• ESTAV.cz
• Architektura
• Život v přístavu a maják nejen pro klokany. Amsterodamská Tolhuiskade je obdivuhodnou stavbou

Prohlédnout fotogalerii12 fotografií

Cinkání bójek neklidně se pohupujících na vlnách, mlha vznášející se nad hladinou a zahoukání lodní sirény z noční tmy. Ta dobrodružné romány připomínající představa tu sice nedochází svého naplnění, ale přesto vás projekt Nautical Residental Beacon, nebo též Tolhuiskade, nezklame. Velmi atraktivním přístupem přináší místo pro život do prostoru, který byl dříve vyhrazen jen mořským vlkům.

I když i s těmi mořskými vlky musíme trochu opatrně, aby nás z nizozemského Amsterodamu nehnali po prkně. Byť Tolhuiskade z mořeplavecké estetiky víc než těží, ponechává tu inspiraci na velmi volné hladině. S mořem, přístavem a pobřežím spjatý nepochybně je, ale jeho podoba i funkce se odvíjí především od toho, aby byl pro své obyvatele příjemným obydlím. Celá ta stylizace objektu do podoby obytného majáku je výstupem toho, kde se nachází.

Na takové lokalitě zkrátka architekti ani nemohli postupovat jinak.

Tolhuiskade je totiž novostavba, nová obytná budova, situovaná těsně podél nábřeží Tolhuiskanaal. Tedy jednoho ze tří hlavních kanálů v Buiksloterhamu, na severu Amsterodamu. Kdysi čtvrti přístavní a průmyslové, prokvétající moly, doky, skladišti a jeřábními plošinami, na něž navazovaly ne zrovna vzhledné fabriky. Ta doba je už pryč, nizozemská metropole se hodně proměnila a při boji s akutním nedostatkem volných parcel „relativně blízko centra“ zhodnocuje místa těchto nevyužívaných staveb.

Třikrát tři metry v základu. Na chorvatském Cres vystavěl dům jako maják

přečíst článek

Jako maják na pobřeží

Projekt Nautical Residental Beacon je toho věrným příkladem. Stává se totiž součástí odlišné, současnější podoby čtvrti, v níž se nevyužívané stavby mění v multifunkční prostor pro bydlení a práci. Městský plán přitom vychází z původní struktury oblasti, včetně té její rozmanitostí původních typů budov. Zachovány tedy zůstávají průchody a ulice, které však lemují budovy upravené anebo docela nové. Konkrétně Tolhuiskade pak spojuje v jeden projekt záměr vlastní výstavby, sociální bydlení a jednotky pro bydlení a práci různých velikostí.

Sám o sobě stojí na rohu tzv. Cityplot C, části většího rozvojového území. A obsahuje sedm bytů, každý o velikosti 110 metrů čtverečních. A k tomu ještě tři vícegenerační penthouse, každý o velikosti 185 metrů čtverečních. Profesionálové z Civic Architects přitom mimo jiné řešili, jak tuto stavbu, novou a odlišnou od původní zástavby, přiblížit a navázat k historii lokality. Přičemž, jak už víte, si vypomohli tou námořnickou inspirací, které se ne úplně přesně drželi.

Rezidenční objekt, který vytvořili, je – byť se na jeho horních podlažích neotáčí lampa – jakousi stylizací majáku. Obsazuje totiž pozici, která by jinak pro maják asi vhodná byla. Architektura odráží průmyslový charakter a námořní historii čtvrti. Robustní hlavní konstrukce dává budově výraz, který ladí s přístavním prostředím. Kde ve fasádě nejsou otvory, jsou použity průmyslové ocelové panely. Výrazná střecha je výjimečná v rámci Cityplotu a odpovídá roli budovy jako majáku.

Foto: Stijn Bollaert

Foto: Stijn Bollaert

Foto: Stijn Bollaert

Budova je totiž umístěna v zákrutě kanálu, díky čemuž se stává výrazným vizuálním orientačním bodem. A to jak z vody, tak i z nábřeží. Hlásí se odtud zřetelně, kde adresu Cityplot C najdete. I z budovy samotné je přitom příjemný rozhled ve dvou směrech. Jednak směrem k Overhoeks na jedné straně a přes řeku Ij na straně druhé.

Směr výhledů se promítl do rozložení místností uvnitř rezidenční budovy. Obývací pokoje a terasy jsou situovány na otevřených rozích budovy. Byť tedy, klasické rohy a pravé úhly zvenčí zřetelné nejsou. Terasy ústí do prostoru diagonálně zkosenými posuvnými dveřmi. Není to samoúčelná záležitost. Jedinečný architektonický tvar budovy tím reaguje na akustické výzvy. Zkosená fasáda totiž snižuje hluk z přístavu tím, že se orientuje ve směru šíření zvuku.

Výsledkem je klidná terasa otočená na jihozápad, která je navázaná na okolní prostor a nemusí si vypomáhat nějakým hluk oddělujícím prvkem, potřebou nákladných či esteticky nevhodných zvukotěsných lodžií či mříží. Střecha se svažuje ve dvou směrech a centrální sloupy jsou natočeny tak, aby se sladily se zákrutem kanálu. Díky otevřeným rohům budova nabízí výhledy na kanál a nábřeží, čímž se posiluje propojení se ulicí a podporuje interakce se sousedy.

Unikátní komplex bytových domů vyrostl přímo z vody

přečíst článek

Budova, co myslí na budoucnost

Silnou stránkou projektu je, že se Tolhuiskade umí přizpůsobit potřebám svých obyvatel a může, poeticky řečeno: „Růst s jejich sny.“

Díky velkorysé základní šířce 7,5 metru u menších jednotek a 15 metrů u větších lze dispozice snadno přizpůsobit měnícím se životním potřebám. V rámci 7,5 metru lze umístit tři pokoje vedle sebe, ale lze je také sloučit do dvou nebo jednoho. Větší byty v přízemí nabízejí možnost využít část jednotky jako tzv. „kangaroo home“, (skutečně a doslova klokaní domov), protože do nich lze vskočit (a vyskočit) jiným vchodem. A mohou tak posloužit jako bydlení propojené s kanceláří, pracovnou nebo ateliérem.

A samozřejmě, projekt realizovaný v nizozemské metropoli by se už dnes neobešel bez vymožeností modro-zelené infrastruktury a prvků udržitelnosti. Je navržena s ohledem na solární orientaci. Aby se omezilo přehřívání během nejteplejších období léta, jižní fasáda nemá okna. Přístřešky balkonů na východní a západní fasádě také snižují tepelný zisk v létě, přičemž stále umožňují vstup nízkého zimního slunce. To minimalizuje potřebu dodatečné chladicí energie, kterou doplňují solární panely na střeše.

Budova připomínající maják na pobřeží roste z kontextu klimatu a tváří se na něj být adaptovaná. V praxi to demonstruje například zelená vegetační střecha, která pomáhá zadržovat dešťovou vodu. Jinak budova Tolhuiskade je napojena na „vodní cirkulární systém“ celé okolní čtvrti.

Foto: Stijn Bollaert

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata