Současná krize povolování staveb má velkou řadu příčin a bohužel ji nepůjde jednoduše vyřešit tím, že se celý proces vrátí v čase o čtyři roky zpět. Podobné kroky povedou podle České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) k jedinému výsledku: ke stávajícím problémům stavebníků a projektantů přibude další. Už nebude ani zřejmé, kam a komu zavolat o konzultaci při vyřizování stavebních povolení. Hrozí ještě hlubší a trvalejší paralýza přípravy a realizace projektů, než jakou tento obor v Česku zažívá nyní.
Nejde o to co nejrychleji povolit stavbu
Podle ČKAIT, která je největší odbornou profesní organizací, sdružující nejen projektanty, ale i stavitele, stavbyvedoucí a technický dozor stavebníků, se tato iniciativa části politického spektra míjí s očekáváním a potřebami podstatné části odborné veřejnosti. Zmiňovaná původní podoba nového stavebního zákona totiž postoje a návrhy stavebních inženýrů opomíjela. Deklarovaná snaha o zrychlení a zjednodušení povolovacího řízení sice vypadala a stále vypadá na první pohled líbivě. Ve stavebnictví ovšem podle zástupců inženýrské komory nejde a nemůže jít pouze o to, co nejrychleji stavbu povolit. Jde o celý proces, který zahrnuje i výstavbu, kolaudaci a především následné bezproblémové užívání, ideálně bez letitých soudních sporů ohledně nevyřešených námitek ostatních účastníků. Jinými slovy, pokud zrychlení a zjednodušení povolovacího řízení způsobí problémy v dalších fázích procesu výstavby a užívání staveb, což se nyní projevuje, pak by šlo o velmi krátkozraké řešení, které nijak neprospěje stavebníkům ani celé společnosti.
„Bitva o podobu stavebního zákona se stala politickým soubojem. Něco, co činí zjevné potíže všem stranám stavebnictví, nelze jednoduše nahradit starší verzí, která nebyla založena na analýze problémů, ani na odborném konsensu. Většinou odborníků byla vnímána přinejmenším jako diskutabilní a riziková už během legislativního procesu. Bez potřebné analýzy a dat spustila proces, na jehož konci je současná panující krajně neuspokojivá situace,“ varuje Ing. Robert Špalek, předseda ČKAIT. Navíc je třeba si podle něj uvědomit, že nejde jen již o desetkrát novelizovaný nový stavební zákon, ale i o desítky navazujících zákonů, které se v důsledku totální rekodifikace stavebního práva také změnily. V podobně nestabilním právním prostředí se nedá pracovat a jen těžko se v mladé generaci najdou noví dobrodruzi, kteří se rozhodnou věnovat stavařské profesi.
Odborná veřejnost nebyla při návrhu zákona vyslyšena
Podle zástupců České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě by současný stav mohl napravit jen komplexní pozměňovací návrh stávajícího (nového) stavebního zákona, který by reflektoval i dříve nevyřešené připomínky odborné veřejnosti. Inženýrská komora před nynější krizí
v povolování staveb dlouhodobě varovala. Důvodem bylo neakceptování odborných připomínek, pozdní přijetí prováděcích přepisů nového stavebního zákona, chyby a nejasnosti v nich a nezdařená digitalizace stavebního řízení. Ta byla spuštěna naostro bez zkušebního provozu – opět navzdory varování odborníků.
„Ekvivalentem tohoto experimentu by se snadno mohla stát změna systému stavebních úřadů a jejich centralizace pod stát. Pro stavebníky ani projektanty není podstatné, zda je pracovník stavebního úřadu placen obcí nebo státem, ale především to, kým je řízen. A pokud by tato transformace měla proběhnout, pak až poté, kdy bude plně funkční systém digitálního stavebního řízení, což zřejmě nebude ani v roce 2028,“ doplňuje Ing. Radim Loukota, místopředseda ČKAIT. Podle něj se navíc snaha centralizovat stavební úřady a vybudovat jeden „superúřad“ míjí s novou praxí, kdy Praha, Brno a Ostrava si v novém stavebním zákoně prosadily vlastní stavební předpisy s odchylnými požadavky na výstavbu. Další krajská města je chtějí následovat.
Byla to přitom Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, která jako jediná zevrubně zmapovala délku povolovacích řízení v České republice. Do rozsáhlého průzkumu se na začátku roku 2024 zapojilo 1100 autorizovaných osob, které se aktivně účastnily stavebních řízení. V mediálně nejvíce sledované kategorii bytových domů činila průměrná délka územního řízení zhruba 5 měsíců, totéž platilo pro stavební povolení. Společné územní a stavební řízení pak vycházelo v průměru na půl roku. Většina respondentů uvedla, že povolovací řízení staveb (bez rozlišení typu) podle starého stavebního zákona, a to včetně související inženýrské činnosti, trvalo obvykle šest měsíců až jeden rok.
Průzkum, který měl tak zásadní rekodifikaci stavebního práva předcházet, a nikoliv ji následovat, především poukázal na chybná výchozí data. Právě kvůli chybným vstupním údajům byl nahrazen odbornou veřejností bez problémů aplikovaný (starý) stavební zákon č. 183/2006 Sb. v podobě jeho poslední velké novely s účinností od 1. 1. 2018. Tato novela podle profesních zkušeností členů ČKAIT přinesla řadu pozitivních změn, mimo jiné zásadní zjednodušení povolování rodinných domů a větší uplatnění tzv. společného územního a stavebního řízení. Tyto změny však nebyly vyhodnoceny, neboť se naplno začaly projevovat až po schválení nového stavebního zákona.
„Zmíněný průzkum ukázal, že mezi hlavní příčiny zdlouhavých povolovacích stavebních řízení v České republice patřily absence metodiky sjednocující postupy dotčených orgánů a stavebních úřadů, často protichůdné požadavky dotčených orgánů (památková ochrana, životní prostředí atd.), požadavky na doplnění stanovisek dotčených orgánů, ale i nedořešené majetkoprávní vztahy. Platilo však, že ve většině případů kvalitně připravený a projednaný stavební záměr, u nějž nebylo nutné prosazovat změnu územního plánu, neměl s vydáním potřebných povolení problém,“ doplňuje Ing. Robert Špalek.
Zavádět digitalizaci a nový zákon současně bylo riziko
Na komplikace souběhu digitalizace stavebního řízení a nového stavebního zákona upozorňovala ČKAIT dlouho před jeho plnou účinností k 1. 7. 2024. Zásadní indikací byly nevypořádané připomínky Komory, stejně jako časový tlak na schvalování klíčových vyhlášek. Vedle nepovedené digitalizace tak v současnosti stavebníky a projektanty nejvíce trápí to, že nemohou získat vyjádření a závazná stanoviska dotčených orgánů v průběhu projektování. Nemají tak většinou šanci zapracovat tato stanoviska do projektové dokumentace před jejím odesláním do Portálu stavebníka.
Následně proto musí již hotovou dokumentaci několikrát přepracovávat v poté, kdy se postupně dotčené orgány ke kompletní dokumentaci vyjadřují. Přepracovaná dokumentace se následně musí celá opakovaně nahrávat na Portál stavebníka, což ve svém výsledku trápí i úředníky, kteří jsou nuceni zabývat se jednou stavbou opakovaně. Komorou zaznamenaný rekord je postupné nahrávání 14 verzí kompletní dokumentace pro povolení stavby.
To je náročné nejen na čas projektantů a stavebních úředníků, ale i na velikost datových úložišť Portálu stavebníka, jejichž kapacity jsou zbytečně zatěžovány a rychle se zaplňují. Paradoxem v této souvislosti je, že naopak projektová dokumentace skutečného provedení nemusí být podle nového stavebního zákona nikde centrálně ukládána a není ani požadována ke kolaudaci stavby. „Tento nelogický postup, který zbytečně prodlužuje povolovací proces o mnoho měsíců, je nutné opravit,“ konstatuje Ing. František Konečný, Ph.D., místopředseda představenstva ČKAIT a předseda Legislativní komise ČKAIT, jenž registruje volání nemalé části autorizovaných osob po návratu nejen ke starému stavebnímu zákonu 183/2006 Sb. v posledním novelizovaném znění platném od 1. 1. 2018, ale i k tzv. „zlaté padesátce“ ‒ tedy zákona o územním plánování a stavebním řádu č. 50/1976 Sb. Ten byl jednoduchý a srozumitelný a díky němu v tehdejším Československu vyrostlo množství klíčových, náročných i rozsáhlých staveb.
Sjednocení metodik a stabilnější právní prostředí
Komora aktuálně považuje rovněž za důležité zajistit metodické sjednocení výkonu působnosti nejen stavebních úřadů, ale zejména dotčených orgánů (DO) v oblasti stavebního řádu a požadavků na výstavbu. V tomto případě je nutné sjednotit výkladové a aplikační činnosti stavebních úřadů a DO a rovněž garantovat jednotu a soulad všech vyhlášek a předpisů i jednotný výklad ve všech oblastech a na všech úrovních státu.
„Každá změna stavebního práva vždy zvyšuje právní nejistotu, proto by měla být přijímána výhradně v souladu s názory odborníků. Velmi proto doporučujeme v úzké spolupráci se stavebními inženýry a stavebními právníky přistoupit ke komplexnímu a promyšlenému pozměňovacímu návrhu nového stavebního zákona. Velmi bychom se přimlouvali za to, aby se zpomalila rychlost právních změn. Méně by bylo více,“ soudí Ing. Radim Loukota. První projekty podle nových prováděcích předpisů se teprve začínají připravovat a už hrozí, že by je stavebníci měli opět nechat předělávat podle nových legislativních nápadů, neboť stavební zákon se stal předmětem politického soupeření.
Inspiraci ČKAIT doporučuje hledat například v liniovém zákoně, jehož poslední velká novela byla přijata v roce 2020, a to ve shodě napříč politickým spektrem i odborníky. Převzal do českého práva tzv. polskou metodu, která velmi urychlila povolování a realizaci infrastrukturních staveb. To se v kombinaci s masivními investicemi ze strany státu také nejvíce projevuje na rostoucí výkonnosti českého stavebnictví.
Sdílet / hodnotit tento článek