• ESTAV.cz
• Témata
• Stavíme
• Tepelné mosty v budovách
• Studie: Britové zateplují, ale spotřeba energií v domech neklesá

Výchozí bod je jasný. Je jím fakt, že nemovitosti ve Velké Británii spotřebovávají 29,5 procenta z veškeré vyrobené energie. S tím, že největším žroutem jsou, vcelku dle očekávání, rezidenční objekty. Ty si z celkového úhrnu energie vynaložené na provoz nemovitostí žádají třiasedmdesát procent. Jedno i druhé pak v propojení znamená, že rezidenční sektor je ve Spojeném království vlastně tím druhým nejhladovějším, hned za sektorem dopravy. I na chod průmyslu je tu vydáváno méně energie, než na provoz a vytápění domácností.

Není se tedy co divit, že Britové berou snahu o zvýšení energetické efektivity budov, zvláště pak svých obydlí, opravdu vážně. Je to skutečně ta největší díra v jejich rozpočtu, už proto, že ceny energií tu v posledních letech strmě rostou. A nejen ceny. Za posledních čtyřicet let se tu výrazně navýšil odběr, poptávka po energiích. Protože domácností je tu více, než před dekádami. A zvýšila se také průměrná spotřeba každé domácnosti. Přibližně o pětinu.

Na tu kaskádu neudržitelné poptávky a stupňujících se cen pak britské vlády reagovaly neméně očekávatelně. Masivní kampaní, jejímž cílem je dovybavit do roku 2050 celkem 12 000 000 domácností „technickými“ vylepšeními. Nástroji, zvyšujícími energetickou účinnost. Stranou teď ponechme, kdo to má zaplatit a jaké mechanismy – daňová zvýhodnění, dotační tituly, půjčky do inovací, přímá finanční podpora a legislativní opatření – se s tím nakonec pojí.

Těch vtělených procesů je totiž skutečně nemálo, a zaměstnávají britské politiky a dodavatele stavebních řešení na plný úvazek. Platí, že cílovkou je rok 2050 a přidruženým kritériem je dosažení nulových emisí - což je vzhledem k tomu, že pětaosmdesát procent britských domácností vytápí plynem pořádná výzva - a celé to má stát přibližně 100 až 150 miliard liber. Bez přehánění, se započítanou inflací, je to pravděpodobně ten nejdražší mírový plán, který kdy Velká Británie přijala a zatím naplňuje.

I přes to zkratkovité vykreslení základní osa řešení zůstává zřejmá a dá se vystihnout jednou větou: „Britové teď zateplují jako o závod.“

Zateplujeme, 1. díl: První kroky při zateplování stěn

přečíst článek

Co je cíl? A blížíme se k němu?

Pozoruhodné na tom je, že – u tak zásadního celonárodního tématu, které stmeluje i rozděluje společnost; u tak zásadního rozpočtového závazku, který byl předmětem bezpočtu vládních potyček, hádek a odborných diskuzí – vlastně až do ledna 2023 nezazněla ta nejprostší otázka. A to, zda vůbec to ohromné vybavování domácností technickými vylepšeními, tedy ono celo-britské plošné zateplování rezidenčních budov, bude vůbec k něčemu dobré.

U „projektu“, na němž se má podíle dvanáct milionů domácností a skrze své daně celý národ, by se asi něco takového předpokládalo. Ale ta otázka, a odpověď na ni, ono potvrzení správnosti hypotézy, tu zkrátka absentovalo.

Uznáváme, že to zní zvláštně, protimyslně. Skoro až kacířsky.

I nám totiž přijde naprosto logické, že zvyšování energetické účinnosti v budovách je důležité. Vede přeci k vylepšení nákladové bilance a v národním měřítku ke zvýšení energetické bezpečnosti. Přirozeně. Protože když u trupu potápějící se lodi zalepíme otvor, přestane nabírat vodu. A když zateplíme nehospodárnou domácnost, sníží se i její celková spotřeba na vytápění. A když v průběhu třicetileté éry zateplíme dvanáct milionů domácností, musí to být někde znát.

Nebo ne?

To je právě to.

Ten provokativně znějící tázací dovětek, rýpavé „Nebo ne?“ se stalo ústředním námětem rozsáhlé studie Univerzity v Cambdridge. Studie, která byla v lednu 2023 publikována v prestižním oborovém žurnálu Energy Economics. A která svými výsledky způsobila zemětřesení, jaké snad na ostrovech Albionu ještě nezažili.

Protože, v krátkosti, odpovídá na onu otázku velmi lakonickým: „Ne.“ anebo trochu složitěji: „Výsledek efektivity přijatých opatření v oblasti energetické účinnosti a modernizace z hlediska významných úspor energie nebyl jednoznačný.“

Vkládají tedy Britové desítky miliard liber do projektu, který vůbec nefunguje? Je celý ten mechanismus podpory energetické účinnosti budov a zateplování zcestný? Zaslouží si to pochopitelně vysvětlení.

Chystáte se zateplovat svépomocí? Takto to nedělejte!

přečíst článek

Výzkum a výsledky, co se nezavděčí

Výzkumníci z Cambridge pro svou výbušnou studii načerpali data z národních registrů. Z přibližně 720 000 rezidenčních nemovitostí, které se mezi lety 2005–2017 zatím dočkaly technických vylepšení (zateplením) si víceméně náhodně vybrali 55 154 exemplářů. U těch vybavili kompletní bilanční soupisku: stáří nemovitosti, rozměry užitné plochy, typ stavby, počet podlaží, užité stavivo, užitná plocha, profil stavby, teploty v domácnosti, úspornost domácnosti. A samozřejmě také vývoj spotřeby energií, elektřiny a plynu těchto domácností, včetně konkrétního vyčíslení výdajů.

Práce s národními registry také dopomohla k tomu, že mohli u vybraných nemovitostí pozorovat energetickou bilanci pět let před „zásahem“ a pět let po „zásahu“, tedy po realizaci těch energeticky úsporných technických opatření. S tím, že ve své studii podrobně škatulkují a rozepisují, jaká přesně ta zateplení byla (zateplení podkroví, zateplení stropů, stěn), jakých částí domu se týkala a tak podobně. Dá se tedy říct, že se badatelé skutečně měli o co opřít.

Výsledky?

Výsledky zprvu vypadaly pozitivně. Ukazovaly totiž, že zavedení opatření energetické účinnosti v domácnostech vedlo k okamžitému snížení poptávky po plynu. Kdo chtěl vidět změnu k lepšímu, skutečně by ji vyčetl z tabulek.

Ale odtud už byl jen krůček ke zvědavé otázce, jak výrazná ta změna k lepšímu vlastně je. A tím začaly problémy. Protože od projektu, na který mají být vynakládány sumy v úhrnu až 150 miliard liber by se asi čekaly lepší výsledky, než v řádu pouhých desítek milionů.

Jenže po započtení stáří a velikosti budovy, stejně jako počasí a tehdejších cen plynu, bylo zjištěno, že úspory v průměru napříč realizacemi dosahovaly jen kolem dvou procent spotřeby. Dvou procent!

Velké rozdíly byly v tom, o jaká technická opatření se vlastně jednalo. Komplexnější zateplení bylo pochopitelně účinnější, než částečná řešení. Dodatečná izolace podkroví přinesla pokles o čtyři procenta, a asi nejúčinnější byla izolace dutých stěn, která vedla k průměrnému poklesu spotřeby plynu o víc než sedm procent.

Pozor na podkroví. Může skrývat nečekané problémy. Statika, zateplení, střešní okna...

přečíst článek

Radost, která nevydrží

I taková informace se dala „pozitivně“ směrem k veřejnosti tlumočit jako: „Podívejte se, zateplení dutých stěn přináší až čtyřnásobek úspor plynu oproti průměrným úsporám částečného zateplení.“ Lež to není. Ale s doplněnými konkrétními procenty u srdce nehřála. Veřejnost zkrátka očekávala od tak ambiciózní a nákladné vládní kampaně něco víc, než pouhé jednotky procent zlepšení.

Výzkumníci z Cambridge svou studií navíc neřekli poslední slovo. Jak se totiž ukázalo, ani ta malá radost z drobných úspor nevydržela domácnostem dlouho. Ty dosažené úspory energie po instalací zateplení začaly přibližně po dvou letech klesat. A zcela mizely po čtyřech letech od jejich zavedení.

I tady do jisté míry záleželo na užitém formátu zateplení. Částečná zateplení, úsekové izolace v podkroví, přinášely benefit v podobě úspor jen krátce. Jak píší vědci ve studii: „Jakékoli zisky se po druhém roce staly nevýznamnými.“

Limit čtyř let pak platil pro drtivou většinu realizovaných projektů bez rozdílu. Po čtyřech letech od instalace technického vylepšení, zateplení domácnosti, byla spotřeba plynu v lepším případě zpátky tam, kde byla před zateplením. A v horším případě byla spotřeba plynu po čtyřech letech větší, než před instalací zateplení. I nedobrá zpráva je informací, ale skutečnosti plynoucí z tohoto výzkumu se zkrátka nedaly lakovat na růžovo.

Britové jsou možná konzervativnějším národem, ale za své peníze chtějí vidět výsledky stejně, jako kdokoliv jiný. A studie uveřejněná v oborovém žurnálu Energy Economics jim najednou jasně potvrzovala, že za cenu enormních výdajů je prosazován plán, který přináší benefity minimální a jen po krátkou dobu. Bolelo to. A přirozeně to vyvolávalo lavinu dalších otázek, na které hledali v Cambridge odpovědi.

Studená realita britských domácností

Odpovědi na to, proč se celonárodní snaha o zateplování rezidenčních budov míjí předpokládaným účinkem má několik vrstev. Vrstev, které dohromady vytváří jednu velkou tvrdou krustu neúspěchu celé kampaně.

Předně, osmnáct procent domácností disponuje zimními zahradami. A tyto nezateplené zahrady během prvního roku vyruší jakékoli energetické úspory.

Úspory energií po zateplení se prakticky neprojevily ani u nízkopříjmových domácností. Na těch představitelům vládní linie velmi záleželo, šlo o energetickou chudobou ohrožené skupiny obyvatel. Jimi dosažená (přibližně tříprocentní) úspora se u nich ale neprojevila, protože v těchto domácnostech po zateplení zužitkovali energii k tomu, aby vytápěli déle a prodloužili si topnou sezónu.

Hodí se upozornit, že to není nějaký nahodilý rozmar z nadbytku. Průměrná zimní teplota uvnitř těchto nízkopříjmových domácností činí 16° Celsia. A pokud ušetřili na to, aby mohli topit o měsíc déle, v zájmu vlastního přežití tak učinili. A aby byl obrázek úplný – od těch, kterým zateplení kvůli zimním zahradám nepomohlo, přes ty, kteří konečně mohli přestat v zimě mrznout – je třeba zmínit i ty, kterým investice do zateplení skutečně pomohla a ušetřila jim slušné peníze. Které ovšem obratem investovali do rozšíření domácnosti, přístaveb.

Často přímo v rámci komplexní rekonstrukce, během pořizování komplexního zateplení. Ani v těchto domácnostech se pak na energiích obecně a na plynu konkrétně neušetřilo. Protože se v nich výměra vytápěné plochy zvětšila, a spolu s ní i spotřeba. V průměru o 16 procent.

Úspornější objekt, vyšší komfort, vyšší spotřeba

Fakt, že energeticky úsporné modernizace jsou často kombinovány s vylepšeními domů, které ve skutečnosti zvyšují spotřebu, jako jsou například přístavby, se přitom jeví být docela předpokládatelný. Tzv. rebound effect, to, že dosažené úspory energie a nákladů mohou následně povzbudit vyšší spotřebu, není ve světě neznámým jevem.

Stejně jako to, že pokud si můžete vybrat, zda trávit zimu v domácnosti temperované na šestnáct stupňů – anebo v domácnosti, která má o dva stupínky víc – zvolíte si druhou variantu. A podobně pak na své místo asi nezapadla informace o tom, že britský bytový fond patří k nejstarším a nejméně energeticky účinným v celé Evropě, a jen zateplení tedy nemusí stačit k jeho „vylepšení“.

Je to spousta drobností, které nebyly zváženy předem. Nebyly zahrnuty to obecných úvah o tom, jestli celé to velké zateplování bude k něčemu dobré. A Britové na základě kritické studie výzkumníků z Cambridge zjistili, že se jejich velmi nákladný plán po prvních letech realizace míjí s vytýčeným cílem.

Jak shrnuje Laura Diaz Anadon, ředitelka Centra pro životní prostředí, energii a správu přírodních zdrojů na univerzitě v Cambridge, spoluautorka studie: „Existují velmi reálné přínosy dobré izolace pro domácnosti, a to nejen z hlediska zdraví a pohodlí. Nicméně samotná izolace domů není zázračným řešením. Z dlouhodobého hlediska samotné financování většího množství typu izolací nemusí tolik posunout plnění britských cílů v oblasti snižování emisí a energetické bezpečnosti tak, jak se doufá.“

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata