi nelze vyhnout drobným poškozením podkladu před pokládkou krytiny – rýhy, škrábance, dolíky, zkrátka drobné poškození povrchu podkladu nesouvisející přímo s jeho kvalitou, ale s provozem na podkladu (obzvláště ve spojení s dalšími řemesly) - Savost podkladu
Lepidlo, pro správné plnění své funkce, potřebuje stejně savý podklad v celé ploše pokládky. Této vlastnosti lze dosáhnout pouze užitím samonivelační stěrky v dostatečné tloušťce. Stěrka současně zamezí proniknutí vody z lepidla do podkladu a tím jeho lokálnímu změknutí (anhydritové potěry tvrdnou vysycháním, na rozdíl od betonových, které tvrdnou krystalizací)
Přilepení vinylových dílců na samotný anhydrit tedy nese rizika prokreslení nedokonalostí podkladu do krytiny, sníženou soudržnost dílců s podkladem a vznik měkkých míst na krytině. S těmito argumenty je nutné pracovat při komunikaci se zákazníkem, jejich vysvětlení by mělo být součástí přípravy realizace a samozřejmě i cenové nabídky.
Nechcete stěrku? Musíte dle toho zvolit krytinu
Pokud tedy opravdu nechceme aplikovat stěrku, jaké jsou jiné, další možnosti pokládky vinylové podlahy?
Pokud podklad splňuje požadované parametry rovinnosti, je nejsnadnějším řešením volba vinylové podlahy s tvrdým nosičem (obvykle HDF). Tyto krytiny mají vlastnosti, co se podkladu týče, podobné laminátovým krytinám. Nehrozí tak u nich prokreslení drobných vad podkladu do povrchu krytiny a současně odpadají možná rizika spojená s celoplošným lepením. Při užití vinylových podlah s HDF nosičem je nezbytné pod krytinu použít parotěsnou folii, a to i na podkladech se systémy podlahového topení. A také, není-li integrována na spodní straně dílce, i vhodnou protihlukovou podložku.
Je-li u tohoto typu krytiny její konstrukční výška nebo náchylnost na poškození vlhkostí překážkou realizace, je možností i pokládka celo-vinylových podlah určených pro plovoucí pokládku. Ty se zpravidla pokládají na podložky k tomuto účelu určené, které dokáží drobné vady v podkladu překlenout. Pozor, rozhodně však neplní funkci samonivelační stěrky. Při zachování voděodolnosti krytiny tímto řešením zákazník získá vinylovou podlahu o relativně nízké konstrukční výšce.
Třetí, a pravděpodobně nejméně známou variantou, je užití vinylových dílců určených pro celoplošné přilepení v kombinaci se speciální lepící podložkou. Tyto podložky opět pomáhají překonat drobné nedostatky povrchu, a navíc přináší výhody lepené krytiny bez nutnosti renovace podkladu při případné výměně podlahové krytiny. Podložka je roztažena přímo na podklad, při pokládce dílců je z ní odstraněna krycí folie a na podložku jsou instalovány dílce bez přidávání dalšího lepidla. Následně je plocha zaválcována. Užití této varianty není možné vždy – základním předpokladem je souhlas výrobce krytiny. Nevýhodou tak je, že ne všichni výrobci tento způsob pokládky vinylových dílců připouští.
V příštím díle seriálu se podíváme na pokládku dřevěných podlah na anhydrit. Nenechte si ujít nic z obsahu na ESTAV.cz a aktivujte si týdenní e-mailový zpravodaj zdarma.
Sdílet / hodnotit tento článek